werewolf (minsung\hyunlix)

4

,, Je vidět, že od minula si se lepšila. Dám ti nějaké příklady na procvičení. Za chvilku to budeš umět dokonale."

,, Jde mi to, protože jsi skvělý učitel."

,, Hlavní práci na tom jsi udělala ty, tak na sebe můžeš být hrdá."

Dal jsem jí papírek s úlohami a rozloučil se s ní. To bylo moje poslední doučování za tenhle dne. Dneska naštěstí nemám brigádu, ale i tak toho mám spoustu na práci. Do toho všeho se mi blíží heat, který mi přidává na starostech. Cítím to, cítím že to přichází a zrovna v tu dobu, kdy se mi to vůbec nehodí. Proto jsem udělal jedno rozhodnutí, který už teď nesnáším. Vysadím supresiva.

Nesnáším braní léků,  to je s ten největší zádrhel. Taky si nemyslím, že to je nějak prospěšný mému tělu, ale týden v bolestech a lákání alf na moje feromony může počkat. To je důvod, proč teď chvátám do lékárny dokud ji nezavřou.

Vzal jsem pro jistotu dvě balení. Cestou domů mě napadlo jestli o tomhle způsobu ví i Felix. Mohlo by mu to pomoct. Cestou domů jsem se stavil v obchodě pro pár nezbytných věcí. Cesta domů už byla poklidná, nikam jsem nespěchal a jen tak se procházel. V parku, kterým chodím každý den do školy jsem si vyhlídl jednu lavičku u menšího jezírka a pozoroval hladinu. Byla klidná stejně jako moje mysl. Na chvilku jsem z hlavy vypustil myšlenky a celý svět, jakoby neexistoval. Bylo to skvělý. Chvilky jako jsou tyhle mi chybí. Čím jsem starší, tak mám míň a míň času. Jaké by to asi bylo, kdyby se na chvilku zastavil čas, nemusel bych být pořád v pozoru, nemusel bych být pořád ve stresu, nemusel bych............ nic. Byl jsem ospalý. Hodně ospalý. Celkově jsem toho moc nenaspal a ani jsem nemohl. Pokud to půjde takhle dál, tak se zachvilku zhroutím. Už se mi to stalo, nic na co bych nebyl zvyklý.

Cítil jsem, jak mi těžknou víčka. Měl bych se zvednout a jít domů, tady nesmím usnout. Nesmím, nesmím, nes.........

Minho pov:

Já toho Hyunjina snad sprovodím ze světa. Zase na něj čekám, na tu nádheru, která nedokáže chodit na čas. Vzal jsem si mobil a vytočil "zlatovláska". Chvilku to vyzvánilo, dokud se z druhý strany neozvala ta pomalá ještěrka.

,, Co je?"

,, Víš jak dlouho na tebe čekám? Víc jak 10 munut, máš poslední 2 minuty na to se sem dokopad, jinak jdu bez tebe."

,, Však já už jdu"

,, To bych ti radil"

Oh.... promnul jsem si frustrovaně obočí a típl hovor. měl by být vděčný, že má tak trpělivého kamaráda jako jsem já.

Zanedlouho jsem viděl usmívajícího se dlouhána s blonďatými vlasy.

,, To ti to trvalo."

,, Hele normálně čekáš půl hodiny, měl by si mě pochválit za můj rekordní čas."

,, A jakou výmluvu mi řekneš tentokrát? Netekla teplá voda? Nemohl si najít zubní kartáček?"

,, Zaspal jsem."

,, Přednášku máme od devíti hodin, to mi chceš říct, že sis musel nastavovat budík?"

,, Musel, ty sis snad nenastavoval?"

,, Ne"

,, Protože jsi ani nešel spát."

,, Přesně."

,, No já narozdíl od tebe radši půjdu spát než celou noc lítat někde Bůh ví kde."

,, Náhodou bys to měl někdy zkusit, hned by si přišel na jiný myšlenky."

,, Zní to lákavě, ale postel je lákavější."

,, Nevíš o co přicházíš a už pojď, jinak dostaneme sprda zase od toho bručouna."

,, A nezapomeň, že dneska platíš za jídlo ty."

,, Jak bych mohl zapomenout, příště se s tebou o nic nevsázím."

,, Ať si říkáš cokoliv ty víš, že se zase vsadíš."

,, Ježiš nekecej a pojď."