Anonymously yours - Rafe Cameron

25.

Flashback:
Z očí mi vystřelili slzy. "Jak mi to mohl udělat?! Doslova mě vymazal! To je mu jako jedno, jestli chci já?!" Pomyslela jsem si a u toho hleděla na obrazovku telefonu, na který kapali mé drahocenné slzy.

——————

"Tady jsi Grace, všude jsem tě hledal!" Přišel za mnou Rafe a z ruky mi vzal svazek pytlíků z pečivem.

Je vidět že jsem jiná, a toho si Rafe bez pochyby všimne. "Hej Grace...?" Otočí mě směrem k sobě, já jsem stále jakoby v transu. Mám sklopenou hlavu, proto mi jí palcem a ukazováčkem zvedne. Zarazí se když uvidí mé slzy.

"Grace..." Setře si jednu ze spousty slz. To já už nevydržím a vrhnu se mu do náruče. On bez jakéhokoli odporu obepne jeho silné, svalnaté ruce, které mi chyběli, okolo mě.

Najednou se zase cítím jako kdyby bylo vše v pořádku. Jako kdyby jsme byli zase spolu a on mě utěšoval, jako když jsem se pohádala s matkou. Až teď mi došlo jak ho k životu potřebuji. A hodlám o něj bojovat, ať už to bude sebe těžší!

"Co se stalo...?" Chytne můj obličej do svých velkých dlaní. Mám takovou chuť vtisknout mu polibek. Jen jeden...

"Táta k nám někoho nastěhoval a... a ani se nezeptal na to, co chci já. Dva týdny byl pryč, prý za prací, ale našel si tam někoho nového. A ona m-má syna...ten si teď vzal můj pokoj. Ty se mnou nemluvíš a rozešel jsi se se mnou a já nevím proč...Potřebuji tě k životu..." Sakra! Tolik jsem toho opravdu říci nechtěla!

Rafe mě objímal a u toho mi projížděl obličej. Neměl žádný výraz, ale potom se usmál.

—————

Pohled Rafa:

Grace mi řekla že mě potřebuje k životu. Na nic už jsem nepotřeboval čekat a vtiskl jsme jí polibek.

Po tak nekonečné době jsem jí zase cítil. Bylo to neskutečné. Z polibku se v sekundě stalo líbání, a však velice procítěné. Stojíme u pečiva, kolem nás spousta lidí, ale nám je to jedno! Teď je to jakoby jsme na světě byli jen mi dva.

Miluju jí a chci s ní být, za každou cenu!

——————

Pohled Grace:

Rafe mě políbil. Rafe mě políbil. Rafe mě sakra políbil! Honí se mi hlavou.

Když nám došel vzduch museli jsme se od sémě odtrhnout. Teď nastává ta trapná chvíle. Podíváme se sobě navzájem do očí. Rafovi se mu v nich zablýskne a v tu samou chvílí se usměje.

Konečně od něj odstoupím a spustím: "Umm...Jo, no...tak máme vše... eem, jdeme!" A rozejdu se k pokladně.

Na pokladně vyložíme nákup a zaplatíme. Naložíme ho do tašek a jdeme do auta. Z jízdy nazpátek jsem celkem nervózní.

Vypadá to, že nakonec to bude Happy end. Ale ještě to není konec, takže se toho může ještě hodně zvrtnout!

-Anne