The Hunger Games: Finnick

16

Sedím na zemi vedle mrtvé Camillie. To je snad ještě horší, než když jsem zabil všechny ostatní před ní. V čem je to horší? Camillie je je z mého kraje. Asi jednou se zasmála mému vtipu. Jinak to byla pořádná kráva. Co si o mně asi lidé z kraje myslí? Co si o mně myslí Panem? A ke všemu se teď cítím jako ubrečená nula. Přitom ze mě mluví jenom svědomí.
,,Jsi v pořádku?" klekne si ke mně Amira.
,,Jo, jenom mi to přijde divný."
,,Divím se, že jsi na to ještě nepřišel, na to, kolik splátců jsi asi zabil."    
,,Co tím chceš říct?" řeknu ostřeji, než mám v plánu.
,,Ale nic." obejme mě.
Sebereme si našich pět švestek a pokračujeme v cestě, držíme se za ruce a v tichosti jdeme. Nepotřebujeme si povídat a já stejně přemýšlím o Annie a konci Her.
Už nás zbývá pouze 6. Není to nijak malé číslo, ale ten jeden jsem já, druhá Amira, ten kluk od ní, zbytek profíci. Musím se odpoutat od Amiry a vrátit se domů. Sice budu ten největší sviňák a sobec na světě, ale já musím. Všichni z nás tu mají rodiny. Jen nevím, jak se všem potom podívám do očí.
,,Na co myslíš?" zeptá se Amira.
,,Na konec."
Nervózně polkne. ,,A-aha. No a k čemu jsi došel?"
,,Že vítěz bude jeden z nás."
,,Zajímavý postřeh."
,,Já vím. Díky." Nemám v plánu jí říct, že myslím jenom na svoje blaho. To by mě asi zabila na místě. 
Ještě nějakou chvíli jdeme, směr nám je jedno, když se mě něco bodne v noze. Zasyčím a podívám se na nohu, z které mi čouhá šíp. Otočím se a v křovích spatřím toho idiota ze sedmého kraje. 
Vyřítí se z křoví přímo na Amiru. Musím jí ještě chvíli chránit. 
Schodí jí na zem a začne jí dávat pěstí. ,,Zrádkyně!" zasyčel a vrazil jí další. Amiře se obličej plnil krví. 
,,Ty hajzle, vypadni od ní!" zakřičím a vrhnu se po něm. On mě jednoduše setřese a ještě mi dupne na nohu, do které mi zabodl ten šíp. Zaskučím bolestí. 
Také mi zasadí pár ran a hned nato se vrací k Amiře a začne jí škrtit. Pokusím se vyškrávat na nohy, ale hned se mi zatočí hlava a já se zřítím k zemi. Zkusím se natáhnout po trojzubci, zatímco ten kluk si připravuje oštěp. 
Obejmu trojzubec prsty a zamířím s ním na toho kluka. Díkybohu si mě nevšímá. Mám jeden pokus. Pokud se netrefím, zabije mě i jí. Když se trefím, zachráním sebe a možná i Amiru. 
Konečně trojzubec hodím po tom klukovi. Zabodne se mu do zad a projde mu břichem. 
,,Ty, zrůdo!" zasýpe a vyplivne vedle Amiry krev. Pak se konečně ozve dělo a skácí se k zemi. 
Vyškrábu se na nohy a plázím se k Amiře. Tvář má celou krvavou a zamazanou od sazí. Odhrnu jí mokré vlasy z obličeje a podívám se na ní. To není dobré. Musím jí omýt obličej a i tu mast máme na stromě. Odtáhnu Amiru do vysokého křoví a jdu něco ulovit. Úspěšně najdu nějaké bobule. Jenom doufám, že nejsou jedovaté. A taky nacházím malý potok. Sním nějaké ty bobule a když na ně neumřu, vrátím se pro Amiru. Je stále v bevědomí, tak jí vezmu do náruče a nesu k potůčku. Opláchnu jí obličej od krve. Doufám, že ta studená voda na ní bude mít účinek a probere se. 
Opřu jí o kmen stromu a sleduju jí. Začínám se nudit, tak si omyju i svůj zkrvavený obličej a vyčistím trojzubec. 
Pak slyším povzdech. Automaticky se podívám na Amiru. Začíná se probírat. Hned k ní přiskočím. 
,,Amiro, jak ti je?" pohladím jí po tváři. 
,,Už jsem v nebi?" 
,,Ne, bohužel pořád v aréně." 
,,Aha. Už jsme tu jen my dva?" 
,,Jen my a profíci." 
,,A ten kluk ze sedmičky?" 
,,Je po něm." 
,,Tak to jo." zase zavře oči. 
,,Amiro, musíme tu přenocovat, ale je to nebezpečné. V noci se nemůžeme vrátit na náš strom a tady není ten typ stromů, na kterém jsme bydleli." 
,,A zvládneš první hlídku? Slibuju, že se pak vyměníme." 
,,Cítím v kostech, že se něco stane. Běž spát, já to tu ohlídám. Kdyby něco, vzbudím tě." 
,,Děkuju." chabě se usměje. Taky se usměju a políbím jí.