Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

𝓦𝓪𝓲𝓽 - 𝒲𝒽𝒶𝓉 ?!

V tom jsem znovu zaslechl zvonek. Během těch pár minut Mikasa mezitím odešla.

"Dále?..."

Byl to Levi. Unaveným krokem k nám došel a posadil se na gauč. Byl nějaký skleslý.

"Copak Levi?"

"Jsem unavený.."

Položil mi hlavu na rameno. V tom jsem zaslechl kručení břicha. Z Leviho vyšel zvuk podobný smutnému štěněti.

"Celý den jsem nic nejedl.."

"Pojď... Najíš se, mezitím nakrmím-"

Ani jsem to nedořekl, protože onen nezmíněný exponent se ozval sám.
Začal jsem ho houpat a snažil se ho uklidnit. "Klídek chlape, jo? Hami papi už je na cestě." Zvednu se a jdu mu pro láhev. Do toho se zvednu a jdu nabrat Levimu jídlo.

"Už se začínáš chovat, jak žena v domácnosti." řekl pobaveně Levi.

"Tak hele, ty 'ženo v domácnosti' není to náhodou tvoje práce?"

V tom se Levi začal smát. Nikdy předtím jsem ho tak neviděl. Byl to od něj snad ten nejupříjemnější smích, co jsem kdy slyšel.

"Když tobě to tak sluší v té růžové zástěrce..~"

"Byla bílá!" řeknu s rudými tvářemi. Bezvadný, teď se ještě cítím trapně, a to ještě před Omegou a dítětem.

Co to ten chlap se mnou dělá?

Levi ke mě přišel. "Prosím tě klid, ty Alfo, však sranda ne?"

"Nepil jsi něco náhodou? Jsi nějaký veselejší, než obvykle." řeknu s podezřívavým tónem hlasu.

"Já? Kde bych něco mohl pít?"

"Co já vím, co v tý práci děláte." pozvednu rameny.

"Prosím tě, radši mlč, já se postarám o Sebu, ty dodělej tohle, ať to ještě nespálíš."

Vzal mi Sebíka z náruče a začal ho krmit. "Takhle to bude lepší ne?"

Přikývl jsem. "Dík..."

"Nejsi taky unavený?" podíval se na mě.

"Ne, to je dobrý."

"Nuže, jak myslíš." řekl a pak už se plně věnoval Sebíkovi.

"Mimochodem, v pondělí odjíždím na týden na pracovní cestu. Jen já a můj nadřízený." řekne najednou Levi a já div nerozdrtím okraj linky se na něj přes rameno podívám.

"Cože?!"

"Slyšel jsi dobře." bylo na něm vidět, že se těší. Ale v hlase jsem slyšel něco jiného, jenže ještě vědět co. Mým tělem projel opravdu nepříjemný pocit. Žárlivost.

"Zvládneš to tady s ním sám?"

"Nic jiného mi ani nezbývá, když tedy musíš jet." procedím mezi zuby to slovo.

"Myslíš, že jsem rád, že tady musím nechat moje děcko s tebou?"

Otočím se na něj celým tělem a propálím ho pohledem. "Cože jsi řekl. Pokud sis to ještě neuvědomil, tak to podle tebe 'děcko' je i moje."

"To je zajímavý, že sis ho nějak rychle přivlastnil."

"Do prdele chápeš, že se snažím být alespoň jako zodpovědný otec i kdybych v tomhle stádiu života vůbec neměl mít dítě a věnovat se stoprocentně studiu?!" praštím pěstí do linky.

Levi na to nic neřekl. Ale jeho pohled se změnil. I když bylo jasně vidět, jak se snaží zůstat tvrdý v jeho očích se zalesklo. "Pro příště... Aspoň klidni slovník." otočí se na imaginárním podpatku a jde uklidnit Sebu.

Já se pořád opírám o linku a snažím se vztek, který ve mě doslova vřel, uklidnit.

V tom okolo sebe ucítím dvě paže. Zarazím se.

"Omlouvám se."

Otočím se na něj celým tělem. Oči měl skleněné.

"Za co se omlouváš? To já tady na tebe vyjel a byl nepříjemný." odvrátím pohled.

"Ale já tě vyprovokoval." sklopil pohled.

Můj pohled změkl. Zvedl jsem za jeho bradu ten jeho k sobě. "Hele je to v pořádku, ano?"

Na to už jen přikývl. Pevně mě objal a zabořil hlavu do mé hrudi.

Chci takto zůstat navždy...