Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

𝒮𝓂ℯ𝓁𝓁

Vše je psáno z pohledu Erena

Vstoupím do toho místa hluku a světel. Projdu okolo skupinek chlapů i žen, rovnou k baru, kde už na mě čeká on.

"Tak, Erene, co to bude dneska?" řekne barman, jinými slovy Nick a už mi stejně nalije, protože si dám po každé to samé. Kopnu obsah sklenky do sebe a prázdnou ji položím zpět na pult.

Ucítím, jak se Nick opře o pult a spustí: "Tak co? Už sis našel nějakou Omegu?"

"O tom mi radši ani nemluv." odseknu mu. "Mužských Omeg je málo, takže nemám moc na výběr." řeknu tiše.

"Oh, promiň.. Já zapomněl, že ty..."

Já ho ale zastavím: "Zapomněl? Nicku, známe se od děcáku, a ty mi chceš říct, že jsi zrovna tohle zapomněl?"

"Tak hele mladej, to že jsi Alfa, neznamená, že si budeš dovolovat na staršího a ještě k tomu se slabším kódem. Mám tu dost na pilno každý večer, takže to, že zrovna tohle zapomenu se může stát."

Nick, je kód Beta. Aspoň je ve výhodě, když ho někdo ohne, nemůže s ním mít dítě.

Zhluboka povzdechnu: „Fajn, omlouvám se, ano? Víš jak nerad to slýchám." řeknu a kopnu do sebe dalšího panáka.

"Máš až moc vysoký ego, my víme." řekne a taky už do sebe něco kopne. "Ale, Erene, abych se konečně dostal k tomu, co jsem chtěl říct. Už by sis měl někoho najít. Jsi mladá a krásná Alfa a určitě těžce zvládáš fervory bez omegy. To tě vážně žádná Omega nezaujala? Ani mužská?" poslední otázku spíš zašeptal.

Frustrovaně vydechnu: "Ne, bohužel ne. Buď nikde žádná není, je zadaná a nebo to je ženská Omega."

On mě jen kamarádsky poplácá po rameni. "A to tě ani ničí feromony nezaujali?"

Zvedl jsem k němu pohled. Posadil jsem se na barovou židli. "Možná to ode mě vyzní hnusně, ale všechno mi smrdí."

"Tak s tím ti bohužel nepomůžu, kamaráde." řekl a narovnal se. "Ale jestli se ti nechce domů, můžeš tady klidně přespat. Je tu jeden pokoj, který mám uzamčený a je jen pro určité osoby." nahne se ke mě a zašeptá: "Jedná se o pokoj na konci chodby druhého patra. Je nalevo. Dám ti klíčky a pokoj bude celý pro tebe. A na účet podniku to budeš mít zadarmo."

"Nicku... Jsi fakt dobrý kámoš, jenže nemůžu přijmout to, že to budu mít zadarmo. Zaplatím ti." řeknu jenže on mě zas zastaví.

"Ne, Erene. Zasloužíš si to."

Rozhlédl jsem se po baru. A mé oči se zastavily u jednoho kluka. Drobná postava, krátké, lehce rozčepýřené vlasy do tmavě šedo-černé barvy. Oči ani celkově tvář jsem neviděl, byl ke mě zády. „Hej, Nicku, kdo je ten kluk, tamhle v rohu? Jak sedí vedle té zrzky?" podíval jsem se na svého kamaráda, který někomu zrovna naléval drink.

"Myslíš Matthewa? Ten sem začal chodit před měsícem. Je Omega, ale nikdo se k němu nedostane, protože Natasha, ta zrzka, je jeho starší sestra. Ta je zase Beta, ale hlídá si ho, jakoby byl její. Ale možná se jí zalíbíš, přece jen, jsi Alfa a jsi jakoby jsi nechtěl, aby se tvé Omegy někdo jen dotkl." řekne a já se ušklíbnu.

"Jsem rád, že tak aspoň působím."

