jeho minulost

poznání

Ahoj jsem Mia je mi 18 a bydlím v Brně.
Moje mamka je psychiatr. A můj táta právník. Řeknete si: skvělí duo🤣 ale ne je to pravý opak. Protože na mě nemají čas. Mio dělej nestíháme. No jo už jdu mami.

Rozhovor v autě

Mamka: no takže plán půjdeme do toho kostela potom na nákup a nakonec zajedeme ke mě do práce.

Mia: ale proč k tobě 😅

Mamka: no pro papíry.

Mia: fajn

Dojeli jsme do kostele kde bylo kázání. Před námi seděl takový blond kluk celý v černým. Moje mamka byla dost nervózní a pořád si hrála z klíčenkou. Nevěděla jsem proč.

Když jsme odcházeli potkaly jsme se s tím klukem koukal do mobilu. A narazil do dveří. Řekl au a já se smála. Ten kluk se na mě otočil. Měl krásně modré oči.

Podíval se mi do očí ale pak přišla moje matka a on se rychle otočil. Vzala mě za ruku a odtáhla do auta.

Máma: nestíháme prosimtě za půl hodiny zavírají.

Mia: no jo prosimtě.

Vystoupily jsme  z auta a já šla dovnitř.

Zase tam byl ten kluk z kostela. Máma byla  v sekci hygiena. A já za ním šla.

Mia: to nás pronásledujete 🤣

Kluk: co to meleš!!

Mia: my si snad tykáme?

Kluk: ne promiňte

Řekl to velmi provinile. Nevadí řekla jsem když jsem se mu tak trochu smála.
Nakonec se usmál i on, měl nádherný úsměv. Vzal si pití a odešel. Přišla ke mě mamka a řekla: s kým si si povídala?
S tím klukem z kostelu. Aha odpověděla.

Nastoupili jsme do auta a jeli jsme k mamce do práce. Vzali si složku, otevřela ji. A potom si ji vzala do náruče. Znovu jsme přišly do auta. Dojeli jsme domů. Tam už čekal táta. Dal mi pusu a odešel za mámou. Já šla k sobě do pokoje. A hned na počítač. Nastavila jsem si budík na 7 ráno.

Ráno: vstala jsem vzala jsem si černé rostrhane džíny a bílé uplé tílko a taky černobílé Vans boty. Když jsem došla před školu stála tam moje kamarádka Sofia.

Náš rozhovor

Sofia : ahoj kočko slyšela jsi že k nám nastupuje ňáký kluk ( chodím na vysokou školu hudby)

Mia: ne neslyšela a kdo?

Sofia: no ňáký spěvák s stein27 asi já nevím

Mia: aha

Sofia : tak pojď za 10 min zvoní

Došli jsme do třídy první hodina byla matika. V půlce hodiny k nám přišel ten blonďatý kluk. Před tabuly učitelka řekla že se jmenuje Petr Adámek. Sama pro sebe jsem si řekla že je to hezké jméno.

Sedl jsi do vedlejší lavice hned na pravo ode mě. Pošeptala jsem mu: takže Petříček jo🤣? Otočil se na mě a řekl hmm a co ty krásko jak se jmenuješ?
Já jsem Mia řekla jsem zdvořile. Krásné jméno řekl.

Hodina ruštiny:
Mia: tvl já tuhle hodinu tak nesnáším ☹️Sofia : to dáme!! 🤣 No a co ten novej?
Mia: ale jo v pohodě Petříček 🤣
Sofia: ty si blb
Mia: já vím

Po hodině jsme šli před školu. Sofia si jak obyčejně zapálila cigaretu. Pozorovala jsem Petra. Ale Sofia mě vyrušila tím že řekla: to co si potáhl asi není cigareta ne ? Odpověděla jsem že nevím a že mě to nezajímá.

Po škole: ujely mi autobusy  a máma byla v práci a táta někde na pracovní cestě. Ale před školou zaparkovala auto. Vystoupil Petr a řekl : nechceš svést?
No.. nevím neznáme se jak mám vědět že mě neznásilníš? Usmála jsem se. To nevím hezká si ne že ne 🤣 smál se jak blázen. Nastoupila jsem do auta, a poprosila aby jel pomalu. No přece nikdy nevíte 🤣. No samozřejmě že jel rychle.

Zastavil před naším domem. A otevřel mi dveře , vyprovodil mě ke dveřím našeho domu a odešel do auta pak odjel.

Mamka vařila a já šla na tel. Koukala jsem na Messenger dostala jsem správu o přátelství. Od Petra Adámka. Přijala jsem ji.

Rozhovor mezi mnou a mamkou

Mamka: tak co ve škole

Mia: dobrý  u nás je nový kluk Petr Adámek.

Mamka : P P Petr jak?!

Mia: no Adámek proč??

Mamka : ne jen tak to neřeš jen tě prosím nebav se sním

V mojí hlavě:kurva jak jí mám říct že jsem s ním jela v autě bavila se sním atd..

Mia: no mami já..  jsem sním jela v autě 🙃

Mamka : cože!!  Hm fajn ale dávej si pozor aby ti neublížil.

Mia : nevím jak ale ok

Odešla jsem do pokoje bylo 6:30 vykoupala jsem se a vzala si své oblíbené pyžamu, velké tričko a kraťasy. Šla jsem spát.

Ráno: ahoj mami co děláš odpověděla že nic ale byla dost vyděšená. No neřešila jsem to. A odjela autobusem do školy. Před školou jsem si uvázala kaničku, a vešla do třídy. Tam už seděl Petr. A ňáký kluci z vyšších tříd. Sedla jsem si do lavice a poslouchala učitele na fiziku.

Petr se přihlásil jestli může na záchod
učitel řekl že ano. Ale když odcházel vytahoval z kapsy ňáký sáček z bílím práškem. Zeptala jsem se učitele na to samé co Petr a on odpověděl že ano. Nedalo mi to a šla jsem na klučičí toalety.

Tam jsem vyděla Petra který stál u umyvadla, a šňupal ten prášek. Nic jsem neřekla  a utekla jsem na holčičí záchody. Petr odešel do třídy a já se potřebovala tak trochu zpamatovat s toho co jsem vyděla. O 10 min později jsem přišla do třídy z divným výrazem. Učitel se mě zeptal jestli jsem v pořádku že jsem tam byla tak dlouho, řekla jsem že mi bylo špatně. Řekl že v pohodě. A já si sedla Petr mi pošeptal: proč si mě šmírovala?
Já se lekla až jsem poskočila. Řekla jsem že nevím o čem mluví odpověděl zamozřejmě že víš 🤣.

No dál se nic nedělo a já odjela ze školy domu. Když jsem přišla máma si volala z tátou. Mluvila o Petrovi. Říkala něco  o tom jakože ten šmejd se vrátil co budeme dělat atd.. nechápala jsem, zeptala jsem se ale máma neodpověděla. Šla jsem do pokoje a protože bylo 22:00 šla jsem spát