The Hunger Games: Finnick

5

Ráno se budím do slunečného dne. Skvělý, takový hezký počasí a já budu zavřený někde pod zemí v tělocvičně. 
Rozhlížím se po pokoji a zrak mi padne na peřinu mé postele. Leží tam černé tričko a černé kalhoty. Na rukávu je napsaná čtyřka - jako čtvrtý kraj. 
Zvedám se z postele a podívám se na hodiny. Je půl osmé, takže si stihnu dát sprchu. Přehazuju si oblečení přes ruku a do druhé ruky si beru kožené boty a zavírám se v koupelně. Sundavám ze sebe pyžamo v podobě trenek a tílka a stoupám si do sprchy. Zavírám dveře od sprchového koutu a pouštím na sebe vodu. Není nic lepšího, než ranní sprcha. Nanáším si na tělo sprchový gel a pak ho smývám. Vylézám ze sprchy a oblékám si boxerky, které nevím kde se tu vzaly. Přísahám, že já jsem je nepřinesl. Že by záhadný avox? Nebo duch? Ne, kecám, na duchy nevěřím. Nebo možná jo. Bububu. Ne, nejsem blázen. Oproti Kapitolu jsou duchové slastná pohádka. 
Oblékám si boxerky a následně i oblečení na výcvik. Naposledy si nazouvám boty a čistím si zuby. Vlasy mám opět rozcuchané a spokojeně odcházím do jídelny. 
Na židlích tam už sedí Fiona, Vanilla a Zaix, nebo jak se jmenuje, Camillie (fuj) a naši mentoři. 
,,Dobré ráno," zdravím s frajerským úsměvem na obličeji a sedám si vedle Camillie ke stolu. 
,,Kdes byl tak dlouho? Za patnáct minut musíme být v tělocvičně," prská Fiona bez pozdravu.
,,Spal jsem a byl jsem se vysprchovat. Nejsem smradlavý prase." skoro jsem dodal, že nejsem prase, jako Camillie. 
,,Tak se rychle najez, ať jsme tam včas," komanduje mě dál Fiona a kouše zase salát. To jí jenom saláty? Fuj. 
Na talíř si dávám volské oko a slaninu s kusem chleba. Do sklenice mi avoxka s platinově blond vlasy nalévá pomerančový džus a odchází. Dávám se do jídla. Je to tak dobré...
Po jídle Mags říká: ,,Máte pět minut na to se tam dostat. Pohněte sebou." 
Jdeme se všema, kromě stylistů do výtahu a sjíždíme do podzemí. Dveře se otevírají a jsme v nějaké malé šedé chodbě. Dál vedou jen jedny dveře. Jsou o něco v tmavším odstínušedé a jsou prosklené. 
,,aměřte se na to, co vám jde. Zatím se ale nepředvádějte před profíky, když budete hrát slabochy, budou si myslet, že jste doopravdy slabí. V aréně bude o to snazší se jich zbavit. Hodně štěstí." varuje nás Mags a vrací se k výtahu. Nechci mít strategii slabocha. Ať mi určí, co chce, pojedu si po svém. 
,,Dejte na její rady, neříká vám to jen tak." objímá nás Marion a s Corym odchází za Mags. 
S úsměvem otevírám dveře a vcházím. Je mi jedno, jestli jde Camillie za mnou, nebo ne. Je mi ukradená. Jsou tam už skoro všichni splátci, kromě nás a sedmého kraje. Stoupám si na své volné místo vedle nějaké holky z pátého kraje a hned si vedle mě stoupá Camillie. Po chvíli přijde i Amira a kluk od ní z kraje. 
,,Když jsme tu už všichni, můžeme začít." oznámila nám mladá černoška. ,,Výcvik bude trvat čtrnáct dní, tři jsou povinné z toho zbytek je individuální. Výcvik bude trvat do dvanácti hodin. Pak pojedete výtahem o patro výš do jídelny. Do dvou máte volno a pak se vrátíte zpátky do tělocvičny. Do osmi budete zase tady a potom máte večeři ve svém apartmá.V tělocvičně se nesmíte mlátit a nadávat si, vše si to nechte až do arény. Můžete začít." 
Všichni se rozchází. Camillie se řídí podle Mags a jde k pastičkám. Já si beru na starosti trojzubec. 
