Result of One Night || Ereri [CZ ABO]

ℐ'𝓂 ℊℴ𝓃𝓃𝒶 𝒷ℯ 𝒻𝒶𝓉𝒽ℯ𝓇

Omlouvám se za tu dlouhou neaktivitu, říkám na rovinu, být studentem a zároveň spisovatelem není sranda 🥲 A yup, opět nevím, od koho tento fanart je TwT

Těch devět měsíců bylo neskutečné peklo.
Sice ne pro mě, ale pro Leviho ano. Pomoc si sice nechal, ale nechtěl žádné doteky, nic. Fervory i heaty jsme zvládali, ale to byly jediné momenty, kdy byl aspoň "přítulnější".

Od výuky jsem moc neodbíhal, jen když Levi pociťoval prozatím falešný poplach.

"Erene, je tam u vás všechno v pořádku? Slyším špatné dýchání.. Běž radši svoji Omegu zkontrolovat, počkám na tebe." řekla učitelka.

Já se automaticky zvedl a vešel vedle do obýváku. Levi tam klečel s čelem opřeným o stůl a mělce dýchal.

"Levi?" zeptal jsem se, ale odpovědi se nedostal.
Pomalu jsem šel k němu blíž. Položil jsem mu ruku na rameno.

"Praskla... Ona praskla..." řekl tiše.
Věděl jsem o co mu jde.

Do prdele.. A já budu otec!!

Vzal jsem ho do náruče a rozběhl jsem se k autu. Odtamtud jsme vyjeli do nemocnice, kde si nás po krátkém rozhovoru s recepční odvedli na sál.

"Erene..." řekl opět tiše Levi.
Jménem mi moc často neříkal, bylo to jen málokdy. Ve většině případů to bylo něco na styl "Hej spratku" nebo "Hej ty".

"Potřebuješ něco, Levi?"

"Buď... U toho porodu.. Prosím.."

V ten moment mé srdce zaplesalo a horlivě jsem přikývl.

~~~

Držel jsem pevně jeho ruku. Z jeho očí doslova tekly slzy proudem. "No tak, Levi, to zvládneš!"

"Já už.. Nemůžu.."

"Pane Ackermane, teď už nemůžete přestat. Už toho moc nezbývá, musíte dokončit svůj úkol."

~~~

Po dlouhých hodinách se v mém náručí objevilo malinké stvoření.
Levi mezitím ztěžka oddechoval na lůžku.

"No ahoj, ty fešáku." řekl jsem potichu při pojedu na malého chlapce.

"Ukaž... Dej mi ho.." řekl potichu Levi.
Poslechnul jsem ho a opatrně položil malého chlapce do jeho náručí. Levi si ho hned mateřsky přitiskl k sobě. Chlapeček už ani tolik neplakal, když byl u Leviho. "Jak ho pojmenujeme?.."
Zeptá se už fakt unaveně.

"Bude to... Sebastian."

Na Leviho tváři se objevil menší úsměv. "Malý Sebastian.."
Poté zavřel oči a usnul.

Nechám ho spát... Zaslouží si to.

"Hej chlapče! Pojď sem na moment." řekl doktor, zřejmě k mé osobě.

Znovu jsem se podíval na svoji rodinku a poté na doktora. Zvedl jsem se ze židle, na které jsem doposud seděl a šel k doktorovi. "Co potřebujete?"

"Za prvé potřebuji, aby jsi mi jakožto otec podepsal papíry ohledně dítěte, však to určitě znáš, ale taky ti chci dát nabídku."

"Nabídku říkáte?" zeptám se a překřížím ruce na hrudi. "Co ta nabídka obsahuje?"

"Místo. Tady v nemocnici."

Vykulím na něj oči, div mi nevypadnou z důlků. "Cože?"

"Všiml jsem si, jak jsi mě a mým kolegům pomáhal, nestuduješ zdrávku?"

"No, ano. Dělám poslední ročník, ale abych něco mohl dělat, musím ještě udělat vysokou, takže ještě tři ro-"

"To ale vůbec nevadí." přerušil mě. "Můžeme ti tady zamluvit místo, pokud tedy chceš." mírně se usmál.

Rychle jsem přikývl. "Samozřejmě, že to beru!" též jsem se usmál.

"Dobrá.. Teď mi ještě řekni jméno synka a nechám tě na pokoji. Počkej si, až se vzbudí, což bude pravděpodobně až zítra a můžete jít."

"Dobrá... Mimochodem;

Jmenuje se Sebastian."