The Hunger Games: Finnick

18

Otevřu oči, ale hrozně to bolí, tak je zase zavřu. Chvíli je nechávám zavřené a pak je zase otevřu. Do očí se mi zabodne nepříjemné světlo. Nad hlavou mám pás světla a okolo jsou čtyři bílé stěny. Slyším pípat přístroj. Aha, takže jsem přežil.

Nechce se mi věřit tomu, že už je po všem. Přežil jsem to jako jediný. Jsem zvědavý, jak se budou tvářit ostatní kraje. Pojedu i do sedmého kraje. Uvidím rodiče Amiry. Budou mi to vyčítat? Ale co, dokázal jsem to. Vrátím se za Annie. Konečně!

Sednu si na posteli a spustím nohy dolů. V pokoji něco zapípá a vletí sem sestra. Když mě uvidí, někam odběhne. Po chvíli se vrátí i s doktorem.

,,Už ses nám probudil," řekne a jde ke mně. Prosvítí mi oči baterkou a zeptá se: ,,Bolí tě něco?"

,,Ne, cítím se fajn."

Jen kývne a po chvíli zase začne mluvit. ,,Dobře, vypadá to, že jsi už úplně v pořádku. Sestra dojde pro tvé trenéry a připraví tě společně s tvým přípravným týmem na večerní rozhovor s Caesarem Flickermanem."

No jo, můj přípravný tým. Úplně jsem na něj zapomněl.

,,Finnicku, gratuluji." poplácá mě po ramenou Cory a Marion mě obejme. Když konečně odejdou z mého pokoje, přijde Mags.

,,Věděla jsem celou dobu, že to budeš ty, kdo to vyhraje." usměje se hřejivě.

,,To jenom díky tobě, Mags."

Usměje se svým milým stařeckým úsměvem a odejde.

Za chvíli si pro mě přijde přípravný tým.

Lehnu si na postel a zavřu oči. Už mi tolik chyběl ten klid a pohodlná postel.

Asi jsem na chvíli usnul, protože se budím, až když mi někdo klepe na dveře mého pokoje. Ani nestihnu zareagovat a dveře se rozletí. Hned vyskočím na nohy a vytrhnu ze zásuvky lampu.
Ještě včas se zastavím, než jí vrhnu po svém přípravném týmu, Vanille a Fioně.
Fiona s Vanillou vykřiknou a něco zakřičí. Do mého pokoje okamžitě přiběhne Cory a vezme mi lampu z rukou.
,,Finnicku, uklidni se, to jsou jenom Fiona, Vanilla a tvůj přípravný tým. Za tři hodiny se koná rozhovor s Caesarem Flickermanem."
,,Já-já nechtěl." zamumlám a úplně hotovej si sednu na postel a složím obličej do dlaní.
,,Já vím, že ne."
,,To ten zvyk z arény." dodám ještě.
,,Finnicku, uklidni se. Tohle jsme si prožili všichni, uvidíš, že to bude v pohodě."
,,Ne, ne, ne, ne ne..."
,,Finnicku, uklidni se, sakra!"
Nikoho neposlouchám. Annie, chtějí jí zabít. Chtějí zabít mě, aby mohli zabít jí.
Marion přiběhne s provazem a vrazí mi ho do rukou. Zadívám se na něj a pak začnu splétat uzlíky. Sednu si na postel a splétám uzlíky. Nádech a výdech, nádech a výdech. Cítím, jak se pomalu uklidňuji.
,,Přijdeme sem, až se uklidní." zamumlá Cory a všichni odejdou. Začínám se už zase cítit normálně. I když, co je "normálně", když vylezete z arény s těma nejhoršíma vzpomínkama?