Mířím na jednu z figurín a házím trojzubec. Zapichuje se do místa, kde má člověk srdce. Jdu k figuríně a vytrhávám trojzubec ven. Vracím se zpět na místo a napřahuji se na další hod. Trojzubec letí neuvěřitelnou rychlostí a opět se zabodává na místo srdce. 
Tohle zopakuji ještě několikrát a jdu zkusit ty pastičky. 
,,Ty jsi se snad zbláznil!" zasyčí na mě někdo. Otáčím se a stojím tváří v tvář Camillii. Zblízka je ještě hnusnější. 
,,Pročpak?" ptám se nevinně a usmívám se. 
,,Přikázali nám nepředvádět se. A co uděláš ty? Předvádíš se! Nech se klidně zabít. Neumíš si představit, jak ráda e vrátím domů." 
,,To zní, jako kdyby ses o mě bála." říkám s frajerským úsměvem. Neumím si představit, že tahle by se o mě strachovala. Ta nikdy. Ale nějak jí vyprovokovat musím. 
,,Nestrachuju se," ušklíbá se. ,,Nemůžu se dočkat, až chcípneš."
,,Nápodobně." zašeptám jí těsně u ucha a jdu pryč. Přešla mě chuť na dělání pastiček. Půjdu zkusit něco jiného. 
Rozhlížím se po tělocvičně a všímám si Amiry, která si na rameno nasazuje toulec se šípy a v ruce svírá luk. Jde k figurínám. 
Pro sebe se usměju a jdu k ní. 
,,Čauky," zdravím jí s odpadneš-láskou úsměvem. 
,,Ahoj," usmívá se plaše a nandavá šíp k tětivě. ,,Potřebuješ něco?" 
,,Přišel jsem tě pozdravit." Navazuju spojenectví, ne? Když je odděláme společně, já pak oddělám jí a vyhraju. 
,,Ach tak." vystřeluje šíp. Letí obrovskou rychlostí. Zabodává se figuríně do srdce. 
,,Jak se máš? Mimochodem, skvělá trefa." mrkám na ní a ona rudne. Mně podlehnou všechny. I gayové. 
,,Mám se celkem dobře a ty? A děkuju." odpovídá a dává se k tětivě další šíp. 
,,Nemáš zač. Taky jsem ty figuríny tím trojzubcem rozpíchal." říkám hrdě a usmívám se nadále.
,,Tak to ti gratuluju." vytahuje další šíp. ,,Ale neuvěřím tomu, dokud to neuvidím." 
,,Počkej si do arény," mrkám na ní a dávám se k odchodu. 
,,Aha, takže nic neumíš?" nadzvedává obočí. Pokud ho bude zvedat ještě výš, tak jí uletí a já ho pak sestřelím trojzubcem. 
,,Pokud budeš to obočí pořád zvedat, tak ti za chvilku uletí a já ho tím trojzubcem sestřelím."  říkám a jdu si pro trojzubec. Fajn, ukážu jí jeden, dva hody a půjdu. 
Stoupám si vedle ní a rozmachuju se. Trojzubec letí a zapichuje se hned vedle šípu. 
Poplácám Amiru po rameni a odcházím pryč. 
,,Dobře házíš," ozývá se za mnou ženský hlas. Otáčím se, abych se podíval, na koho jsem zase udělal dojem. 
Za mnou stojí ta holka z prvního kraje. Má překřížené ruce přes prsa a v očích má chladný pohled.
,,Díky." říkám a otáčím se, že už půjdu. 
,,Nechceš si s náma sednout na oběd? Rádi tě poznáme." 
,,Hmm, tak fajn." přikyvuju. S Camillií nebudu sedět ani za výhru v aréně a kdoví, s kým bude sedět Amira. Teda, ne, že bych chtěl sedět s profíkama, ale... no, radši nic. 
,,Super, tak zatím." odchází ta holka. Sakra, ani nevím její jméno. No, to je jedno. Zjistím to na obědě. 
No výborný, ten je teď... 
Všichni odchází. Procházím dveřma a jdu do chodby. Přivolávám výtah a čekám, až přijede. Mezitím se u mě nahromadili další splátci. 
Dveře výtahu se otevírají a i hned se mačkám dopředu, abych byl v jídelně první. Zbytek nadává a cpe se za mě. 
Dveře se zavírají a výtah odjíždí někam ještě dál pod zem. 
Ani ne po minutě se zastaví a otevřou se dveře. Honem vybýhám do jídelny. 
