𝙉𝙚𝙫𝙚𝙧 𝙛𝙤𝙧𝙜𝙚𝙩 𝙮𝙤𝙪 |𝙏𝙤𝙢 𝙃𝙤𝙡𝙡𝙖𝙣𝙙 𝙁𝙁| ✔

𝐗𝐗𝐈.

Domino - Jessie J

Celý ten týden jsem proležela s virózou v posteli. Ačkoliv se to na mě nezdálo, měla jsem ráda, když jsem měla vše podle plánu. Chtěla jsem chodit do školy.

Každý den byla ztráta učiva, které potřebuji pro život. Jak tak čas v posledních dnech ubíhal, nastal březen. Blížilo se jaro a s jarem hezké počasí.

Jaro bylo vždy moje neoblíbenější období. Tento čtvrťák se také blížil maturitní ples.

Takže jsme si s mamkou vybraly sobotu jako den nákupu. Musím sama uznat, že mi nakupování věcí nevadí, ale shánění maturitních šatů byl opruz.

Prošly jsme společně pět obchodů. Musely jsme hledat, abychom našly to správné ořechové. V obchodě jsme strávily kolem pěti hodin.

Komické na tom bylo, že bychom tam mohly strávit jen hodinu, ale to tak nebylo. Vybrala jsem si nádherné černé šaty, které byly upnuté v pase a spodek byl dlouhý a volný. Po hrudníku jsem měla bílé kamínky.

Šaty byly opravdu přenádherné, ale moje máma si myslela, že jsou mi moc dlouhé. Díky tomu jsme v obchodě strávily pět hodin.

Jiné šaty mi buď neseděly, nebo se mi nelíbily. Každopádně jsme nakonec skončily s prvními černými šaty. Boty už byly rychlejší.

Vybrala jsem si černé jehly, které mi šaty určitě nadzvednou. Byla jsem se vším spokojená. Mamce jsem samozřejmě moc poděkovala, protože to nebylo zrovna levné.

K šatům jsem si nakonec domyslela stříbrné ozdoby. Stříbrný řetízek se stromečkem a náušnice ve tvaru hvězd. Byla jsem se vším moc spokojená.

Jen jsem byla nervózní, že se v těch jehlách zabiju. Jsem nešikovná a můžu zakopnout i o vzduch. Všechno bylo připravené. Měla jsem šaty, lístky a boty. Jediné co jsem neměla byl partner.

Učitelka nám totiž oznámila, že musíme mít partnera, abychom zachovaly tradici. Jak jsem zmínila tu TRADICI. Nemůžu nikoho požádat. Takže musím počkat. Jimmy pozval Susan.

Když jsem se to doslechla, bylo mi jasné, že se něco mezi nimi děje. Nejsem hloupá a Jimmy je v tomhle nešika, takže to bylo hned poznat.

Ben pozval holku z jiné třídy. No a Tom... Toho jsem viděla, jak mluví s Nikčou. Asi pozval ji. Nevím detaily, takže nemůžu posoudit.

Když jsem to viděla, docela mě to zasáhlo. Nebudu lhát, mrzelo mě to. Ale nic jsem raději neříkala.

Nechala jsem si to pro sebe. Láska je slepá. Nechci na něj být naštvaná, protože pozval jiné děvče. Ale ta kapička žárlivosti tu je.

Takže jsem s ním moc ve škole nemluvila. Samozřejmě si toho všiml, protože jsem příšerná lhářka. Vlastně jsem to celé nějak okecala a šla ze školy rovnou domů.

Doma jsem ležela v posteli a poslouchala písničky. Kreslila jsem si. Kreslení mi vždy šlo. Sama se i pochválím, protože je to něco, co mi jde od ruky. Dokážu nakreslit skoro cokoliv.

Zrovna mi na playlist skočila písnička Roslyn od Bona Ivera. Tak jsem se nadechla a pustila svojí mysl. Začala jsem kreslit to, co mě napadlo. To byl zakroucený strom.

Začala jsem si broukat a i tiše zpívat. Ucítila jsem jak mě něčí prsty chytly za bok. Okamžitě jsem vyjekla a začala kolem sebe kopat. Vyskočila jsem z postele na druhou stranu pokoje.