Jména vyrytá v ledu

Kapitola IX.

Lilith nemohla usnout. Uběhlo několik hodin od doby, co se poslední sluneční paprsky schovaly za obzor. Dívky chtěly rozdělat malé ohniště. Při hledání malých větviček na oheň však zjistily další znepokojující věc o tomto místě – zdejší stromy nebyly obyčejné. Místo dřeva led, místo jehličí rampouchy.

     Lydia díky svým kouzlům vytvořila kopuli z ledu, podobnou jako při bouři, jen tentokrát nabyla průhledná a byl v ní malý průchod ven. Uvnitř vyhrabaly všechen sníh, aby byly alespoň trochu v suchu. Mezitím, co Lydia odhazovala poslední zbytky, Lilith se vydala na lov nějaké večeře.

     Zmrzlý les byl na jednu stranu nádherný, všude se třpytil sníh a poklidně zpívali stříbrní ptáčci. Čím více se ale stmívalo, tím děsivějším se les stával. Ptáci utichli, okouzlující třpyt se ztratil a vše nahradilo tíživé ticho. Stíny připomínaly zvířecí drápy, které jsou připraveny kdykoliv zaútočit. Vítr hrál na rampouchy skřípavou melodii. Plavovlásce přeběhl mráz po zádech.

     Lilith neměla žádné zbraně, pouze svoji rychlost a svou sílu. Bloudila lesem a pátrala po jakémkoli zvířeti, ale nikde nic. Jen nekonečný tichý bílý les. Nakonec to vzdala a vrátila se zpátky do tábora, kde se dívky musely spokojit pouze s kořínky Námrazky, které zde pod sněhem rostly ve velkém množství.

     Obě brzy ulehly ke spánku, tisknouce se k sobě co nejblíže. Lydia usnula téměř ihned, ale Lilith nedokázala zamhouřit oči. Neustále jí v hlavě létaly myšlenky na umírající Celestine. Nenapomáhal tomu ani vítr, který zuřil venku, a praskání ledových stromů pod jeho náporem.

     Po okolí se rozlehl táhlý skřípot. Lilith byla okamžitě na nohou. Právě jim něco zaškrábalo na jejich provizorní skrýš. Když se ozval zvuk znovu, do žil se jí vlil strach. Pokud na ně někdo zaútočí, jsou ztracené. Jako Léčitelka nezmůže v boji nic a Lydia jako Strážkyně je dokáže pouze ochránit. Kéž by tu byla Celestine se svojí nespoutanou útočnou magií, povzdechla si v duchu Lilith. Další zaskřípění ji rychle vytrhlo z přemýšlení. Tentokrát to znělo blíže k průchodu.

     Neodvážila se spustit oči během toho, co třásla s Lydiou, aby ji probudila. Ta však ležela nehnutě jako kamenná socha. Lilith se zděšením odvrátila pohled od vstupu. Blondýnčino tělo mělo nepřirozený bílý odstín a kvůli stínu nebylo vidět, zdali dýchá nebo ne. Lilith se vykašlala na hrozící nebezpečí u vchodu do kopule a klekla si vedle své kamarádky. Opět s ní zatřásla a potlačila vzlyk, když blondýnka nijak nereagovala. „Lydio!"

     Lilith zvedla vyděšený pohled od své kamarádky k neznámému nepříteli. Ať to bylo cokoliv, bylo to vysoké, s dlouhými drápy na rukách a dlouhou srstí. Kolem tvora se svíjely stíny jako hadi připravení ihned zaútočit. Rudě žhnoucí oči dívku bez jediného mrknutí pozorovaly. Přesto to však neútočilo, jako by tvor na něco čekal.

     Plavovláska mu pohled oplácela, bedlivě pozorovala každý jeho pohyb. Nic se nedělo. Přišlo jí, že takhle strávila několik hodin, ale mohlo utéci je pár minut. Zírala tvorovi do rudých očí, dokud neměla pocit závratě. Magie, problesklo Lilith hlavou, musí používat magii. Snažila se závrať nevnímat a více se soustředila na nepřítele před sebou. Uslyšela tiché zavrčení, které v nočním tichu znělo až příliš nahlas. Tvorovi se nelíbilo, že jeho kouzlu odolala.

     Nějak to zvíře musí odlákat a pak se vrátit zpátky za Lydiou. Nemůže takhle zůstat dlouho, musí ji vyléčit, aby spolu pak dál pátraly po Celestine. Na chvíli se v mysli zatoulala k druhému z dvojčat, které se teď musí samo někde schovávat v lese. Modlila se, aby na ni nic podobného nezaútočilo, i když věřila, že Celestine by se mohla ubránit. Tvor však blokoval východ a jinak se ven z kopule dostat nemohla. Byly v pasti. Toto drobné zamyšlení však rozhodlo o jejím osudu.

     Vše se seběhlo příliš rychle. Jediné, co stihla zachytit, bylo nebezpečné zablýsknutí v rudých očích. Tmavá šmouha, kterou na chvíli zalil měsíční svit a odhalil tak zvíře podobné lednímu medvědu, ale tisíckrát děsivějšího. Dlouhé ostré drápy blížící se k dívčině hrudníku. Pak už zbyla jen nekončící tma.