Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

𝒯𝓌ℴ 𝓌ℯℯ𝓀𝓈

𝗣𝗶𝗰𝘁𝘂𝗿𝗲 𝗯𝘆 𝗝𝗶𝗮 𝗼𝗻 𝗧𝘄𝗶𝘁𝘁𝗲𝗿

Od toho incidentu na pokoji uběhly už dva týdny. Od té doby jsem tam moc času netrávil, spíš jen občas šel pozdravit Nicka. Snažil jsem se na ten pach zapomenout, jenže to nešlo. Pořád jsem ho cítil a měl ho v hlavě.

"Erene, jsi v pořádku?" zeptá se mě Armin.

Zatřesu hlavou až mi vlasy, které nedosáhnou do culíku spadnou do očí. "Promiň, co jsi říkal? Neposlouchal jsem tě." zamumlal jsem mezitím, co jsem si dával vlasy zpět do culíku.

"Ptal jsem se tě, jestli jsi v pořádku." zopakoval.

Ne nejsem v pořádku, přitahuje mě cizí pach a ani nevím, čí je.

"Jo jsem v pořádku, jen jsem se blbě vyspal." řeknu první blbost, co mě napadla. Promnu si oči a zívnu. Na tomhle byla něco málo pravda.

Skoro celou noc jsem nespal, protože jsem měl zase plnou hlavu a nos toho pachu.

Komu může patřit?

"Nespíš poslední dva týdny špatně pořád?" zeptá se a pozvedne obočí. Poposune si své brýle na nose o trochu výš. Já jen pozvednu rameny a dál už se věnuju učivu. To jsem však netušil, že další hodinu je test.

~~~

"Sakra! Já se neučil!" vykřiknu a celá třída se na mě otočí.
Mým tělem náhle projede nepříjemný pocit. Že bych se cítil trapně?

"Ale... já to přece zvládnu, že?" řeknu bez jakéhokoliv náznaku nervozity a všichni se zase obrátí.

Fuj, to bylo o chlup.

Test probíhal víceméně v klidu. Já se snažil ze sebe vyždímat, co se dalo a napsal všechno, co by tam mohlo být.

Snad to bude aspoň na trojku...

Zrovna byl čas oběda, takže jsem se zvedl a šel společně s Arminem do jídelny. Vzali jsme tácy, nechali si nandat jídlo a šli jsme si sednout.

„Hej hej hej, Jeagere, už jsi zase s MOJÍ Omegou?"

A už je to tady zase. „Copak, Jeane, žárlíš, že se o něj starám pomalu líp, než ty?" řeknu a nevinně se usměju. Tenhle člověk mě nehorázně sere. Machruje, jaký je největší Rambo celý školy, ale o svoji Omegu se ne a ne starat. Hlavně, že furt někam chodí s tou svojí partičkou chlastat, ale na Armina ani pomyšlení, když tedy nejde o sex.

"Tak to jsi přehnal, chlapečku." zamračí se a vrazí mi jednu přímo do nosu. Já spadnu ze židle na zem a praštím se do hlavy.

"Erene!" vykřikne strachy Armin. Ihned ke mě přiběhne a pokusí se mě zvednout, jenže to by ho nesměl zastavit Jean.

"Kdepak, zlatíčko, kdepak. Ty půjdeš hezky se mnou." a s tím ho odvede pryč. Zvednu se a najednou se mi z nosu spustí krev. Přiběhne ke mě Sasha, posadí mě zpět na židli a zakloní mi hlavu.

"Vážně jsi se teď nechal zmlátit?" zeptá se mě se smíchem v hlase a zakousne se do brambory, kterou měla na svém talíři.

"Spíš on způsobil rozruch." řeknu s nosem, který jsem měl zacpaný kapesníkem.

"Ještě štěstí, že jsi mu to nevrátil, pak by z toho tady byla pomalu druhá světová..." sedl si ke mě z druhé strany Connie.

Já je oba sjel pohledem. "Proč mám pocit, že mi něco tajíte?" zeptal jsem se.
Oba vypadali dost nervózně.

Na mém obličeji se objevila naštvaná grimasa: "Co jste vy dva večer spolu dělali?" procedím mezi zuby.

"Nic!" Vykřikli s rudými tvářemi oba najednou. Pak se podívali jeden na druhého a odvrátili pohledy.

Já se opřu o opěradlo židle a pozvednu obočí. "Tak fajn, kolik čárek bylo?" zeptám se, protože mám tušení, že se zrovna tohle dělo. Jejich chování by tomu odpovídalo.

"Cože?!" vykřikl Connie a Sasha si zakryla ústa.

"Tak, chováte se, jakoby Sasha zrovna včera zjistila, že je těhotná, tak se ptám." pozvednu rameny a začnu dojídat svůj oběd.
Cítil jsem jak mě oba doslova propalují pohledem. Měl jsem co dělat, abych své rty udržel rovné a nezačal se smát na celou místnost.

"Na co furt myslíš, Erene." zakroutí Sasha hlavou a pleskne mě do zátylku.

"Tak promiň, že jste se tak tvářili." protočím očima, vezmu už prázdný tác a zvednu se. Odnesu ho na své místo a podívám se na hodinky.

Už zbývají jen tři hodiny a jdu domů!

A tak to taky bylo. Po poslední hodině jsem si vzal věci, hodil je do tašky, kterou jsem následně hodil přes rameno.
Kapesník už jsem dávno v nose neměl, ale pořád jsem měl pocit, jako by se mi ta krev měla znovu spustit.

