The Hunger Games: Finnick

19

Právě náš vlak vjíždí do čtvrtého kraje. Okolo nás se třpytí nekonečné moře, pak je trať, lesy a za nimi rybníky a jezera. Vlak dojíždí k nádraží, kde následně zastavuje. Stojím u okna a na všechny mávám a usmívám se. Na nádraží stojí snad cel čtvrtý kraj s různými transparenty a křičí na mě. Rodiče stojí uprostřed toho všeho a v jejich tváři vidím překvapený, ale také pyšný výraz. Všímám si i dvou kamer, jedna snímá vlak a druhá moje rodiče.

Přistoupím ke dveřím, které se s tichým zavrněním otevřou. Křik ještě zesílí a všichni volají mé jméno. Cítím se nekonečně. Projedu očima tváře všech přítomných. Pátrám po Annieině tváři, nikde však nic. Všímám si Marvela, rodičů Camillie, ale Annie nikde není. Jestli jí ty krysy z Kapitolu něco udělali, tak přísahám, že je zabiju, i kdyby měli zabít mě.

Líně vystoupím z vlaku a s úsměvem, který házím po všech přítomných, mířím k rodičům.

,,Finnicku!" slyším mojí matku a vidím, jak mi jde naproti. V očích má slzy. Slzy štěstí.

,,Mami." obejmu jí. Kdyby tu nikdo nebyl, možná bych se rozbrečel štěstím, ale jak by to vypadalo, kdyby se výherce smrtících Her rozbrečel před celým Panemem?

,,Nemůžu uvěřit, že jsi to přežil." mumlá mi do ramene a dál mi smáčí košili.

,,To já taky ne."

To už k nám přichází i otec a dá se k našemu objímacímu kroužku.

,,Nedokážeš si představit, jak jsem na tebe pyšný, synu." poplácá mě po rameni.

,,Kde je Annie?" změním téma na to, co mě zajímá od doby, co jsem vystoupil z vlaku.

,,Zlato..." začne moje matka.

,,Co? Udělali jí něco?!" odtrhnu se od ní vyděšeně. Jestli jí někdo ublížil!

,,Ne, to ne. Ale od doby, co jsi byl v Kapitolu, pokaždé, co to šlo, tráví Annie čas u toho jezera, kde jsi jí tehdy zachránil. Nekomunikuje, nic. Jsi asi její jediná záchrana." sdělí mi, ale to už je mi jedno. Vyběhnu z nádraží a mířím k pláži, k jezeru, kde jsem Annie tehdy zachránil. Už z dálky vidím její siluetu v zapadajícím slunci. Sedí tam, s nohama pokrčenýma, objímá si kolena a kouká někam do dáli. Vítr jí cuchá vlasy v copu. Rozběhnu se k ní. Už to nevydržím. Je mi jedno, jestli mě miluje, nebo ne. Já bez ní nevydržím už ani sekundu.

,,Annie." obejmu jí okolo ramen a schovám jí ve svém objetí. Bradu si položím o její temeno.

,,Finnicku." zamumlá mi překvapeně do hrudníku a následně cítím její horké slzy, jak se máčí mou košilí.

,,Miluju tě." zašeptá po chvíli tak tiše, že jí skoro neslyším.

,,Já tebe taky." políbím jí do vlasů.

Zvedne hlavu a ubrečenýma očima se na mě podívá. A pak se naše rty konečně dotknou. Má je teplé a jemné, naše rty k sobě zapadají, jako kdyby je někdo rozpůlil a rozdělil. Nyní se konečně spojily a my se líbali, ani nevím jak dlouho.

,,Finnicku, máš návštěvu." oznámí mi matka, když se s Annie vracíme ruku v ruce do vesnice vítězů. Nyní tady budu bydlet se svými rodiči. A doufám, že i jednoho dne s Annie.

Pustím Annie, i když bych jí už nejradši nepustil. Zamířil jsem do nějaké místnosti. Pak se tady budu muset porozhlédnout.

Otevřu dveře a vcházím dovnitř. Do nosu mě udeří zápach krve a růží. Prezident Snow.

,,Gratuluji, Finnicku." postaví zpátky vázu na své místo a otočí se ke mně.

,,Děkuji." odpovím nahlas pevným hlasem, i když se uvnitř doslova klepu.

,,Slyšel jsem, že jsi si s Annie velice blízký. Tak blízký, jak vám nikdo jiný být blízký nedokáže." posadil se do křesla. Jak sakra ví, že spolu chodíme?! Není to ani deset minut. I když, co mě to překvapuje? On ví všechno.

Nervózně přikývnu.

,,To je hezké, moc hezké. Nový účastníci Her jsou potřeba," zasmál se. ,,Ale k věci. Od doby, co jsi vyhrál, mají jisté ženy v Kapitolu o tebe zájem."

,,Co tím chcete říct?" nelíbí se mi, jakým směrem tahle konverzace směřuje.

,,Jde jim o fyzický kontakt s tebou. Tak jsem jim slíbil, že se tě zeptám." usmál se.

,,Ani náhodou."

,,To je škoda, ale já ti to přikazuju. Teď ti je čtrnáct. Máš rok na to, než se s nimi budeš muset vyspat. A pokud to neuděláš, s tvýma blízkýma se můžeš rozloučit." opustil místnost.

To znamená, že pokud o to chci přijít s Annie, musíme porušit pravidla. Stál jsem tam ochromený ještě deset minut a pak jsem se vrátil.