werewolf (minsung\hyunlix)

3

 Seděl jsem s mamkou jako každý večer v obýváku a hrál si s ní. Táta pročítal noviny a přitom pil pivo. Jejich obličeje jsem pořádně neviděl, ale poznal  jsem mamku podle hlasu. ,, Jisungie, je čas spát"

,, Mami, ale já ještě nechci, nejsem unavený."

,, Žádný takový, zítra budeš potom unavený a mrzutý. "

,, A řekneš mi pohádku na dobrou noc?"

,, Samozřejmě, ale teď upaluj."

Miloval jsem, když mi mamka před spaním četla. Když jsem byl  zalezlý pod peřinou netrpělivě jsem vyčkával na mamku, než příjde.

,, Jakou pohádku by jsi chtěl slyšet?"

,, Tu o té vlčici a o tom vlkovi."

,, Byl jednou jeden vlk, který byl synem jedné mocné alfy. Jeho otec byl všemi uznávaný a každej z něj měl respekt. Byl přísný a potrpěl si na pravidla. Zato jeho syn byl přesný opak jeho. Když jeho syn dosáhl věku, kdy by si mohl hledat svojí Lunu, jeho otec měl dávno připravenou jednu vlčici, která pocházela také z uznávaného rodu. Měli se spolu spojit a strávit spolu zbytek života. Jenže jeho synovi už ukradla jedna vlčice srdce. Byli do sebe zamilovaní, ale jeho otec neschvaloval jejich vztah. Vlčice nebyla dost ušlechtilá a proto měl od otce nakázané se s ní dál nestýkat. On však neposlechl a společně s jeho milou utekli  co nejdál to šlo. Našli si společné bydlení a žili v utajení. Byli sami, dokud se jim nenarodil chlapeček, kterého z celého srdce milovali."

,, Ale ty mi nikdy neřekneš konec, to není fér!"

,, Protože konec neznám."

,, Ale co jeho táta ? Toho nehledal? Jak se jmenoval jejich chlapeček? Vždyť jim museli chybět jejich rodiny?"

,, Měli se rádi a to je hlavní, na ničem jiném nezáleželo. Věděli, že když odejdou už se nejspíše nikdy neuvidí, ale přesto to riskli."

Prudce jsem se posadil a zhluboka dýchal. Byl jsem celý zpocený  a po tvářích mi sjížděly slzy. Další sen, který mi nedovolý spát. Jsem unavený, ale teď už neusnu. Tohle se mi prakticky stává každou noc. Zdá se mi o mých rodičích. Byly mi čtyři, když zemřeli a ten moment se mi pořád vybavuje. Kéž bych si mohl vymazat aspoň na chvíli paměť a v klidu spát. Chybí mi. Ale naučil jsem se s tím žít.

Zakroutil jsem hlavou nad svýma myšlenkama a vstal z postele. Koukl jsem se na mobil a bylo pět ráno. Dneska mám přednášku až v osm, mám spoustu času. Potichu jsem vyšel z pokoje a šel do koupelny, kde jsem si opláchl obličej a potom šel do kuchyně. Jelikož mám spoustu času, tak si můžu udělat nějakou více vytuněnou snídani. Pro dva. Felix bude určitě hladový, doufám že má rád brownies.

Moc nepeču, ale tohle umím i se zavřenými oči.

Pustil jsem se tedy do toho, pokoušel se nebýt moc hlasitý. Když už jsem dal péct moje brownies bylo přesně sedm. Má to být upečené do 15 minut. Proto jsem se šel převléct do normálního oblečení, ve které půjdu i do školy. Krásně mi to vycházelo na čas a přišel jsem akorát převlečený, kdy jsem měl vytahovat brownies.

Šel jsem probudit Felixe, který do této doby stále spal. Docela mi dělal starosti. Z nějakého důvodu jsem si ho za tak krátkou dobu oblíbil. Nejsem moc důvěřivý, ale něco mi napovídá, že Felixovy bych mohl. Je teď prakticky sám, takže by nebylo špatný mít nějakého kamaráda. 

Dřepl jsem si ke gauči, ke jsem malinko zatřásl s Felixem.

,, Vstávat, udělal jsem snídani, tak jsi ji pojď dát."