Tagy, asky a jiné blbosti od Ivet

Něco málo o básnících

Rozklíčuji zde několik situací, jaké to je se bavit  s autorem poezie romantické, scifi poezie, básní o životě, humoru a tak dále. 

1. Vlastní rodina
Když má sestra si založila Wattpad, řekla jsem jí: ,,Konkurenci ve vlastní rodině nesnesu." Někdy to může být normální reakce, ovšem s dvojčetem máme obě škodolibý smysl pro humor, takže bylo logické, že jsem za ní za pár minut přišla a podpořila psychicky, jsem ráda, že se o to pokouší. A kdo ví, třeba z ní bude nový Goethe.

2. Volný čas

Svůj volný čas trávíme i "obyčejně", třeba posilováním, chozením ven, učením, uklízením, návštěvou kroužků, Zušek, ale pokud máme možnost si vzít něco, do čeho by zapisoval svou momentální náladu, nebo abychom nezapomněli na svou inspiraci, využíváme jí. Často píšeme proto v kavárnách, na cestách ve vlaku, v autobuse, ale i když jsme sami. 

3. Lásky
Nejsem první, ani poslední, která jistě svou inspiraci, chvilkové zahledění, i osudovou lásku ve svých básních vložila, nicméně v tomhle jsme lehce rozporuplní. Mnoho mých kolegů se nebojí zveršovat jméno jeho nebo její, například:

 ,,Teď tu stojím já sama, hledím do tvých oken, 

koukám na černé nebe s hvězdami zlatými, Cyril, to nejhezčí z tvých jmén,ty zbavíš mne těch, co jsou lhostejnými."Jiní zase využívají různé vzhledové znaky, třeba: Labutí šíje, azurové oči, či krvavé vlasy jsou již klasika, ovšem někteří je ukrývají tak hluboko, že o nich nenapíšou ani slovo. Ale není jenom láska k lidem, psaní o láskách k místu, k aktivitě je velmi též oblíbené. Někdy jsme schopní psát i na rande, pokud ten druhý to ví a je ochoten nám dělat múzu. Vypadáme pak jako malíři, ovšem stačí se nahlédnout do našich sešitů

4. Podporované stereotypy
Jako první příklad uvedu rukopis, už od první třídy jsem docela škrábal. Když chci, mám pěkné písmo, avšak ve stresu, při testu, na tabuli, když si píšu zápis tam, kde mne to nebaví škrábu jako kočka. Jedna učitelka byla z toho překvapená, jak podle ní krásné básně píše někdo, kdo píše jako přeučený levák na praváka. Když někdo čte mé verše v básníčkáriu, taky se tomu mému rukopisu diví. Je to tím, že ne vždy píšu na stole a proto někdy prostě nemám dokonalé písmo. Dále také, že jsme až moc velcí samotáři, alkoholici a závislí na droze legální, i nelegální. Ne, někteří jsme společenští a namísto alkoholu ujíždíme na sladkém. Naopak je zase stereotyp, že jsme až moc hodní, že jenom prosedíme u stolu. Jako každý člověk potřebujeme i my pohyb na čerstvém vzduchu.

5. Kamarádi 

Někteří mají hodně kamarádů, jiní jsou spíše introverti. Obojí je v pořádku. Přátelů mám málo, o to více si jich vážím. Jsem ráda, když se najde nějaký člověk, co má pro mne pochopení a nepovažuje můj koníček za blbost, vážím si každého, kdo mne osloví a je ke mně milý. 

Děkuji za pozornost