Anonymously yours - Rafe Cameron

12.

Flashback
Nasadila jsem si JJovo triko. Byla jsem stále trochu mokrá ale to nevadilo, jeho triko rychle schne. Zato on... on si chudák musel navlíknout úplně promočené boxerky a kraťasy. Byl to opravdu vtipný pohled.

Když jsme vyšli ze sprch, všichni na nás vyděšeně koukali. My jsme se jen smáli.
"Ty jdeš s námi!" Zavelila Sarah a s Kie mě táhli pryč. To samé kluci JJe.

"Tak to vyklop?!" Řekla nedočkavě Sarah.
"Tak vole, dělali jste to nebo ne?!" Kie byla stejně nedočkavá. Já se jen mlčky usmívala, čekala jsem až jim to dojde. Protože ne jako sprchovala jsme se spolu jako přátelé, to zrovna.

Najednou slyšíme křičet Johna.. "On to dokázal! JJ to konečně dal!" A spoustu smíchu. No a to už holkám konečně došlo, začali jsme se smát a Sarah skákala radostí.

Když jsme přišli za nimi, stáli jsme kousek od klubu. Já se koukám přímo na vchod klubu, a ostatní jsou k němu otočení zády. O něčem si povídaly, já jen sledovala vchod do klubu se slzami v očích. Viděla jsem tam Rafa, koukal na mě ale přitom se tam kolem něj nakrucovali nějaké holky.

Jedna holka ho najednou začala agresivně líbat, a kousat po celém těle. Ta holka už byla dost opilá, ale Rafe byl nečekaně celkem v pohodě. Já to vše jen bezmocně sledovala a brečela. Nikdo z party si toho naštěstí nevšiml a vlastně si nevšímali ani mě. To mi hrálo do karet, protože jsem se chtěla vypařit pryč. Tak jsem se nenápadně odplížila, nikdo si toho nevšiml.

Šla jsem nějakým lesem, a pořád jsem za sebou slyšela nějaké zvuky. Moc jsem to neřešila, ale to jsem měla. Najednou mě zastavil ten chlap z klubu, ten který se mnou tancoval a pak mi sáhl na zadek. "Ještě jsme to nedokončili, zlato." Řekl a byl dost opilí.

Přirazil mě ke stromu a já zapískala bolestí. Začal mi sundavat kalhoty, JJovo triko naštěstí ne. Hned jak mi začal sundávat kalhotky, pochopila jsem o co mu jde. Po chvíli si začal sundavat kalhoty a následně boxerky. Když do mě pronikl začala jsem brečet a řvát. "Prosím pomoc!" On mě chytil za pusu a dodal.. "Zmlkni ty malá čubko!" Začal přirážel víc a víc, nakonec se udělat a odešel.

Po nějaké chvíli brečení jsem se sebrala a šla domu.

——————-
Home

"Zlatíčko, jsi to ty?" Zeptal se táta když slyšel bouchnutí vchodových dveří. "A-ano, jdu si lehnou.." Vykoktala jsem ze sebe a běžela do pokoje, kde jsem si lehla do postele a brečela.

Už mi nešlo ani brečet, už jsem jen seděla na posteli a snažila se rozdýchat to, co se právě stalo. "Panebože, on...on mě zz-ná-sil-sil-nil"
Uvědomila jsem si to, a zase jsem nevěděla co. Nevěděla jsem jestli to mám někomu říct, nebo si to nechat pro sebe... Jsem zmatená.

Šla jsem si hodit sprchu a potom už jen usnula.
Myslím si že, tohle bude trauma na celí život.

——————
The next day

Druhý den byl snad ještě horší. Ráno jsem se probudila a vybavila jsem mi ta vzpomínka, to trauma. Začala jsem brečet, ale už ni to ani nešlo.

Když jsem přišla do kuchyně byl tak lísteček, od táty. Asi na 14 dní odjíždím za prací. Až se vrátím něco podnikneme. Peníze máš na účtě. Miluju tě! -TÁTA

Tohle dělal pořád. To že se ze dne na den vypařil nebyla žádná novina. A já zrovna potřebuju oporu, potřebuju podržet, ale on tu zas není.

JJ a Plebs mi pořád píšou, ale pravdu říct nemám na ně vůbec náladu. Jediný člověk kterého bych chtěla vidět je Rafe, ale toho jsem asi nadobro ztratila...

Doma není nic k jídlu, ale na nákup nejdu! Takže hold... jsem o hladu. Odešla jsem zase nahoru a usnula, protože na nic jiného se nevzmůžu.

——————-

Už jsem několik dní zavřená doma. Nemám pojem o čase, jsem o hladu, nemám kontakt z nikým protože jsem si vypla mobil. Otravovalo mě jak mě pořád někdo nahání.

Pravdu říct, umírám hlady. Venku ne ještě světlo, tak si dojdu do večerky. Doufám že nikoho nepotkám. Hlavně když je večerka kousek od Rafa, a ten pořádá párty pořád tím pádem si tam lidi, i samotný Rafe, hodí pro chlast.

Oblékla jsem se do tepláků a Rafovi mikiny. Ani jsem nevěděla že jí mám, ale cítila jsem se v bezpečí. Když jsem vyrazila k večerech byla jsem úplně v pohodě, což jsem se celkem divila...