Druhý život Severuse Snapea (SNARRY)

5.kapitola: Naléhání

Třesoucíma se rukama položil Harry kotlík na podlahu uprostřed kanceláře. Chvění mu z rukou prošlo celým tělem. Jak se mu zrychlil tep, Harry se zhluboka, konejšivě nadechl ve snaze uklidnit nervy. Na nedaleké židli byla přehozena sada jednoduchých černých hábitů, které Harry okamžitě poznal, a jak polkl, v hrdle se mu rychle usadil knedlík. Vykročil k nim a vzal látku mezi prsty.

"Vedl sis tak dobře, Harry," řekl Brumbál a přiměl Harryho, aby zvedl hlavu.

Setkal se se Snapeovým onyxovým pohledem, jeho portrét byl vrácen. Hruď ho bolela, jak se dál díval na muže, zestárlého daleko za osmatřicet let – od osudu, který měl Harry nahradit.

„Ta brož, Harry?„ zeptal se Brumbál a Harry ho vyndal z váčku a obdivoval skvrnitý modrý kámen, když po něm palcem přejížděl, protože by to mohlo být naposled. Pulzování bylo stále silnější a zahřívalo mu dlaň.

„Dobře, takže..." řekl Harry. „Co mám dělat teď?„

„Bude potřeba jen pár kapek tvé krve." Řekl starší muž. „Poslouží jako útěcha pro jeho duši, vytáhne ji ven– neboť tam vyžaduje vnitřní touhu po znovuzrození.„

Harry vytřeštil oči, aby se znovu podíval Snapeovi do očí. „Je možné, že bys tohle nechtěl? Myslím toho, co je tady uvnitř." Pozvedl brož.

Snape se zamračil. „V té době jsem zažil nepopsatelná muka. Mé přání smrti bylo... nestálé. Ale, jak víš, někdo mi v této věci nabídl jen velmi malou možnost volby.„

Brumbál narážku ignoroval. „Doufal jsem, že brož tvé matky nabídne útěchu a do určité míry tyto touhy omezí." Odpověděl. „Harryho krev by měla být přesně to, co potřebuješ.„

Snape krátce kývl.

„Mám tedy?" Zeptal se Harry.

„Jak si přeješ, Harry.„

Harry otočil brož v ruce, uchopil špendlík a píchl se do prstu. Přešel ke kotlíku a znovu se podíval na Snapea, který vypadal, že je na pokraji zhroucení. Harry zvedl ruku nad lektvar a palcem si zatlačil do ranky, zatímco sledoval, jak krev pomalu kape a hromadí se v lektvaru. Harry ho odtáhl, ocucal si prst, aby utišil bolest, a pak napřáhl opačnou ruku s broží.

„S tebou všechno začne." Vydechl Harry a pustil brož, kterou tekutina okamžitě spolkla, a ze spodku kotlíku se ozvalo ostré cinknutí. Lektvar se začal vařit, odstín šeříku přecházel do tyrkysu. Praskla bublina a Harry uskočil a zastínil si oči, pak se dál díval na převalující se tekutinu.

Harry prudce zalapal po dechu, když lektvar začal ustupovat. Harry se předklonil a položil ruce na okraj, aby mohl hledět do hlubin kotle. Ústa se mu otevřela, srdce se mu rozbušilo, když většina lektvaru zmizela a zanechala na dně muže, nahého a stočeného do klubíčka.

Byl to Snape. Snape, jak ho Harry viděl v paměti. Vypadal stejně, i když jeho rysy byly měkčí. Muž byl však stále poměrně hubený a rysy jeho obličeje ostré. Muž se ani nepohnul a Harry zadržel dech, vydechl úlevou, když si všiml pomalého zvedání mužovy hrudi. Podíval se na Brumbála a pak na Snapeův portrét.

„No, Pottere. Nenechávej mě tam jen tak!" Zasyčel portrét Snapea.

„Ach, jasně." Řekl Harry, než vytáhl hůlku.

Použil kouzlo na Snapeův hábit, často používaného pro malé děti, očaroval ho tak, aby mu sednul a poté ho kouzlem oblékl. Pak kotel proměnil ve velký polštář a muž se lehce ponořil do měkkého materiálu. Harry se k němu pomalu přiblížil, neschopen odolat, přejel prsty po Snapeovo tváři a zastrčil mu pramen dlouhých černých vlasů za ucho.