~~~

Ležel jsem zase na posteli a skenoval strop. Takhle jsem trávil snad každý večer od toho incidentu v baru.

Komu může ten pach patřit... Znám tu Omegu vůbec?

Pořád jsem nad tím přemýšlel. V tom mi najednou začal zvonit telefon. Kdo by mi volal takhle pozdě večer?

Zvedl jsem mobil. Armin. "Ano, Armine?" zeptal jsem se lehce nakřáplým hlasem, když jsem zvedl hovor.

"Ahoj, Erene. Chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pořádku. Vím, je to divný ti volat takhle pozdě, ale byl jsem si jistý, že teď by jsi byl, co se týče mobilu nejaktivnější." vysypal na mě rovnou. „Navíc jsem aktuálně u Jeana, takže jsem musel počkat až usne."

"Hele, jsem v pohodě." odpovím. "Armine, nechceš to s ním ukončit? Přece jen takhle omezovat svoji Omegu... Začíná mi to pěkně smrdět." prohrábnu si lehce zpocené vlasy a pořád sleduju strop.

"Ani nevíš jak bych rád... Ani není můj kompár, takže bych v klidu mohl odejít, jenže Jean... Však víš, jaký je." postěžoval si.

Bylo mi ho líto. Věděl jsem, co Jean Arminovi dělá a říkám na rovinu, není to úplně hezký. Bil ho jak psa za každou kravinu, proto věčně nosil dlouhý rukáv ať je leden nebo červen. Půjčil jsem Arminovi dokonce druhé klíče od svého baráku, ať si může kdykoliv zajít do mého šatníku a vzít si něco, co mu bude pohodlné. Můj a jeho výškový rozdíl nebyl zas tak extrémní, ale pořád mu moje oblečení bylo celkem velké.

"Bohužel vím, dneska jsem to zjistil na vlastní brko." řeknu s humorem v hlase.

Armin se lehce zasměje: "Ty jsi číslo."

"Já vím. A ne zas tak úplně malý." nezapomenu přidat perverzní tón i úšklebek.

"Ty asi nevíš, že bych se tu neměl smát, že?"

"Vím. Ale když ty máš tak rozkošný smích." 

Ani jsem si neuvědomil, že ho nabaluju. Radši jsem s tím rychle přestal a přešel k jinému tématu, nebo-li rozloučení. Odkašlal jsem si: "No nic hele, já už radši půjdu spát, abych ráno nebyl zas jak mrtvola."

"Fajn, Dobře se vyspi, Erene." řekl opět tím roztomilým hlasem a típl mi to. A já tak mohl s klidným srdcem ulehnout lépe do postele a zabořit svůj nos do polštáře.
To bych si ovšem nesměl opět vzpomenout na ten pach.

On mi už snad nikdy nedá pokoj!