𝙉𝙚𝙫𝙚𝙧 𝙛𝙤𝙧𝙜𝙚𝙩 𝙮𝙤𝙪 |𝙏𝙤𝙢 𝙃𝙤𝙡𝙡𝙖𝙣𝙙 𝙁𝙁| ✔

𝐗𝐗.

Ghost - Ella Henderson

≪•◦ ❈ ◦•≫

,,Jak ti je?" Zeptá se mě.

,,Nechtěj, abych vstala a kopla tě." Odpovím ji nevrle. Ráno mi vůbec nebylo dobře. Ani jsem nezkoušela hádat proč. Nakazila jsem se od Susan. Moje urgentnost ji umlátit polštářem byla vysoká.

,,Neměla jsi včera ke mně lézt." Zasměje se. Přetočím se na bok. Nechtělo se mi nic dělat. Měla jsem pocit, že mi upadne hlava.

Do autobusu bylo obtížné vlézt a ještě horší do letadla. Bylo mi zle, ale stále jsem myslela na ten osudový moment s Tomem.

Bylo mi jasné, že se mi líbí. To už jsem věděla, ale nevěděla jsem, jestli to tak cítí stejně. Nechtěla bych pokazit naše přátelství kvůli mým citům.

Se Susan jsem seděla v letadle. Pouštěly jsme si film jménem Vyměřený čas. V hlavní roli hraje Justin Timberlake a Amanda Seyfried. Je to zajímavé.

Postavy jsou dokonalé a příběh se mi neskutečně líbil.

Tenhle film jsem viděla stokrát a nikdy mě neomrzí. Dívaly jsme se na film nějakou dobu a poté jsem usnula. Bylo mi tak zle, že jsem potřebovala jen spát. Spánek je dobrý a pomáhá.

Dorazily jsme před naší školu. Uviděla jsem svojí mamku a radostně jsem se usmála, protože jsem byla ráda, že ji po týdnu vidím.

Ačkoliv mi bylo pod psa. Všichni jsme vylezli z autobusu. Zamávala jsem svojí mamince a šla si pro zavazadlo.

,,Tome počkej. To je moje zavazadlo." Nesl dvě zavazadla. Jedno z nich bylo moje. Měla jsem plný nos, takže jsem zněla jako šmoula.

,,Je ti špatně, takže ti pomůžu." Řekl rozhodnutě. Nehodlala jsem se s ním hádat, protože mi bylo jasné, že bych si tím vůbec nepomohla.

,,Dobře." Řekla jsem. Spolu jsme se rozešli k autu.

,,Děkuji." Poděkovala jsem mu, když můj kufr položil do kufru auta.

,,Nemáš zač. Hlavně se uzdrav brzy. Mějte se krásně. Na shledanou." Rozloučil se a odešel ke svému autu.

,,Je to gentleman." Drkne do mě máma. Uvědomím si, že zírám moc dlouho. Rozhodnu se tedy otočit a nasednout do auta.

,,Tak jak bylo v Londýně?" Zeptá se mě mamka. Nedokážu ji odpovědět, protože ji neposlouchám.

Jsem zasněná ve svých trapných snech. Kdyby někdo uměl číst myšlenky, označil by mě za blázna a možná i úchyla.

,,Alex?" Drkne do mě.

,,Co?" Podívám se na ní. Uchechtne se.

,,Ptám se, jak bylo v Londýně?" Zopakuje otázku.

,,Bylo tam dobře. Užila jsem si to s přáteli." Upřu se hlavou o sklo.

,,Doma ti změřím teplotu. Pokud budeš mít zvýšenou, zítra nejdeš do školy." Oznámí mi. Jenom na to přikývnu.

Vejdu do svého pokoje. Udeří mě vůně domova. Hodím tašku do rohu s batohem. Rozplácnu se na svojí postel, která mi tak chyběla.

Na hotelu byly sice pohodlné postele, ale nic se nevyrovná této posteli. Zachumlám se do peřin. Má víčka se automaticky zavřou.