Život na ruby

Skoro mrtvá Sára

Ráno jsem se probudila na Damonovy hrudi.

Podívala jsem se na něj a usmála se.

"Jak dlouho na mě budeš koukat?" Usmál se a otevřel oči.

Já je pro změnu rychle zavřela a dělala že spím.

Převalil mě na záda a políbil.

"Jdu se vysprchovat" usmála jsem se.

"Jdu s tebou" (Damon)

"Můžeš pokud mi přineseš něco na sebe" usmála jsem se a šla do sprchy.

V zádech jsem jen ucítila jemný vítr a Damon tam stál s věcmi.

Zasmála jsem se a hlavou jsem mu ukázala ať jde.

...

Po sprše jsem si vyfénovala vlasy. Oblékla si oblečení které mi Damon přinesl.

Byly to věci které obvykle nosím. Černé džíny, fialové tričko s výstřihem. Oblékla jsem se a na nohy si vzala své podpatky.

Vlasy jsem si pročesala a pak šla zpět do pokoje. (Byla v koupelně)

Chtěla jsem jít na snídani ale Damon mě svou rychlostí zastavil.

Přitáhl si mě k sobě a políbil.

"Musím do školy" usmála jsem se a šla dolu.

"Vážné?" (Damon)

Svou rychlostí mě zase doběhl a přimáčkl na zeď a políbil.

"Jo už teď jdu o půl hodiny později"

Damon my dal šatek kolem krku s a přitáhl si mě a zase políbil.

"Po škole tě vyzvednu zajdem třeba na jídlo" usmál se Damon.

"Dobře" úsměv jsem mu vrátila a šla do školy.

Nechtěla jsem si brát auto když mě odpoledně vyzvedne.

Do školy jsem došla až na devátou a zrovna byla přestávka.

Šla jsem ke skříňce a vyndala si z ní učebnice.

"Kde si byla?" (Caroline)

Leknutím jsem nadskočila a koukala na Caroline a Elenu který mě studovali pohledem.

"Spala jsem, nějak se mi nechtělo stávat"

"A nemá s tím něco společného Damon?" Usmála se zákeřně Elena.

"Cože? Chci slyšet detaily!" (Caroline)

Zasmála jsem se a šla do třídy.

"Není co říct"

"Spali jste spolu?" (Caroline)

Usmála jsem se nad představou včerejšího večera.

"Takže jo!" (Caroline)

"Přeju vám to od doby co jsi přijela byl jinej teda až na tu hrobku tou byl posedlej" (Elena)

"A právě toho se bojím co když se Kathrin vrátí?" Koukla jsem se trochu smutně do země.

"Tak jí nakopeme prdel!" (Elena + Caroline)

Všichni tři jsme se zasmáli a vešli do třídy.

Sedli jsme si na svá místa. Rozhlédla jsem se po celé třídě ale sáru jsem nikde neviděla.

"Eleno? Nevíš kde je Sára?"

"Ne" (Elena)

"Stefane neviděl si Sáru?"

"Myslím že odešla někam směr k lesu." (Stefan)

"Nechal si jí odejít do lesa bez toho aby jsi se zeptal proč tam jde? Sára nikdy nechodí za školu!"

Rychle jsem popadla tašku a vyběhla ze třídy a běžela směr k lesu.

Když jsem doběhla do lesa byla jsem hrozně zadýchaná, nevěděla jsem kam jít dřív, může být kdekoliv.

"Sáro!"
"Sáro!"
"Sáro!!
"Sáro kde si!"

Křičela jsem ale nic.

Zkusila jsem se zaposlouchat, vždyť přece slyším a cítím nějaké věci které bych neměla pořád ne?

Soustředila jsem se na vše co slyším, vynechala jsem zvuky ptáku, šumění větru a vodu.

A pak se jsem to uslyšela, slabé sýpaní po bolesti, zrychlené ale tiché dýchání, a pomalý tep. Podle zvuku jsem se rozeběhla na dané místo ale povedlo se mi to trochu rychleji než jsem čekala.

Asi po dvou metrech co jsem běžela nadpřirozenou rychlostí jsem se zastavila.

"Co to sakra" řekla jsem si pro sebe.

Zkusila jsem se rozeběhnout znovu k místu kam jsem měla namířeno.

Byla jsem tam do minutky.

Doběhla jsem až na hřbitov. Ucítila jsem i krev, vycházelo to z té Salvatorské hrobky.

Otevřela jsem pomalu zrezlé a špinavé mříže které zavrzali. Pomalu jsem vešla dovnitř ale když jsem na zemi viděla Sáru, celou od krve a skoro už nehýbající se rozeběhla jsem se k ní.

"Sáro! Bože můj co se ti stalo!"

"U-upír" vydechla a zavřela oči.

"Ne!ne!ne!!" Začala jsem brečet, zavolala jsem Damonovy aby hned přišel.

Snažila jsem se najít Sáry tep ale nic.

Ani na nic nereagovala. Slzy my nepřestaly téct. Držela jsem ji v náruči a brečela.

"Madison ? Proboha co se stalo?" (Damon)

Damon ke mě přiběhl a prohlížel si mě od hlavy až k patě.

"Damone udělej něco prosím nesmí umřít! Je to moje poslední blízká!" Dál jsem brečela.

Damon se kousl do Zápěstí a přiložil jí ho k rtům.

Čekala jsem jestli se něco stane poslouchala jsem její tep.

Vyděšeně jsem se podívala na Damona a pak jsem zaslechla jak se jí pomalu vrací tep.

"Damone...její tep.." řekla jsem potichu.

"Ty ho slyšíš? Pro lidské uši je neslyšitelný" (Damon)

"Jo, no já slyším více věcí než ostatní"

"Vyšlo to" (Damon)

"Děkuju!"

Obejmula jsem ho a dál mi tekly slzy. Pak jsem ho políbila a snažila se zvednout Sáru ale udělalo se mi trochu mdlo a já zase spadla na zem.

"Jsi v pořádku?" zamračil se a podíval se na mě (Damon)

"Je mi nějak zle" řekla jsem slabě a pak omdlela.