Anonymously yours - Rafe Cameron

23.

Flashback:
"A co máš dnes v plánu?" Optá ne mě po chvilce Danny. "Asi až podle Sáry a Rafa..."

——————

Stále sedím s Dannym na terase a už si asi hodinu povídáme. "Hele, už půjdu. Musím ještě něco udělat. Ahoj..." Rozloučím se s Dannym, ten mi jen zamává a já se posuvnými dveřmi vydám dovnitř.

Špinavé nádobí uložím do myčky a odeberu se k sobě do pokoje.

Po cestě se zastavím u Sáry v pokoji. "Dále..." Řekne tiše a já vstoupím. "Ahoj Sáry, budeš ještě dnes vstávat? Je skoro 1." Zasměju se a Sára se vyzdvihne do sedu.

"Jak jsem se sem dostala?" Protáhne se. "Já jsem tě sem dotáhla..." Zasmáli jsem se obě dvě.

"Mám hlad, snídala si?" Optá se Sára. "Ano, už jo. Ještě musím něco dodělat, pa!" Rozloučím se s ní. "Sluší ti to, pa!" Křikne na mě a tomu se já potichu zasměju a odejdu po schodech do mého pokoje.

—————

Když přijdu do pokoje, hned se pustím do vybalování, protože hrabat vše deset minut v kufru není moc komfortní.

Vše si pečlivě naskládám do toho obřího šatníku, kam by se mimochodem vešla celá moje skříň tak 5x.

Hygienu jsem si naskládala do poliček v koupelně a už jsem zase neměla co dělat. Proto jsem se rozhodla, jít si na chvíli ještě číst.

O 2 hodiny později:

Celé dvě hodiny si vlastně jen čtu a už slýchám hlasy ze zdola. Vydám se tedy po schodech do kuchyně, omrknout kdo to je.

"Dobré ránko!" Pozdraví mě Sofie, hned jak vstoupím do místnosti. Holka, to že tu je Rafe, neznamená že na mě musím být tak milá, Čubko jedna falešná!

"Ahoj..." Pozdraví mě Rafe čemuž se docela divím a Sofie zrovna tak. Hned jak Rafe vypustí tiché ahoj, Sofie na něj uvrhne vraždící pohled.

"Snídaně?" Nadzvedne Rafe pánvičku na které zrovna dělá jednu z omelet. Z jeho proslulých omelet! "Tvojí proslulou omeletu bych nikdy neodmítla, ale už jsem snídala." Zasmála jsem se a Rafe se s radostí přidal. Tentokrát Sofie vrhala nenávistné a vraždící pohledy na mě. Rafe se jen usmíval jak měsíček na hnoji.

Posadila jsem se na jednu z barových židlí a začala se poptávat: "Sára už je vzhůru?" "Ne..." odsekne mě Sofie. "A kde je Danny?" "Nevím a je mi to jedno..." zase mě odsekne. To já už radši sklapnu a čekám co se bude dít.

Po chvilce přišla Sára i Danny, tak jsme se my tři vydali na menší procházku. Sofie jít nechtěla, takže Rafe s ní samozřejmě musel zůstal. Pořád nevím co na té nátuře vidí, proboha.

——————

Jdeme po krásné cestičce kolem jakéhosi potůčku. Já a Sára vepředu, Danny nám hned v patách.

"A jak to jde s tebou a Rafem...?" Optá se Sára a to se já zarazím. Chtěla jsem si s ním vlastně promluvit, ale ještě na to nedošlo. Udělám to večer, nenechám si jeho odpovědí zkazit zbytek dne, který ještě potrvá dlouho.

"Ani nevim..., Sofie mě nenechá být u něj ani na dva metry, natož abych s ním o samotě vedla konverzaci." Odpovím jí úplně bez emocí, i když vevnitř mě, jakoby bez jeho odpovědi něco pomalu umíralo.

"Dnes jí zkusím zabavit, i Dannyho, ať si můžete popovídat..." Poplácá mě po rameni a já se ohlédnu za nás, kde vidím pobíhajícího Dannyho. Na to se rozesměju a Sára chvíli po mě.

"Co to děláš, ty pako?" Zakřičím na něho přes můj smích. On se konečně zastaví a přestane kolem sebe tak divně máchat rukama. "Jsou tu všude zasraný mušky!" Stěžuje si. Na to zakroutím hlavou.

"Jsme u vody, zvykej si!" Stačí ještě křiknout Sára, než se Danny zase rozuteče.

Ahoj, tady je další! Teď si budu předepisovat nějaké díly, protože už teď můžu říct, že nebudu mít čas psát, tak aby jste měli co číst<3

-Anne