,, Kdo to vymyslel, aby jsme měli brzo přednášky a končili pozdě."
,, To nevím, ale mám hlad jako vlk, pojď na nějaký jídlo."
Bylo něco málo po čtvrté a konečně nám skončily přednášky. Byl jsem totálně vyšťavenej a hladovej. S Hyunjinem jsme se rozhodli, že si vezmeme jídlo sebou a sníme si ho u mě, taky že bude dneska Hyunjin spát u mě. Často u mě přespává, protože to mám blíž ke škole.
Zašli jsme do naše oblíbeného podniku a nechali si zabalit jídlo s sebou. Už nás tam znají a vždycky si rádi s námi povídají. Jsme jejich nejoblíbenější zákazníky. Je to taky díky tomu, že si majitelka stěžovala na jednu partu chlapů, co tam kdysi dávno chodívali. Vždycky dělali bordel a potíže, častokrát jim tam vyhrožovali a my jsme je jich zbavili. Majitelka nám byla strašně vděčná a řekla, že tam máme jídlo už navěky zadarmo. Je to stará milá paní, která miluje bingo.
,, Tak tady to máte hošánci, jsem ráda, že jste přišli."
,, Kolik to bude?"
,, Ale jdi ty, však víš, že to je na podnik. Doufám, že vám bude chutnat a přijde zase někdy."
,, Dobře, na shledanou."
Uklonili jsme se a vydali do mého bytu.
,, Chceš jet autobuse nebo pěšky?"
,, Dnes by zvolil druhou varantu. Potřebuju trošku protáhnout nohy."
,, Je to asi půl hodiny cesty, takže nic hrozného."
Nebývá to zvykem, že Hyunjinova líná prdel se rozhodne projít, ale nic jsem nenamítal.
Cestou jsme si povídali o poslední přednášce. Měli jsme velmi....... nevím jak to říct, zajímavého profesora. Pan Park je trošku děsivý. No... ne trošku, hodně. Celou přednášku má vykulené oš'či, div mu nevypadnou. Tváří se, jak kdyby vás chtěl zabít a nedej bože, aby jste udělali sebemenší zvuk.
,, Kde se přesně stalo to s tima chlápkama?"
Promluvil na mě Hynunjin, když jsme procházeli parkem.
,, Chceš to ukázat?"
,,Hm"
Šel jsem na to místo, kde se včera odehrála ta událost. Když jsem přišel na ono místo všimnul jsem si pár malých skvrn na cestě.
,, To tu bude asi od včerejška."
Podotkl jsem a ukázal Hyunjinovi hlavou na co koukám.
,, Co mu asi mohli provést?"
,, To nevím, ale určitě je už vpohodě. Když už jsme tady, můžeme si jít na chvilku sednout k tomu jezírku."
,, Ale jenom na chvilku, mám hlad a chtěl bych to jídlo jíst ještě teplý."
,,Existuje mikrovlnka."
,, Ale to není ono."
Jen jsem nad tím obrátil očima a šel na mé oblíbené místečko.
Když jsme se rozešli po chvilce mě Hyunjin zastavil. Hodil jsem po něm nechápavý pohled a on mi jenom rukou ukázal dopředu. Na lavičce před tím jezírkem byl kluk, který spal v sedě. Jakmile jsem ho víc okoukl, tak jsem zjistil, že to je ten kluk z rána.
,, Už začíná být celkem pozdě, neměl by tu být tak sám a spát už vůbec."
Zašeptal jsem k Hyunjinovi a pomalými kroky se k němu vydal. Když jsme stáli před ním dost jsem váhal. Mám ho vzbudit? Nemám ho vzbudit?
,, Vzbuď ho, nevíš kdy se probudí a nenecháš ho tady spát celou noc."
,, Fajn"
Trošku jsem se sklonil a mírně zatřásl rameny. On okamžitě otevřel oči, který svítily žlutě. Když mě zpozoroval, tak na mě chtěl zaútočit drápama. Pro jeho smůlu jsem jeho útok vykryl, jeho ruce vzal a přemístil je dozadu. On se hned vymanil a znovu po mě zaútočil, já jsem mu nic nechtěl udělat a znovu to vykryl. Pomocí jeho rukou jsem ho přetočil zadem ke mně a vzal ho zezadu za krk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Pro představu)
Mrskal sebou a jeho srdce bilo jak splašené. Byl vyděšený a pokoušel se nějak vymanit, ale já mu to nedovolil. Drápy mi zarýval do ruky, ale to bylo vpohodě, už jsem zažil horší.
,, Hej, hej klid, já ti nechci ublížit, neboj se. Uklidni se, až se uklidníš pustím tě."
Přestal sebou mrskat a zatáhl drápy. Jeho srdce ale nepřestalo rychle bít.
,, Dobře, teď tě pustím a ty na mě nezaútočíš."
Přikývl, tak jsem povolil stisk a pomalu sundal z něho ruce.
Nejvíce komické na tom bylo, že všechno tohle sledoval Hyunjin. Naprosto přesně vím co by teď řekl. Proto jsem po něm hodil přísný pohled, aby se ani neodpovážil otevřít pusu a vypustit jednu z jeho pitomých poznámek.
,, Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit a chápu tvou reakci, ale mě se nemusíš bát, ani jeho. Já jsem Minho a tohle je Hyunjin."
Mírně jsem se na něj usmál a podal mu ruku. On ji s nejistotou přijal. Trošku se mu klepaly ruce, ale tep se mu mírnil.
,, J-jisung."
Koukal na mě pořád těma zlatavýma očima, ve který byla nedůvěra.
,, Máš pořád vlčí oči. Ty jsi omega, že? "
,, J-jo"
,, Že jsi to byl včera ty, kdo pomohl tomu klukovi v parku. Neber to tak, že bych tě sledoval, to ne. Jenom jsem to čirou náhodou viděl, taky jsem potom odehnal ty chlapy."
,, Vážně? Bál jsem se, že nás budou sledovat. Tak asi díky?"
,, Je vlastně vpořádku?"
,, Teď už jo. "
,, Tak to je dobře. Cítil jsem pach krve, tak jsem měl menší obavy."
,, Ty jsi alfa, že? A tvůj kámoš taky?"
,, Ano. Já-"
Přerušilo mě Hyunjinovo gručení břicha.
,, My už budeme muset, rád jsem tě poznal Jisungu, doufám, že se někdy ještě setkáme."