Vrážím do dveří a za cesty si beru tác. Postavím se k okýnku, kde mi žena středního věku (černoška) podává nějakou polívku zelené barvy a talíř s brambory a malým rakem. No fuj. Tohle jsem nikdy nejedl, protože ve čtvrtém kraji nemá moje rodina takové postavení. Lovíme jen ryby. Dává mi ještě skleničku s vychlazeným zeleným čajem a s příbory odcházím k jednomu ze stolů. Když tedy mám sedět s profíky, tak ať mě aspoň vidí ostatní. Tác pokládám na kraj stolu a sedám si na židli hned na kraji. 
,,Tak nám o sobě něco pověž, hochu," sedá si naproti mě ta vizáblina z jedničky. 
,,Dozvíš se to večer. Caesar zamaká na nás všech, neboj se." mrknu na ní jedním okem. Jestli bude takhle otravná i v aréně, tak jí co nevidět zabiju. Přicházejí už i zbylí profíci. 
,,Já jsem Tori, ale to ty jistě víš," říká Tori a usmívá se. Ne, to jsem fakt nevěděl. Je mi ukradená. Jenom jí trošku využiju. ,,Tohle je Sebastian, Taissa a Ollie." no to ne. Ten kluk z dvojky je Ollie? V hlavě mi vyskákalo asi milion vytlemených smajlíků. No to mě podržte. Tahle hora svalů se jmenuje Ollie jak nějaká padavka? Dobřeeeee... Snažím se nevybuchnout smíchy. Jen tak zadržuju smích. 
,,Něco tě rozesmálo?" ptá se Ollie. Ne, musím mu dát nějakou přezdívku. Nemůžu mu říkat Ollie, aniž bych se mu nesmál. 
,,Jen jsem si na něco vzpomněl," v rychlosti vypustím nějakou lež. Musím v sobě dusit smích.
,,Tak se s náma poděl." kývá hlavou Tori. No to určitě. Vždyť jim lžu.
,,Nech si to jako překvapení k Caesarovi," mrkám na ní a dávám se do jídla. Všímám si ještě, že ke mně Ollie vysílá ne-Finnicku-nesměj-se vražedný pohled. 
Během jídla hodně konverzujeme. Dovídám se o nich věci, které mi budou skvěle užitečné v aréně. O Tori se dovídám, že je to lehká holka prvního kraje, Sebastianova přítelkyně byla vylosována před dvěma roky. Zabili jí. Taissa je alergická na ořechy. Taky využiju. Asi jsou tak dementní, že mi prostě všechno vyžvaní. Nebo se mě snažej přechytračit. Ollie neřekl na sebe nic. Asi ví proč. 
,,A co ty?" převádí Ollie téma na mě.
,,Co já?" samozřejmě moc dobře vím o co mu jde. Jenom získávám čas na vymyšlení lží nebo celkově co řeknu. 
,,Pověz nám něco o sobě." dotírá dál. Toho se musim zbavit co nejdřív. 
,,Tak se ptejte." pokrčím rameny a natahuji se po sklenici s čajem. 
,,Zamiloval ses někdy?" ptá se Taissa. Tady bude lepší lhát. 
,,Ne." 
,,První pusa?" střílí otázku Tori. 
,,Co s ní?" 
,,Nedělej hloupého," protáčí očima. ,,Kdy byla?" 
Zalžu. ,,S nějakou náhodnou holkou. Ani nevím její jméno." Faktem je, že jsem dal jednou pusu Annie, ale nechodíme spolu. A s tou zamilovaností taky kecám. Miluju Annie. 
,,Umřel ti někdo?" ptá se ostře Ollie.
,,Nikdo, pro koho bych plakal." pravda je opačná. Ale tu radost jim neudělám.
,,Kecáš, nebo seš úplně bez citů," mhouří oči Sebastian. 
,,Budeš to muset zjistit." mrkám na něj a odcházím. 

Moc se omlouvám, že část nebyla dřív. No, tedy, byla, ale pár dní po vydání jsem zjistila, že tam polovina cyhbí. Smazala jsem jí a doplňovala jsem vypadané části. Moc se omlouvám, ale s psaním si musím dát na chvíli pauzu. Mám spisovatelskou krizi, jakože fakt krutou :D Jakmile se mi vrátí "psací schopnosti", očekávejte nával dalších dílů :) Moc děkuju, zatím ahoj :)