The Hunger Games: Finnick

3

Nyní ležím v nějaké místnosti, oddělují mě dvě tenké zdi jako papír a místo dveří tu máme gumovou záclonu. Ležím na lehátku a moji vizážisti mě sprchují a někdo mi vytrhává obočí. Prý ho mám moc zarostlé. Pěkne to bolí, ale nejsem cíťa a tak to vydržím. Pak mi lepí nějaké pásky do podpaží a trhají. Křičím, protože to hrozně bolí. A jako bolest přišla, tak zmizela. Ty kapitolský svině mi vytrhaly z podpaží mé mužné chlupy. Teď budu vypadat jako buzna, přinejmenším padavka. Jestli mi vytrhají i chlupy na nohou a na jednnom tajnym místě tak je pozabíjim. Konečně odchází a já zavírám oči. Ty žárovky mě bijou do očí.

Záclona zašramotila, takže někdo vešel. Asi moje stylistka? Nemám sílu otevřít oči.

Opět nějaké zvuky a pak ticho.

,,Vítej v Kapitolu, Finnicku. Jak se ti tu zatím líbí?" ptá se příjemný ženský hlas. Otevírám oči a zaostřuju na ženu malého vzrůstu s vanilkově obarvenými vlasy dlouhé po pás. Ta je rajcovní.

Rozhoduju se, že se k ní nebudu chovat mile. Budu se k ní chovat stejně, jako k ostatním. ,,Ještě jsem neměl tu šanci ho prozkoumat. A nemyslím si, že jí dostanu." ušklíbám se a opět zavírám oči.

,,Nemyslíš si, že vyhraješ?"

,,Já vyhraju. Proto jsem tady. Nenechám se zabít těma rozmazlenýma krysama z prvního a druhého kraje. Spíš nestojím o to, tady něco prozkoumat," říkám potichu a ani se na ní nepodívám.

,,Proč ne?" doráží dál.

,,To je výslech jak u mírotvorců," zamumlám, ale ta fredka mě stejně slyšela.

,,Zajímám se. Je mi ctí, něco o tobě zjistit, když ti budu zařizovat oblečení. Je tu spousta drahých módních obchodů a butiků. To tě neláká si tam koupit třeba košili nebo pásek do kalhot?"

,,Jsem rybář, ne model. Nějakýho modela to možná zajímat bude. Mě ne." mrkám na ní. ,,Mimochodem, by mě zajímalo vaše jméno, když už spolu máme spolupracovat." usmívám se na ní svým křivým úsměvem. Trošku se červená.

,,Vanilla," říká jednoduše a barva se pleti se vrací do normálu - porcelánově bílé.

,,Vanilku já rád," ušklíbám se co nejroztomileji.

Moje stylistka se opět červená. Však to říkám, mám na ní vliv.

,,Takže, seš ze čtvrtého kraje. Rybáři." říká a stoupá si.

,,Převlíknete mě za rybku? Nebo za rybářský prut?" neodpouštím si komentář.

,,Finnicku Finnicku... ty asi patříš mezi ty rádoby vtipné hochy, kteří se snaží dostat do dámských srdcí, že?"

,,Asi," potvrzuju to její asi.

,,No, na mě to nepůsobí."

,,Z toho se nevykecáš, Vanilko," sedám si.,,,Viděl jsem jak rudneš z každýho mého úsměvu a nebo mýho sexy pohledu. Říkám, z toho se nevykecáš."

,,Nejmenuju se Vanilka. Nevíš nic, asi tě oklamalo světlo."

,,Stejně si myslím svoje," mrkám na ní a zase si lehám.

,,Dobře, teď tě tu nechám a k večeru se vrátím s tvým kostýmem," mění téma raději Vanilla. Nedivim se jí, neumí přiznat pravdu.

,,To se ukoušu nudou."

,,No a." odpovídá a opouští místnost. Však já ji ještě zlomím.

Stoupám si na nohy a rozhlížím se po té místnosti.

Je tu skalpel, nějaký nástroj na zamačkávání kůžičky, žiletky, pěny, hřebeny, nůžky, pilníky,... sám nevím, co všechno tam je. Znovu si lehám na lehátko a čekám na svou stylistku.

Dnes večer uvidím své protivníky.