Druhý život Severuse Snapea (SNARRY)

7.kapitola: Tání

"To byl nápad na hovno, Snape!" Harry se vrhl na pohovku, rukou si zakryl oči a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. „Takže je to pro tebe bolestné, protože mě nechceš a pro mě je to na nic, protože já tě chci..."

Harry neplakal. S pláčem skončil. Na muže, který mlčky seděl a shlížel na něj, se nemohl ani podívat.

„Vím, že moje chování říká něco jiného." Řekl Snape pomalu. „Ve skutečnosti je tomu naopak. Lhostejnost může být velmi dobře náklonnost v mé zkušenosti.„

Harry se na něj konečně podíval. „Nedokážu žít s lhostejností, Snape. Já prostě nemůžu.„

Snapeův portrét si povzdechl. „Já vím, Harry.„

„A ty mi to taky neulehčuješ." Řekl Harry a opřel si lokty o kolena, když k muži vzhlížel. „Chceš mě. Ale k čemu je to pro mě nebo pro tebe dobré?„

Snape si rezignovaně povzdechl. „Máš pravdu.„

„Myslím, že už bys sem neměl chodit." Zašeptal Harry a složil tvář do dlaní. „Jen mě to mate.„

„Je mi to líto." Odpověděl muž. „Rozumím. Jen... mi něco slib, Harry.„

Hlas se mu zlomil, pak si odkašlal a Harry znovu zvedl hlavu. Snapeovi ve světle ohně svítily v očích slzy a to, o čem si Harry myslel, že už dávno vyschlo, mu stékalo po tvářích.

"Slib mi, že to se mnou nevzdáš.„

Harry se podíval na své ruce a palcem si masíroval dlaň. Přikývl.

„A co se týče tvého dalšího slibu..."

Harry ztuhl, hruď se mu stáhla, jak se mu zadrhl dech.

„Zprošťuji tě takové žádosti. Pokud se k tomu nedokážeš odhodlat...pochopím to.„

Harry zavrtěl hlavou. „Kdybych byl na tvém místě...taky bych to neunesl.„

Vstal a otočil se směrem k místnosti.

„Udělám, co bude v mých silách, Harry. Máš mé slovo.„

Harry otevřel dveře do ložnice a ohlédl se přes rameno. „Děkuji.„

„Vždycky.„

Harry měl pocit, jako by spolkl kámen, když za sebou zavíral dveře. Byla to neustálá vlna chtění a zoufalství, hladu a devastace. Ale nikdy by se nepokusil Severuse donutit, aby ho chtěl. Jediné, co mohl dělat, bylo být dál... Harry.

Tak to bylo přesně to, co udělal.
***********

Byl večer, kdy se konaly halloweenské svátky, a Harry byl uvnitř stejně zkroucený, ale z úplně jiného důvodu. Na dobu svého pobytu v Bradavicích měl nádherné vzpomínky, dokonce i s horským trollem a Skorobezhlavým Nickem. Té noci, před sedmnácti lety, mu zemřeli rodiče.

Harrymu náhle došlo, proč byl jeho smutek o tolik hlubší, než kdy dřív. Samozřejmě ho mrzelo, že mu zemřeli rodiče, ale nikdy je nepoznal. Ne skutečně.

Ale Severus ano...

Harry vstal od stolu a odsunul domácí úkoly na nahodilou hromádku, jak se téměř rozběhl ke dveřím. Podíval se na obě strany chodbou, protože si nebyl jistý, kam má jít. Byl ještě ve své kanceláři, nebo snad ve svých komnatách? Harry zavřel oči a natáhl se k jejich poutu, jakkoli mohlo být slabé.

Na dotek mu bylo chladno a Harry cítil, jak mu po kůži a po páteři stéká pot. Věděl, kde ho najít.

Harry se rozběhl k oknu a prohledával pozemky. Viděl temnou postavu na břehu jezera. Slunce zapadalo a Harry věděl, že vzduch bude studený, a nezdálo se, že by ten muž měl plášť.