Rozparovač

6 0 0
                                    

Už druhý den jsme na cestách a Stefan se pořád drží zpět. Řekla bych že kvůli Eleně i když to nechápu, už jen kvůli tomu co mu udělala a on se stejně snaží.

Stavili jsme se v jednom nákladní skladu kde byl jeden kamión. Stefan stál o podál a já s Klausem u kamiónu.

"Klausi takhle to dál nejde, pusť ho, otravuje mi den, a Damon nás pořád hledá společně s Bonnie Elenou Caroline a Alarikem."

"Pošly ho pryč nebo všechno pokazí, nikdy ti nebude oddaný, jeho láska k Eleně ho přitáhne zpět i po vypnutí emocí" podívala jsem se na Stefana který se krmil nějakou holkou.

"Fajn" prskl a šel za Stefanem.

Poslouchala jsem je a sedla si na bednu vedle mě.

"Můžeš se vrátit domů, za Elenou a svým bratrem, nedržím tě tu, Elena tě prý s Damone hledají, tak běž" (Klaus)

Stefan ale stál.

"BĚŽ!!!" Zařval na něj Klaus.

Stefan upíří rychlostí zmizel a já začala litovat toho že jsem ho vůbec donutila zůstat.

Napsala jsem mu ještě SMSku : "omlouvám se Stefane, nikdy jsem tě neměla nutit, miluješ Elenu a bylo hloupé si myslet že když tě od ní odvedu budu to už jenom já. Jak si mi řekl včera večer vždycky to bude Elena a né já. Promiň mi to a snad spolu bidete šťastný a pochopí to i Damon, třeba se ještě někdy uvidíme"

Odeslala jsem tu SMSku setřela jsem si slzu a uklidila telefon.

Flashback

"Stefane ale já tě miluju proto jsem chtěla aby jsi jel s námi proto jsem na tom trvala!"

"Madison už to pochop, miluju tě ale Elenu budu vždycky milovat víc, vždycky to bude Elena a nikdy nikdo jiný!"  (Stefan)

Nikdy jsem si nemyslela že tyhle slova mohou tak moc bolet, slzy mi tekly z tváří, nedokázala jsem mu nic odpovědět a tak jsem odešla do pokoje.

Konec falshbacku

Zamrkala jsem abych zahnala slzy. Klaus ke mě přišel a podíval se mi do očí.

"Madi né" (Klaus)

Přitáhl si mě do objetí a hladil mě po vlasech.

"Vzdávám to Klausi, vždy když se snažím to víc podělám."

"O čem to mluvíš?" (Klaus)

Chvilku trvalo než mu to došlo ale pak se narovnal v zádech.

"Madi ne, víš jak to dopadlo minule, litovala jsi toho a skoro jsi se zabila, a to ti tentokrát nedovolím" (Klaus)

V hrudi jsem ucítila bolest. Podívala jsem se tam, měla jsme tam zabodnutou dýku a tričkem mi prosakovala krev.

Na celém těle mi vylezly černé žíly mé tělo z šedlo a zesláblo. Pak se mi zavřeli oči a mám tmu.



PS: TEĎ BUDE VŠECHNO Z POHLEDU KLAUSE DOKUD TĚ NEPROBUDÍ

Život na rubyKde žijí příběhy. Začni objevovat