Život na ruby

Vzpomínky

Pohled Madisson

Kouknula jsem mezi dveře a stál tam Damon a Elena.

"Achjo" povzdychla jsem si protože jsem věděla že mě čeká další vysvětlování.

Když jsem byla tak nějak v pohodě šla jsem dolů do obýváku.

"Maddi co to bylo? to nahoře?"
zamračil se Damon

"nechci o tom mluvit"

"Chci zjistit co se doopravdy stalo"

Šla jsem do kuchyně pro nějaká ubrousek abych si zakryla ránu na ruce.

Přišel zamnou Stefan, usmála jsem se na něj a dál se věnovala ruce.

"Kde mate skleničky?" (Stefan)

Ukázala jsem na skříňku za ním. Přešel tam vytáhl skleničku řízl se do ruky a nakapal tam trochu svoji krve.

"Vypij to" (Stefan)

Vzala jsem si od něj skleničku a váhavě jsem se podívala na její obsah a pak se pomalu napila.

Rána na ruce mi pomalu začala mizet.

"Děkuju" usmála jsem se.

"Ani jsi se nezeptala proč to máš pít" udivil se.

"znám vás vím co dělá vaše krev" zasmála jsem se a šli jsme do obýváku.

"Madisson? Něco mě napadlo, ale potřebuju aby jsi my důvěřovala" (Bonnie)

"Dobře? a co je to?"

"Někdy mývám i vize, zkusím se dostat do tvé minulosti pomocí vize a zjistím něco o tobě a o tvých rodičích a proč si byla v tom světě" (bonnie)

kývla jsem hlavou na souhlas, sedla si vedle ní a chytla se s ní za ruce. Kolem nás se zapálili svíčky které netuším kde se tam vzali.

Bonnie odříkávala nějaké kouzlo. Před očima se my udělala tma, Viděla jsem před sebou Bonnie jakoby jsme byly v  tmavé místnosti. Pak mě chytla za ruku a někam semnou šla.

"Kde to jsme?"
zeptala jsem se ji

"Ve tvé hlavě, možná máš potlačené nějaké vzpomínky které by nám poradili kdo vlastně jsi" (Bonnie)

Už jsem dál ni neříkala a nechala se Bonnie vést. Objevili jsme se někde v lese všude byly stany lidi na sobě měli dlouhé staré šaty něco jako z roku 53, dějepis jsem měla vždy ráda) Bylo tam 5 děti každý jinak starý hráli si tam s nějakou ženou asi s jejich matkou. O kousek dál stál muž s Děvčetem které bylo možná tak 16? ty ostatní děti byly podle mě mladší. Muž cvičil dívku, měla kůl v ruce bojovala s ním. Když jí schodil na zem zvedla se nadpřirozenou rychlostí. Ta holka byla upír.

"Bonnie kdo to sakra je? co to má společného semnou?" hodila jsem po ní hodně zmatený pohled.

"Tohle je rodina původních, ta žena to je Esther ten muž Mikael, a tyhle děti, tohle je Niklaus, tohle Elijah, tohle Rebeka, tohle Kol a tohle Finn. A támhle to si ty" ukázala na holku bojujícím s otcem.

"To ale není možný to už bych přece nemohla být naživu ne?"

"Mohla jsi z nich nejstarší a tehdy jak Elena řekla že jsi její dvojnice, tak nejsi, to ona je tvoje. ty jsi byla první. Madisson tvoje jméno není Madisson Rai ale Madisson Mikaelson" podívala se na mě vyděšeně ale já na ní ještě víc.

Vzpomínka se najednou vypařila a já si vzpomněla na celý ten čas kolem té vzpomínky. Objevila se další.

Byla jsem to zase já v nějakém městě a vraždila jsem, lidi jen tak pak za mnou přišel jeden z těch dětí kteří byly v mé minulé vzpomínce, táhl ke mě nějakou holku, já se jí zakousla do krku a zabila ji. Pak jsem šla k nějakému autu, vytáhla z něj kluka který se tam krčil. Postavila jsem ho na zem a zlomila vaz.

Vykřikla jsem a pustila se Bonnie.

"Bonnie ja chci zpět už tu nechci být!"

"Ještě vydrž chci vědět víc!" (Bonnie)

"Já ne!" snažila jsem se nějak vzbudit moc mi to nešlo

Víc jsem se snažila, zavřela jsem oči a soustředila se. Když jsem je otevřela byla jsem v obyváku.

Pořádně jsem se nadechla a po tváři mi ztekla slza.

Bonnie se probrala pár vteřin po mě.

"proč jsi to udělala?" (Bonnie)

"Tak pomiň že jsem se na to nemohla koukat, to jsem prostě nemohla být já, nic z toho si nepamatuju"

"Byly to tvé pravé vzpomínky, byla jsi to ty, to ty jsi tam vraždila jsi monstrum.." (Bonnie)

Po tváři mi ztekla další slza.

"odejdi! Odejdi z mého domu nebo ti pomůžu po zlém!" upřela jsem na ní svůj pohled. Bonnie se podívala na mě a pak na ostatní a odešla.