𝙉𝙚𝙫𝙚𝙧 𝙛𝙤𝙧𝙜𝙚𝙩 𝙮𝙤𝙪 |𝙏𝙤𝙢 𝙃𝙤𝙡𝙡𝙖𝙣𝙙 𝙁𝙁| ✔

𝐗𝐗𝐕𝐈𝐈𝐈.

𝒩𝑒𝓋𝑒𝓇 ℱ𝑜𝓇𝑔𝑒𝓉 𝒴𝑜𝓊

𝒵𝒶𝓇𝒶 ℒ𝒶𝓇𝓈𝓈𝑜𝓃, ℳ𝒩ℰ𝒦

Ležela jsem v posteli. Okno jsem měla zavřené, ačkoliv jsem na něj párkrát slyšela Toma klepat. Přitiskla jsem si polštář k hrudi.

Byla jsem na něho naštvaná i na sebe. Měla jsem v krvi alkohol a nejednala jsem podle rozumu.

Zaslechla jsem klepání. Nechtělo se mi vstávat, ale máma něco potřebuje. Vstala jsem a sáhla na klíč od zámku.

,,Alex?" Jeho hlas mě zastavil dříve, než jsem stačila otevřít dveře. Nechtěla jsem mu odpovídat.

,,Alex, jsi vzhůru?" Slyšela jsem lehký naráz do dveří. Jeho tělo sjelo po dveřích a dosedl na zem. Jeho záda se opřely o dveře. Zády jsem si sedla ke dveřím a opřela se o ně hlavou.

,,Za včerejší noc se omlouvám." Promluvil. ,,Měla jsi pravdu. Měl jsem ti to říct už dávno. Měla jsi to vědět." Povzdychl si.

,,Neřekl jsem ti to, protože jsem se bál tě ztratit. Vím, zní to pitomě. Myslel jsem si, že tě vztah na dálku nebude bavit a tak jsem mlčel. Už vím, že mlčení byla blbost. Neříct ti to byla blbost. Omlouvám se." Cítím jak váha na dveřích zmizí.

,,Chtěl jsem se s tebou rozloučit. Nerad ti dávám sbohem, ale je to můj velký sen. Chtěl bych moc abys byla jeho součástí. Nechám to na tobě." Rada bych otevřela ty dveře a silně ho obejmula, ale neudělala jsem to. Jen jsem v tichosti seděla.

,,Moc mě to mrzí. Nechtěl jsem ti ublížit lhaním. Jsem pitomec." Slza mi stekla po tváři. ,,Moc tě miluji, ani nevíš jak moc." Přitáhla jsem si k sobě kolena.

,,Tak sbohem." Chtěla jsem se moc zvednout, ale neudělala jsem to. Mlčky jsem seděla na zadku. Kroky mířily od mých dveří. Co mám dělat?

Zaslechla jsem zaklepání.

,,Alex?" Zvedla jsem se z postele a otevřela dveře. Sál tam Ben, Jimmy a Susan. Když jsem je viděla, mé srdce se rozehřálo. Nikdy mě nezklamou. Popotáhla jsem slzy.

,,Ahoj." Se skleslým úsměvem jsem jim pověděla.

,,Tak pojď." Ben mě vzal za ruku a vtáhl do kroužku. Všichni mě pevně stiskli. Chvíli jsme tam v tom hřejivém kroužku stáli. Odtrhla jsem se od nich.

,,Co tu děláte?" Utřela jsem si slzy.

,,Co asi? Přišli jsme za tebou." Vešli mi bez pozvání do pokoje. Susan mě vzala za ruku a posadila na postel.

,,Tom s námi mluvil." Promluvila na mě vážným tónem.

,,Nechci to slyšet." Odmítnu.

,,Ale chceš!" Zastaví mě.

,,Tom, on tě nadevše miluje. Ty jeho taky. A ty se s ním pohádáš, den před odjezdem." Zvedne se z postele. Vypadá jak moje máma, když mě šla jako malou kárat.

,,Alex. V životě jsem tě neviděla tak šťastnou jako jsi teď. Jste spolu šťastní, a to, že vám do života přišla nějaká překážka se děje. Neznamená to hned, že se musíte rozdělit. Vím, že tě mrzí, to co se stalo. Zkus to změnit. I přes to, že bude daleko se můžete vídat. Chce to jen trpělivost. Jestli se opravdu milujete, tak to bude fungovat. Promiň mu tu blbost a jdi za ním. Dělej!" Pobídla mě z postele. Všichni jsme na ní zírali jako na zrození Ježíše.