Clean Bandit - Symphony feat. Zara Larsson
≪•◦ ❈ ◦•≫
Otevřela jsem oči. Zabrumlala jsem a přetočila jsem na bok. Do mé hlavy vlétla včerejší událost. Vyšvihla jsem se do sedu.
Sáhla jsem si na svoje rty. On mě políbil? Měla jsem pocit, že nedýchám.
,,O můj bože." Usměji se. Měla jsem v sobě neskutečnou radost. Vstala jsem z postele. Vezmu mobil do rukou. Odemknu ho a hledám kontakt na Susan.
,,Můžu?" Ozve se hlas. Vyjeknu. Vleze mi do okna.
,,Co blbneš?!" Rozhodím rukama.
,,Přišel jsem se na tebe podívat." Usměje se.
Podívám se na sebe. Mám jen tričko a spodní prádlo. Podívám se na něho vyděšeně. Začne se smát. Vezmu rychle deku a obmotám ji kolem pasu.
,,Nesměj se mi!" Vezmu polštář a hodím ho po něm. Začne se smát ještě více.
,,Prosím tě, už jsem tě viděl ve spodním prádle." Svůj smích lehce utlumí.
,,Nemusíš mi to připomínat!" Vezmu další polštář a hodím ho po něm. Chytne ho těsně před obličejem. Nebudu lhát, přišlo mi to přitažlivé. Stiskla jsem víčka, protože jsem ho chtěla praštit z mojí trapnosti.
,,Potřebuji si s tebou promluvit." Oznámí mi. Otevřu oči.
,,O čem?" Zeptám se ho.
,,O včerejšku." Sedne si na mojí postel. Dvakrát zaklepe na místo vedle něho. Protočím očima a sednu si vedle něho.
,,O čem přesně?" Nebudu lhát, podvědomě jsem tušila o čem to bude. Ale bylo by divné se ho zeptat na: Jo tak ty chceš mluvit o včerejšku? Myslíš o tom, jak jsme se v mojí koupelně líbali?
,,Dobře." Povzdechne si. On je nervózní? Já jsem taky, ale u něj mi to přijde roztomilé. ,,Co všechno si ze včerejška pamatuješ?" Podívá se na mě.
,,Eh.." Zaseknu se. Povzdechnu si. ,,Skoro všechno." Skoro? Pamatuji si úplně všechno, tak mimo jsem nebyla. Mám zase nastavenou laťku, kde pít a jak moc. ,
,Takže ohledně toho polibku, cítila jsi něco?" Můj mozek přestane šrotovat. Moje slova se vytratila a nedokázala jsem poskládat jedinou větu.
,,Alex, koukáš na mě jako na pařez." Probudí mě z myšlenek.
,,Cože?" Zeptám se ho znova. Vydechne. ,,Tome já..." Došlo mi to. V tuhle chvíli mi to došlo. Mám šanci říct mu co cítím.
,,Jak to říct?" Ucítím ruku na tváři. ,,To je jedno." Vycouvám z toho. Zvednu se a prohrábnu si vlasy.
,,Co jsi chtěla říct?" Pomalu se zvedne též.
,,To není důležité." Rozejde se ke mně. Jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že mu to budu schopná říct.
,,Alex?" Stojí přímo přede mnou. ,,Co jsi mi chtěla říct?" Podívám se mu do jeho čokoládových očí.
,,Něco jsem cítila." Řekla jsem jak nejrychleji jsem mohla. Zavládlo nepříjemné ticho. Oba jsme si koukali z očí do očí a čekali na další pohyb toho druhého.
,,Takže jsi cítila to samé co já." Usměje se. Moment, co?! Zírám na něho udiveně. ,,Přeci jen se ti líbím." Vezme můj pramen vlasů a omotá si ho kolem prstu.
,,Vím, že jsem neodolatelný." Usměje se. Štípnu ho do ramene.
,,Egoisto." Zamumlám. Vím, že to myslí ze srandy.
,,Takže hádám, že tě můžu pozvat na rande?" Usměje se.
,,To můžeš." Úsměv mu oplatím. ,,A kam bys ráda šla?" Zeptá se. ,,Na laser game."
≪•◦ ❈ ◦•≫
Zdravím u dnešní kapitoly!
Ano, je krátká. Ale potřebovala jsem mít tuhle část v jedné kapitole. Bohužel se náš příběh blíží ke konci. A LASER GAME SE NÁM SPLNILA.
Děkuji za hlasy, přečtení a komentáře. Mějte se krásně. Uvidíme se u další kapitoly.
ČTEŠ
𝙉𝙚𝙫𝙚𝙧 𝙛𝙤𝙧𝙜𝙚𝙩 𝙮𝙤𝙪 |𝙏𝙤𝙢 𝙃𝙤𝙡𝙡𝙖𝙣𝙙 𝙁𝙁| ✔
Teen FictionČestná, energická, sarkastická, protivná, nešikovná a někdy lehce agresivní. Tak by blízcí lidé popsali Alexandru Brown. Do života ji přichází největší zkouška a to je maturita. Když už končí vánoční prázdniny, do jejich třídy nastupuje nový žák. O...