Druhý život Severuse Snapea (SNARRY)

4.kapitola: Přitažlivost

Krátura se nemýlil. Harry potřeboval značnou dávku magie. Vyžadovalo to nejen pečlivé krájení ingrediencí, ale i různá kouzla. Harry se potřeboval řídit podrobnými a složitými instrukcemi bez prostoru pro chyby – od denní doby, úhlem hůlky, barvou plamenů a přesnou velikostí a tvarem každé nakrájené ingredience. Místnost byla udržována na vydýchaných 40 stupních Celsia s 88,8% vlhkostí vzduchu. K Harryho úlevě dokázal George sestrojit přístroj, který mu po celý den pomáhal monitorovat a udržovat odpovídající hladiny.

V hábitu byl jen tři dny a málem omdléval z vyčerpání z horka, pot mu prosakoval téměř všemi vrstvami látky. Harry se ke svým rozpakům musel svléknout do pouhé vesty a kalhot, které se rychle staly standardem.

Dokonce i Snapeův portrét vypadal poněkud oroseněji, než bylo žádoucí – dokonce i se starobylými dochovanými kouzly po celém hradě.

„Pottere, počkejte!" Luskl Snape a Harry nadskočil. Byl připravený vlít bubotuberský hnis do hustého, bublajícího obsahu kotlíku.

„Tři, dva, jedna, lijte." Nařídil muž a Harry začal míchat lektvar osmičkovým pohybem, když se hnis změnil do oranžové tekutiny.

„Výborně," řekl Snape a Harry ho ta chvála potěšila.

Když poslední kapka dopadla do kotle, Harry misku odložil stranou, otřel si čelo paží, rozmazal si pot na čele a v mžiku ji zase vyměnil. „Nikdy by mě nenapadlo, že vás uslyším říkat mi něco hezkého, Snape. Je to divný pocit.„

Muž se zašklebil. „Přál byste si, abych vám vynadal, zostudil vás?„

Harry pokrčil rameny a uculil se, když nastavoval alarm, aby ho upozornil, že má připravit další krok na lektvar. „Tak nějak.„

Snape se mračil ještě víc a přimhouřenýma očima sledoval Harryho cestu přes místnost. Harry se jen usmál, když položil ruku na kliku.
**************

Harry vklouzl na postel, neodvažoval se ani otočit peřinou. Bylo mu příliš teplo, ale potřeboval si odpočinout – tělo i mysl.

Jak dny plynuly, jeho sny o Snapeovi byly mnohem jasnější a živější. To, co bylo jen duchem přítomnosti, Harry cítil, jako by se mohl natáhnout a muže se dotknout. Ale jakmile to udělal, probudil se. Vědělo jejich duševní pouto, o kolik blíž jsou ke znovusjednocení – nebo v Snapeově případě ke spojení mezi sebou?

Vycítil přítomnost portrétu z druhé strany zdi a přál si, aby existoval způsob, jak prolomit bariéru pouhé barvy a plátna, aby našel útěchu, ke které se tak zoufale tiskl. Ale prozatím stačilo jen mluvit.

Snape se podělil o historky jeho matky a občas i o otci. Harry si nemyslel, že je možné nebo zdravé, aby dítě tolik závidělo svým rodičům a času, který s tím mužem strávili v mládí – ať už blažené nebo hrůzné.

„Když mě váš otec zachránil před vtípkem vašeho kmotra, kdy mě malém zabil, tak se mezi mnou a Jamesem něco změnilo. Pak už mě nechal o samotě. Nebyl laskavý, ale lhostejnost, kterou ke mně choval, byla daleko lepší než znechucení.„

„Odpustil jste mu?„

Snape se zašklebil. „Myslím, že bych mu to nikdy neodpustil.„

„Proto to pro vás bylo tak těžké? Protože vypadám jako můj otec?„

„Nebudu vám lhát, Pottere. I teď mám... výhrady. Ale když se zastavím, abych se vám podíval do očí, vidím..."

„Mou mámu?„

Snape zavrtěl hlavou. „Ne, Lily ne. Vás.„

Harry přistoupil k portrétu a přidržel Snapeův temný pohled. „Myslím, že jsem vás viděl taky. Tu noc.„