Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

𝓒𝓸𝓷𝓽𝓻𝓪𝓬𝓽

Seděl jsem v kuchyni u stolu, učil se a doplňoval si poznámky. 

Příští týden píšeme velký test... jestli to poseru jsem v prdeli. Zajel jsem si rukama do vlasů a zhluboka si povzdechl. Mám ve spoustě věcí nejasnosti, jak se to mám do týdne naučit?!

„Je všechno v pořádku, Erene?" zeptal se Levi, když přišel do kuchyně.

„Nemáš nějakou taktiku, jak se naučit za týden na velký test?"
Byl jsem zoufalý. Šprtal jsem to tady už minimálně tři hodiny a hovno. 

„No... Možná by tu jedna byla."

ZÁCHRANA!

Sedl si naproti mně a pokynul mi, abych mu ukázal své poznámky. „Snad to přečteš." řekl jsem.
Rychle je přejel očima. „Mhm... Tohle zvládneme. Věř mi, i kdybych tě o půlnoci probudil, budeš to vědět." řekl a vrátil mi poznámky.

Po asi cca hodině vysvětlování mi vzal poznámky a zavřel. „Tak.. a teď to vyzkoušíme v praxi."
A taky že se povedlo. Byl jsem bez jediné chybičky!
„No vidíš, že to jde. Já ti to říkal." poklepal se hrdě po rameni Levi.

Já na něj koukal s nevěřícím pohledem. Jednoduše. Jak.

„Jen tak mimochodem..." začal nové téma, poněkud zklamaně. „Budu muset za Erwinem. Jde o ten odchod z práce.. musím s ním vyřešit papíry." oklepal se. Rozhodně mu nebylo příjemné o tom vůbec mluvit.

„Mám jet s tebou?" zeptal jsem se.

„Ne to nic.. nechci, aby jste se ještě kvůli mně poprali." odvrátil pohled.

„Jsi si jistý?"

„Mhm." a s tím odešel z místnosti.

Já se zapřel lokty o stůl a začal přemýšlet. Erwin je zvláštní osoba.. nikdy jsem sice neměl možnost ho osobně poznat, ale podle toho, jak o něm Levi mluví.. bude to pěkný slizoun.
Narovnal jsem se a šel zkontrolovat Sebíka. Ten se plazil po naší posteli v ložnici. „Copak hledáš, ty malý průzkumníku." zasmál jsem se a vzal si ho do náruče. Posadil jsem se na postel a podíval se mu do těch nádherných oček. 

Nedovedu si představit ho opustit... jenže.. co Levi? Nebude chtít po tom, co dokončím školu odejít? Tenhle vztah mezi námi... nedává smysl. Pohled do budoucnosti.. je v mlze. Uh co mám dělat.. co si mám myslet...

Náš malý synek se ke mě začal mazlit. Jakoby věděl, že je něco špatně. „Ach Sebo.. kéž by jsi věděl, jak moc je tahle situace komplikovaná.. Ty alespoň nemusíš nic řešit a jen se sladce usmívat.." musel jsem se usmát. Při pohledu na něj, jakoby jsem se cítil v úplně jiném světě. Kde bych si mohl v klidu žít svůj spokojený život, bez zbytečných komplikací, jako je škola. 
Pevně jsem si ho přitiskl k sobě a povzdechl si.

„Už bylo na čase, přemýšlela jsem, kdy ti vůbec přiroste k srdci." ozvalo se od dveří. Podíval jsem se tím směrem a hádejte, kdo to byl. Ne vážně, Levi to nebyl. Byla to Hange.

„Co tady děláš?" zeptal jsem se jí.

„Vezu Leviho za Erwinem. Ale neboj, pohlídám ti ho." přišla ke mně a posadila se na postel po mém levém boku. „Víš.. Levi to sice nedává moc najevo, ale.. Má vás oba rád. A udělal by cokoliv, aby zajistil vaše bezpečí." říkala to vážným tónem. 
Podíval jsem se jí do očí. „To ti řekl?" 

„Spíš ten ženský šestý smysl." zachichotala se a zvedla se. „Musím podotknout, hodně toho po tobě zdědil. Oba se sladce usmíváte." usmála se a štípla mě do tváře. 
Jen jsem si to místo otráveně promnul. Za ta léta se vůbec nezměnila. 
„Tak my už radši pojedeme, že Levi?" otočila se směrem ke dveřím, kde už Levi stál.

„Postarej se mi o něj..." zašeptám si pro sebe, div to nikdo neslyšel.

Hange ke mě ještě naposledy přišla a nahla se ke mně. „Neboj se, postarám se ti o něj, ano?" usmála se a s tím zmizela i s Levim nejdřív z místnosti, a po chvilce jsem slyšel už jen vrčení motoru.