"Nejen působíš, Erene," řekne a podívá se na mě s vážným pohledem.

Takhle se tváří jen, když je situace opravdu vážná. "Chováš se tak. Co takový Armin? Je Omega, a i když je s Jeanem, tak ty ho hlídáš pomalu víc, jak on a skoro na každém kroku, když jste ve škole. Tedy podle toho, co mi říkala Mikasa."

Sakra. Já na ni úplně zapomněl.

"Jak se vlastně má?" změnil jsem téma. Mikasa je moje nevlastní sestra. Je o rok starší a už má dítě, právě že s Nickem. Naštěstí už oba školu mají vyšlou, takže se můžou o jejich dceru starat.

"Má se dobře... Ale malá furt nějak zlobí. Moc nespí a pomalu jí ani nevidím jíst." sklopí pohled. Můj výraz změkne.

"To mě mrzí..."

"Ale to nic. My to zvládneme."

Tak jsme tam ještě nějakou dobu kecali až přišel čas, kdy by měl bar zavírat a já si tím pádem zalezl do ložnice, o které mi Nick mluvil. Padl jsem zády na měkkou postel a ztěžka vydechl. "Konečně klid..." ale můj nos něco zavětřil, nějaký pach. Nadechl jsem se znovu.

Ten pach byl... Příjemný. Buď přede mnou byla nějaká Omega a nebo má nějaká uklízečka sakra dobrý čistící prostředky.
První možnost jsem hned vyřadil, přece jen by mě Nick neposílal někam, kde předtím byla Omega.

Zvedl jsem se. Ten pach byl nasládlý, připomínal nějakou cukrovinku. Přicházel z polštáře. Vzal jsem ho do rukou a přičichl.

"Bože..."

Ani jsem si neuvědomil, že to ze mě vyšlo nahlas. Polštář jsem odhodil zpátky a ošil se: "Co to se mnou dělá."

Uslyším rychlé zaklepání.

"Erene! Jsi v pořádku?!" zněl starostlivě Nick.

"Jo, jsem v pořádku. Proč bych neměl být?" Jenže mezi nohama jsem cítil něco jiného. 

Do prdele.

Nick vešel dovnitř a celého si mě přejel pohledem. Zastavil se u mého rozkroku a polknul: "Woah... nečekal jsem, že.."

"Nicku, jestli o tomhle někomu jen cekneš, tak tě pověsím za koule do průvanu." pohrozím mu se zavrčením.

„Ne, to ne, to nemám v plánu. Jen jsem si to pozdě uvědomil a nečekal jsem, že tě to nakopne tak rychle a že..." Bojí se to doříct. Mávnu nad tím rukou.

"Pokud se to bojíš říkat, tak to neříkej. Ale teď prosím odejdi, musím tu... Něco vyřešit." řeknu a sjedu ho pohledem.

"Nechceš ten pokoj ještě na poslední chvíli vyměnit? Ještě jsou nějaký volný.."

"To už nemá cenu." zastavím ho. "Teď už ale fakt jdi..." řeknu a nadechnu se jako bych chtěl ještě něco říct. A taky, že řekl: "Prosím."

Rychle přikývne a odejde. Já si sjedu rukou k rozkroku a vydechnu.

"Bože můj, proč já a zrovna teď."

~~~

A asi všichni víme, co se dělo pak. Ruka po mém ztopořeném rozkroku rychle klouzala a já se zmohl jen na tiché steny do prázdnoty pokoje.

Kéž by tu byla nějaká Omega, která by to mohla dělat místo mě...

Proběhla mi tahle myšlenka hlavou už asi po několikáté.

Když jsem konečně po dlouhém snažení došel k vrcholu, zvedl jsem se, rychle převlékl prostěradla a šel do sprchy.

Ledové kapky stékaly po mém ještě stále rozpáleném těle a já se sklopenou hlavou pozoroval jak dopadají na kachličky.

Jak mě něco jako úplně neznámý pach může takhle rozhodit...