Čestná, energická, sarkastická, protivná, nešikovná a někdy lehce agresivní. Tak by blízcí lidé popsali Alexandru Brown. Do života ji přichází největší zkouška a to je maturita.
Když už končí vánoční prázdniny, do jejich třídy nastupuje nový žák. O...
Večer jsem přelezla zpět do svého okna. Musela jsem si dobalit na zítřejší výlet, který bude trvat od pondělí do neděle.
Ráno jsem byla k neprobuzení. Zvonil mi tolikrát budík a já stále klikala na ODLOŽIT O DESET MINUT.
Měla jsem budík nastavený na půl sedmou. Vstávala jsem v půl osmé. Přesně půl hodiny před tím, než vyrážíme z domu.
Musela jsem zapojit klasickou turbo rychlost, kterou jsem v takových situacích nezapojila dlouho. Měla jsem toho tolik.
Obléct se, abych nevypadala jako bezdomovec. Stejně jako bezdomovec vypadám skoro pokaždé. Upravit se. Nikdy jsem se moc nemalovala. Ne, že by se mi to nelíbilo.
Udělat dvě stejné linky je mučení jehňátek. Jsem ráda, že zvládnu řasenku. Sbalit si věci, které jsem potřebovala ráno. Bylo toho tolik. Jsem ráda, že jsem to za čistých třicet minut stihla.
≪•◦ ❈ ◦•≫
,,K tomu včerejšku." Promluví mamka. Jdeme směrem k autobusu. Nemůžu se dočkat, až si od tohoto místa odpočinu.
,,Než cokoliv řekneš. Tvůj táta tam byl-" Skočím ji do řeči.
,,Kvůli penězům." Odhaduji její větu. ,,Mami, musíš přestat. Jen tě vydírá." Zastavím se, abych se ji mohla podívat do očí. Přikývne. S mámou to bylo vždy těžké.
Když mluvíme o tom, jak to bylo těžké. Táta nás opustil pro jinou ženu. Moje máma musela ze začátku mít dvě práce, a pak konečně ji svět odměnil.
Dostala novou práci, kde má nadprůměrný plat, který nás uživí a můžeme si dovolit nějaké jiné aktivity. Milenka otce opustila a on byl ve zlé finanční situaci. Tak u nás žebral.
,,Nic jsi mu nedala, že?" Chci vědět, že už se nikdy nevrátí.
,,Ne. Chtěla jsem mluvit o něčem jiném. Kdyby se kdykoliv vrátil. Hodlám to řešit soudně. Nechci aby se k nám přibližoval. Těch srandiček stačilo." Svraštila obočí. Byla na něho naštvaná. Dala jsem ji ruku na rameno. ,,Neboj se. Zvládneme to jako vždy."
Dojdeme k busu. Probíhá zde klasický zmatek. Dám kufr pánovi, který je nakládá do úložného prostoru pro zavazadla. Je to velký výlet a já mám bobky. Poletíme skoro deset hodin v letadle.
,,Měj se mami." Obejmu ji.
,,Dávej na sebe pozor. Napiš mi, až dorazíte na místo." Přikývnu.
,,Napíšu. Buď na sebe taky opatrná." Odtrhnu se od ní. Zamávám ji a vlezu do busu. Jdu na zadní místa, kde jsme byli všichni spolu domluvení.
Sednu si vedle Susan, která mě radostně obejme. Za námi sedí Ben s Jimmym. Tom se vynoří ze sedadla před námi.
≪•◦ ❈ ◦•≫
Než někdo řekne, že tato kapitola je moc krátká. Ano je. Je to krátká kapitola.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebojte se. Budu se snažit, aby dnes vyšla ještě jedna kapitola. Je to na mě překvapivé. Jenže mi přišlo oficiální potvrzení, že od pondělí jsme znovu na distanční výuce. Hádejte kdo nemá devadesát procent učebnic a sešitů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Děkuji vám za hlasy, komentáře a přečtení! Mějte se krásně. My se uvidíme u další kapitoly!
