Druhý život Severuse Snapea (SNARRY)

9.kapitola: Epilog

Harry pevněji sevřel Severusovy prsty, jak plápolaly plameny v krbu, dřevo praskalo. Slzy ho pálily v očích, jak mu je horko vypařovalo z tváří. Ve vlasech měl štíhlé prsty, které ho hladily po hlavě a jejich čela se tiskla k sobě.

„Jsi v pořádku?" Zašeptal Severus.

Harry pomalu zavrtěl hlavou. „Ne, ale budu." Severus ho políbil na tvář a Harry si muže přitáhl k sobě. „Vím, že jsi to ty. Pořád jsi tady. Je to prostě..."

„Já vím, lásko. Já vím.„

Jejich rty se setkaly a Harryho duše vzplála ujištěním, že nic neztratila. Severus měl své vzpomínky... a ty, co po sobě Snape zanechal. Stále ještě vířili v myslánce na stole, Severus s Harrym se právě stáhli z jejích hlubin.

„Miluju tě," řekl Harry a pohladil Severuse po tváři. „Každý kousek na tobě.„

„A já tebe, Harry.„

Severus nechal Harryho, aby si položil hlavu na rameno, zatímco se dívali na plameny s rukama pevně omotanýma jeden kolem druhého. Harry plakal, ale smutek, který cítil, byl pryč. To, co říkal Severus na portrétu, byla pravda. Snape byl jen vzpomínkou. Muž v jeho náručí byl skutečný a Harry bude mít šanci sledovat, jak se z něj stává muž, kterého měl tu čest poznat, i když mnohem příjemnějšího.

Harry se zasmál. Možná, že jednou za čas bude dělat potíže. Aby ho držel ve střehu. I když měl hrozně rád, když se Severus smál nebo usmíval, někdy Harrymu chyběl přísný, vrčící profesor.

Harry chtěl poznat všechny Severusovy stránky, ať už dobré nebo špatné.

A měli na to před sebou celý život.
*********

Vánoce u Weasleyových nebylo něco, na co by mohl být Severus připraven. Bylo to hlasité, jak lidé přebíhali z místnosti do místnosti, rachotili a řinčeli a Molly mu na každém kroku strkala do rukou kakao a nebo nějaké jídlo.

Harryho kamarádka Hermiona byla jedna z mála, kterou Severus dokázal tolerovat. Ta žena byla alespoň inteligentní, přečetla skoro tolik knih jako on sám. Zachytil Harryho pohled, který je pozoroval, a usmál se, jako by mu ten pohled přinášel nekonečnou radost.

Takže Severus vycházel s jedním ze jeho přátel. Byl to skutečně zázrak? Možná, že ano. Z mnoha Weasleyů cítil váhání, oči sledovaly každý jeho pohyb. Pokaždé, když si mu Harry sedl do klína nebo si ho přitáhl k polibku se z nějakého koutku místnosti ozval prudký nádech.

I když ho Harry ujišťoval, že bude vždy patřit do rodiny, Severusovi bylo jasné, že byl pouze tolerován. Dělal, co mohl, aby se bavil i s ostatními, ale často mu chyběla společenská grácie. Severus se nerad socializoval. Ale pro Harryho to udělá.

Krátce poté, co Hermiona odešla pro občerstvení, uchopila ho za rameno ruka a vedle něj se posadil jakýsi muž. George, pokud se nepletl.

„To jste udělal vy, víte to?„

Severus zamžikal, když muž otočil hlavu a ukázal na místo, kde mělo být ucho. Udělal rukou krájející gesto doprovázené přízračně autentickým zvukovým efektem.

Severus zbledl. „J-já... omlouvám se.„

George pokrčil rameny a opřel se do křesla. „To je v pořádku. Získal jste mi spoustu schůzek z lítosti , jestli víte, co tím myslím." Mrkl na Severuse, který mu pohled s hrůzou oplatil.

„Nech ho být, Georgi," řekl Harry a objal Severuse zezadu kolem krku.

„Jen jsem se ho ptal, jestli je dokáže symetrické. Na tom prvním odvedl tak skvělou práci.„

Severus se potýkal se slovy, která nepřicházela, zděsil se škod, které této chudé rodině bezpochyby způsobil.

„Seve, jen tě škádlí. Znamená to, že jsi teď jeden z nás." Harry hravě pokrčil rameny a políbil ho na temeno hlavy.

Severuse šokovalo, když zjistil, že se na něj George usmívá a poklepává mu na rameno. „V klidu, Snape. Nikdy jsme neviděli Harryho tak šťastného. Je to jeden z těch obětních druhů," zašeptal. „Neví, jak se postavit na první místo, jestli víte, co tím myslím.„

Věděl. Harry toho pro Severuse tolik udělal a nic za to nechtěl. Nemyslel si, že mu má co nabídnout, ale Harry ho stejně miloval.

„Je mi to opravdu líto," řekl Severus a položil si dlaň na hruď.

„Vážně, je to v pořádku," řekl George. „Nebyl jste to vy. Chci říct, jistě. Byl jste to vy, ale ne vy, víte?„

Severus nepřesvědčeně přikývl.

„Je čas na dárky!" Zvolala Molly, když do místnosti vlevitovala hrbolaté balíčky a jeden po druhém je nechala spadnout každému do klína.

Harry se vmáčkl na křeslo vedle Severuse a na klíně mu přistál balíček s nápisem „Harry". Severus sledoval, jak každá osoba trhá lesklý červený papír a odhaluje vlněné svetry různých odstínů, všechny s písmenem na přední straně.

Harry pozvedl svůj svetr – dokonalý smaragdově zelený se zlatým písmenem „H", aby vynikla barva jeho očí. Severus se usmál, když si ho Harry oblékl. Když se Severus odvrátil od Harryho, Molly se postavila před něj a podávala mu balíček.

„Tenhle je pro tebe, Severusi.„

Lehce otevřel ústa a váhal, než si ho vzal, a hledal u Harryho povzbudivé přikývnutí. Severus shlížel na balíček a bál se roztrhat půvabný papír.

"Do toho," pobídl ho Harry.

Severus ho roztrhl a našel stejně zelený svetr jako měl Harry, jen se stříbrným S uprostřed. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy dostal tak krásný dar, nebo vůbec nějaký dárek, když už jsme u toho. Vánoce nebyly v domácnosti Snapeů ani v dalších letech zrovna příjemné. Zdálo se, že se to brzy změní.

Harry mu pomohl přetáhnout svetr přes hlavu a on si ho stáhl dolů. Musela ho plést dlouho, aby se do něj vešlo jeho tělo.

„Vypadáš skvěle," usmál se Harry.

„Stejně jako ty," odpověděl a přejel Harrymu prstem po tváři.

„Veselé Vánoce, Seve.„

„Veselé Vánoce, Harry.„

Nad hlavami se jim objevilo jmelí a Harry se uculil, když si ho přitáhl k polibku, místnost se rozléhala pískotem a radostným houkáním.

Severus se začervenal, když se odtáhl, přemožen tolika usměvavými tvářemi. Myslel si, že nikdy nemůže zažít větší radost, než že má Harryho za vlastního. Jak se ukázalo, bylo o to sladší, že ho vítalo nejen srdce muže, kterého miloval, ale i ostatních členů jeho rodiny.

Bylo skutečně těžké tomu uvěřit, ale Severus to nechtěl brát jako samozřejmost.

Když dostal druhou šanci na život, využije ji naplno.

———————————-
Tak to je konec! 🙂