werewolf (minsung\hyunlix)

8

,, Vybral sis teda divokého vlčka."

,, Nemluv s plnou pusou a já si ho nevybral, jenom jsem si s ním popovídal."

,, Jasně chápu, takže my chceš říct, že Minho, který téměř s nikým nemluví a nenavazuje jakýkoliv sociální kontatk, se rozhodl si jentak popovídat."

,, Říkáš to, jako bych byl nějaký zaseknutý introvert, který nemá rád lidi."

,, A není to tak?"

,, Ne. Jisung  je ničím odlišný a to mě zaujmulo. Jeho pach...."

,, Co je s jeho pachem? Okrem toho, že zachvilku bude mít heat. Podle mého je normální."

,, Je to..... nedokážu to popsat. Navíc je to stejně jedno."

,, Jdeš po něm kvůli tomu, že bude mít zachvilku heat?"

,, Cože?! Ne, samozřejmě že ne. Nemysli na blbosti, nejsem jedna s tich nadržených alf, které by zmordovali každou omegu v heatu. Já se umím udržet."

,, Přemýšlel jsi někdy, jaké to asi mají omegy při heatu? Pokud už nemají svojí alfu, tak to určitě nemaj jednoduché."

,, To asi ne. To je jedno, teď na to nemysleme a přestaňme mluvit, jinak nám vychladne jídlo."

Pobídl jsem Hyunjina k jezení a s chutí se pustil do své porce.

Jisung pov:

Stál jsem na tom stejném místě dokud neodešli, až už jsem je neviděl jsem se rozhodl co nejdřív se dostat domů, kde si uspořádám moje myšlenky. Byl jsem zmatený, vyděšený a překvapený zároveň. Proto, jakmile jsem dorazil do bytu jsem si udělal čaj a sedl si na pohovku.

Takže......

Aby jsem si to urovnali. Usnul jsem na lavičce a potom mě probudil Minho? Tak se asi jmenuje. Lekl jsem se ho a zaútočil na něj. Vycítil jsem , že to je alfa, což mi říkalo ještě víc, abych se bránil. Bál jsem se, že mi bude chtít něco udělat. Měl nezvykle rychlé reflexy, i na vlkodlak. V ten moment jsem pociťoval můj  blížící se heat. Házely se mnou emoce docela dost, ale to bylo asi vedlejší. To mi připomíná, že bych si měl vzít prášek. 

Bylo to zvláštní setkání. Měl jsem za to, že alfy jsou arogantní či zlý a spoustu věcí. Tohle bylo zvláštní. Ikdyž mě Minho tak trochu škrtil, chápal jsem to. Já jsem na něj zaútočil a on se taky bránila, konec konců mi nic neudělal. Dost mě překvapilo, že mě ten večer viděl. Měl jsem mu líp poděkovat, že odehnal ty alfy. Bůh ví, kdo to byl a co by nám udělali. 

Minho je celkem milý, celkově dost pohledný. Podle vzhledu je asi tak o rok nebo dva starší a jeho kamarád taky. Hyunjin, myslím. Nedůvěřuju jim, ostatně jako ostatním, ale možná, když se někdy ještě setkáme, tak to bude lepší. Nesmím ale zapomenou, že jsou to stále alfy a musím být v pozoru.

Jestli  někdy v životě se ještě střetnem, tak se omluvím za ty drápy v ruce. Pořád mi to celý připadá divný ale co už. Teď bych se měl soustředit nad jinými věcmi než je tohle.

Šel jsem si udělat něco menšího k jídlu a potom se šel učit. Blíží se zkouškový a já potřebuju být připraven.

Nad učení jsem strávil kolem 3 hodin. Bylo už docela pozdě, tak jsem se rozhodl jít spát. Spánek je asi věc, které mám momentálně nedostatek. Šel jsem do koupelny, kde jsem se odlíčil a vykoukly na mě krásně výrazné kruhy pod oči. Potřebuju dnes naspat aspoň 4 hodiny.

Dodělal jsem si hygienu a ulehl do postele. Přehrál jsem si celý dnešek před očima a až teď si vzpomněl na to, jak Felix říkal, že se ke mně ráno přidá až půjdu do školy. Malinko jsem se  pousmál nad nadšeností toho malého blondýna. Fascinovalo mě, jak se pozitivně a vesele kouká na svět. Za tu dobu co jsem s ním byl jsem postřehl, že je docela na ten kontaktní typ. Zpočátku to bylo pro mě nové a takové divné, ale už jsem si nějak zvykl.

Mohl bych zase upéct brownies, Felix říkal, že mu chutnali a chtěl po mně i recept.

Nějakým záhadným způsobem jsem usnul aniž bych si to uvědomil. Spal jsem dobrý 4 hodiny, což bylo na můj spací režim úchvatný výkon. Bylo něco kolem páté hodiny ranní. Vyhopl jsem se z postele a málem si dal so nosu, když se mi zatočila hlava. Jsem unavený, tak jako vždycky, ale moje tělo to už pomalu přestává dávat. Cítím se slabí a spoustu jiných věcí, který mi způsobuje blížící se heat a prášek, který mi přestává fungovat. Proto jsem vzal  svých pět švestek a dokopal se do kuchyně. Vzal jsem si prášek a něco málo k snídani, káva byla základem, to ani zmiňovat nemusím. S kávou v ruce jsem si sedl k oknu a pozoroval probouzející se Seoul. Chtěl jsem vypustit všechny svoje myšlenky a užívat si klid, ale nějak se v nich objevil ten kluk, Minho. Dělalo mi problém se soustředit na odůvodnění toho proč na něj zrovna myslím, asi nějaký zkrat v mém mozku, ani bych se tomu nedivil.

Z poklidného pozorování se stalo přesně to, co nemělo. Taková ironie. Rozhodl jsem se tedy dělat něco produktivnějšího.