Druhý život Severuse Snapea (SNARRY)

2.kapitola: Vzpomínka

I když měl Harry nutkání vyběhnout ze dveří, věděl, že McGonagallová by z jeho příchodu v jednu ráno nebyla zrovna nadšená. A Krátura na tom trval z důvodů, které zůstaly neznámé. Vzal si kapku bezesného spánku, protože věděl, že by sám neusnul.

Dobře odpočatý se probudil krátce po východu slunce a rychle se oblékl, než zamířil do kuchyně, kde hledal kousek toustu s marmeládou. K jeho překvapení, nebo spíš žádnému překvapení, když se nad tím zamyslel, měl na stole položenou snídani, kterou obklopoval narozeninový dort ve tvaru Kulového blesku v životní velikosti.

"Kráturo, páni. To je-" příliš mnoho, „-skvělé. Díky„

Skřítek za ním vyskočil a přiměl Harryho, aby se posadil, když začal skládat jídlo na Harryho talíř. Na Harryho toustu se rozmazala dortová poleva a on pokrčil rameny, když si něco ukousl.

Krátura při pohledu na Harryho, jak jí, pokýval hlavou. „Pan Harry bude potřebovat sílu. Profesor Brumbál trval na tom, že pan Harry bude pro svůj úkol potřebovat mnoho magie.„

Harryho vidlička se zastavila před ústy a pozvedl zvědavé obočí. „Kráturo, co to má všechno znamenat? Víš o té vzpomínce, nebo o tom, co obsahuje? A co mám dělat?„

Krátura zavrtěl hlavou a uši mu poskakovaly ze strany na stranu. „Krátura neví. Jen že pan Harry je silný, ale potřebuje být ještě silnější, pane.„

Harrymu se zkroutil žaludek. Do čeho ho to ten stařík namočil tentokrát?
****************

"Pottere!"

McGonagallová vstala zpoza stolu a koutky úst se jí zkroutily do drobného úsměvu, když obešla stůl. „Beru to tak, že jste přijal mou nabídku?" Řekla bezvýrazně, i když s nádechem veselí, který Harry od přísné ženy slyšel jen zřídka.

Harry se poškrábal na hlavě. „Ehm... ne tak úplně.„

Svraštila obočí. „Nejsem si jistá, jestli vám rozumím, Pottere. Tak proč jste tady?„

„Myslím, že hledá mě, Minervo.„

Harry a McGonagallová vzhlédli k portrétu usměvavého muže jehož oči jiskřily stejně jasně jako když žil.

"Profesore Brumbále!" Zvolala McGonagallová. „Co pro všechno na světě pro toho chlapce máte teď?!„

Přesně Harryho smýšlení.

„Je to muž, Minervo. A je to mezi mnou a Harrym.„

„Ach, pro lásku – beru to tak, že budete okamžitě žádat o mou nepřítomnost?„

Starší muž se usmál a žena podrážděně zafuněla. „Výborně." Pak se obrátila k Harrymu: „Nenechte toho muže, aby vás do něčeho zatáhl. Merlin ví, že po vás bylo žádáno víc než po většině ostatních. Pokud ne nejvíc z čarodějek nebo kouzelníků, které jsem kdy potkala."

"Netrap se, Minervo. Harry nebude výsledkem ani v nejmenším zklamán. Alespoň v to doufám.„

McGonagallová se na muže zaškaredila, než Harrymu poklepala na rameno. „Ano, dobře. Buďte silný, Pottere.„

A bylo to tu zase. Silný.

McGonagallová zacvakala jazykem, sebrala několik knih a listů pergamenu a zmizela v záblesku zelených plamenů z kancelářského krbu.

„Máš můj dárek, Harry?„

Harry vytáhl z kapsy krabičku.

"Výborně. V té skříni, Harry.„