Restart [DOKONČENO]

6.

Pohled Lucie
Už je to týden, co mi Marek ani Petr nic neřekli. Táta se na nich včera ptal, a tak jsem řekla že nic. Zrovna jsem došla do třídy a sedla si vedle Niky. „Ahoj." Pozdravily jsme se. Kluci se na mě celý den divně dívali a vždy, když kolem mě prošli, vrazili do mě.

„Co to je? Nějaká hračka co ti koupil bohatý tatínek?" Vzal mi Marek teploměr, který mi měřil cukr. „Nech to! Dej mi to!" Snažila jsem se si to vzít. „Petře, dívej jak se snaží. Co se asi stane, když to pustím? Určitě ti toho nebude líto." Zasmál se a hodil to Petrovi. Ten to chytil a já se za ním rozběhla. „Dej mi to!" Křikla jsem. „Nedám, nedám. Co to asi dělá? Zjistíme to? Nebo bude zábavnější to rozbít?" Zeptal se se smíchem Marka. „Rozbijeme to. Jí to na nic nebude!" Křikl. A Petr to vážně udělal. Hodil to ze schodů dolů.

Hned jsem se rozeběhla dolů. „A najednou to potřebuje! Jaká smůla." Smáli se mi. Já dřepěla a dívala se, jak se to rozbilo. Na displeji byly praskliny a barevné čáry. Pokazili to. Začala jsem brečet. Věděla jsem, že se táta bude zlobil. I babička říkala, že na to musím dávat pozor. Začala jsem si utírat oči a oblíkat se. Táta na mě už totiž čekal venku. Nebude z toho nadšený. „Malá holka brečí! Utíkej za tatínkem, aby ti to zaplatil." Volali na mě.

„Luci, co se děje?" Ptal se táta. „Já..tati já se omlouvám." Předala jsem mu teploměr. Jen na to koukal. „Tys to rozbila?!" Zeptal se naštvaně. „Mně to spadlo." Klepala se mi brada, jak jsem chtěla brečet. „Spadlo?! Tak z deseti metrů minimálně!" Křikl. „Ze schodů. Omlouvám se, já to zaplatím." Byla pravda, že to spadlo ze schodů. Ale moje vina to nebyla. „To si piš že zaplatíš! Teď pojď domů!" Táhl mě do auta. Brečela jsem. Celou cestu se na mě nepodíval. „Nebul, nebo budeš ještě nemocná." Povzdechl si. „Zůstaneš u kluků, pojedu se podívat, za kolik by bylo nové. Popros je, ať s tebou udělají úkoly. Protože mě, si dneska už nepřej." Zastavil před studiem.

Vystoupali jsme do posledního patra a táta mě pustil dovnitř. „Kdo to je?" Ptal se s úsměvem strejda velkej Jakub. „Já." Posmrkla jsem. Táta za sebou zabouchl dveře a odešel. „Ty jsi brečela? Co se stalo?" Ptal se, ale já nechtěla mluvit. Schoulila jsem se do klubíčka vedle něj.

„Kdo to přišel?" Objevil se tu strejda Jakub. „Princezno, co se stalo?" Vzal si mě do náruče. „Táta. On...teda já. Já jsem si rozbila teploměr na měření cukru. A on se naštval. Omlouvala jsem se a říkala že to zaplatím, protože vím, že to stojí hodně." Brečela jsem. „Bude to dobré. On je výbušný, za chvíli se uklidní." Hladil mě po vlasech. „Nemysli na to. Máš nějaký úkoly?" Zakroutila jsem hlavou na nesouhlas. „Tak nám ukážeš, co berete. Už je to dlouho, co jsme byli ve druhé třídě." Řekl velký Jakub se smíchem.

Už byly tři hodiny, když přišel táta. Ani se na mě nepodíval a prošel kolem. Sedl si ke stolu a sklopil hlavu k telefonu. „Strejdo, co tátovi je?" Zeptala jsem se strejdy Jakuba. „Běž za ním s obejmi ho. On ti řekne." Usmál se na mě. „Ahoj tati." Sedla jsem si k němu a objala ho. „Zlatíčko, promiň, že jsem tak vyjel. Vůbec jsem netušil, co dělat. Ale koupil jsem ti nový, růžový. Líbí se ti?" Podal mi nový krásně pastelový. „Ten je krásný. Děkuji." Objala jsem ho ještě silněji než doteď. „Ještě jednou promiň, že jsem se na tebe naštval." Dal mi pusu do vlasů.

„Babička nás pozvala zítra na oběd. Tak pojedeme hned ze školy. Řekla, že bude dělat palačinky." Řekl táta po chvíli. „Palačinky?" Rozzářily se mi oči. „Ale musíš být hodná. Jinak nebudou" „To si děláš srandu? Aspoň v to doufám." Řekla jsem trochu se strachem. „No jasně." Pohladil mě po zádech.

Jeli jsme domů, kde jsme se naučili, protože jsem zítra psala test. „To zvládneš. Násobilka je lehká. To těžké teprve přijde." Řekl táta, když se mi nechtělo. Bylo to těžké. „Těžké?! Teprve přijde?!" Nechápala jsem. Tohle je dost těžké. Pomyslela jsem si. Táta se jen zasmál. Najedli jsme se a já se šla umýt.

„Dobrou noc tati." Rozloučila jsem se s ním, když mi řekl pohádku. „Dobrou noc." Dal mi pusu na čelo a odešel.

Vítám vás s novou kapitolou! Co na ni říkáte? Moc děkuji za všechny pozitivní zprávy a ohlasy. Moc mě to potěšilo🫶🏼❤️