*

O nějakou hodinku později sedím v maskérně, už v obleku a líčí mně.
Oblek je něco na způsob, jako byla ta síť. I když ne uplně. Je celý zlatý, se zlatýma botama a vypadám jako rybářská síť. Naprostá krása. Radši svou reakci nedám znát, jinak bych musel Vanillu umlátit.
,,Naprosto dokonalé." prohlásí Vanilla, když jsem přepudrovaný jako figurína.
S povzdechem si stoupnu do zákulisí. Už mě to čeká.
,,Dámy a pánové, přivítejte vítěze 65. Hladových her - Finnicka Odaira!" zakřičí Caesar Flickerman a rozhodí rukou do vzduchu.
Publikum začne tleskat a křičet a pro mě je to znamení, že bych měl vyjít.
Vyjdu a křik se ještě zdvojnásobí.
Mám celé zdřevěnělé nohy, ale i tak jdu pevným a odhodlaným krokem s úsměvem na tváři.
,,Finnicku, rád tě vidím," usměje se na mě Caesar a pokyne mi, ať si sednu. ,,Vypadáš skvěle."
Svůj falešný úsměv roztáhnu ještě víc, divím se, že mi nepraskají koutky rtů. ,,Caesare, děkuji. I se tak cítím." zalžu. Nejradši bych si nafackoval.
,,To je dobře. Pověz mi, jaké to bylo v aréně?"
Nechápu, co čeká že odpovím. Mám mu odpovědět "No krásně, tak moc rád zabíjím, že brečím štěstím" nebo "Ani se neptej, nebo ti rozkopu držku."?
Radši řeknu: ,,Co očekáváš, Caesare?"
,,Na to se ptám tebe."
,,Jak vidíš, přežil jsem to. To je to nejhlavnější."
,,To máš samozřejmě pravdu," přitaká Caesar. ,,A co ta dívka ze sedmého kraje? Opravdu jsi jí miloval, nebo to byla jenom hra? Zůstal by jsi s ní, kdyby se mohla vrátit? Nebo by jsi se za ní i obětoval, kdybys mohl?"
Teď si musím dát pozor na pusu. ,,Ne, nemiloval," vyrukuju s pravdou. ,,Věděl jsem, že je z mojí přítomnosti rozhozená a tak jsem toho využil. Ale jako spojenec a kamarádka byla super. Nevím, jak daleko bych se bez ní dostal."
,,Velice zajímavé. Je tedy jiné děvče, které miluješ?"
,,Ano, to je."
,,A nechtěl by ses nám pohlubit? Určitě je na tebe pyšná."
,,Teď ještě ne. Ale slibuju, že se to brzy dozvíte."
,,Finnicku, děkuji. Nyní se podíváme na krátký sestřih z arény." řekne Caesar k divákům a za námi se objeví obrazovka s průběhem Her.
Je tam všechno od předváděčky až ke zkouškám a rozhovorům. A pak je tam aréna. Všichni stojíme na našich podstavcích a čekáme na gong.
Sleduji, jak ladně skáču do vody a jako první doplavu na břeh, profíci hned v závěsu. Sleduji, ten kluk, nevím už z kolikátého kraje mě chce zabít. Pak zabiju já tu holku z jedenáctého kraje. Moje první oběť. Pak už to skoro nevnímám. Já s profíkama. Zabíjíme. Já s Amirou. Přátelíme se a i něco víc. Zabíjím Camillii. Profíci a smrt Amiry. Já zabíjím Ollieho. A konec. Vyhlásí mě za vítěze. Tím záznam končí.
Nemám co říct. Jsem úplně mimo.
,,Finnicku, děkuji ti za krásně strávený večer. Gratuluji k výhře a těšíme se, až nám představíš svou vyvolenou."
,,Samozřejmě a děkuju." usměju se široce a s aplausem odcházím.
Uff, mám to za sebou. 

Ahoj, tak po dlouhé době jsem dopsala nový díl. Ještě bych vás ráda upozornila, že díl bude ještě jeden - schledání Finnicka a Annie a turné vítěžů.
A připravuji si pro vás povídku z trošku jiného soudku, tak se máte na co těšit! :) Zatím se mějte a uvidíme se u příštího dílu. Děkuju za všechny milé komentáře a voty. Pa. ♥