Restart [DOKONČENO]

19.

Najednou se otevřely dveře od pokoje a tam....
Stál tam táta i s Emmou. Byla jsem rudá až na prdeli, jak jsem se styděla. „Pardón." Řekla Emma a zavřela dveře. „Luci, dobrý?" Zeptal se Maty, který taky nevěděl, jak reagovat. „Dobrý. Asi dobrý. Kašleme na ně."

Projela mnou vlna rozkoše a uvolnění. Maty si lehnul vedle mě a chytil mě za ruku. „Všechno dobré?" Díval se mi do očí. Jen jsem kývla na souhlas. „Já...ale nic." Chtěla jsem mu něco říct, ale radši jsem nad tím mávnula rukou. „Dobře, ale nebolí tě něco?" Zeptal se starostlivě. „Nic mi není." Dala jsem mu pusu na tvář.

„Luci....já...k tobě něco cítím." Řekl Maty po chvíli objímání. „Miluji tě. Od prvního dne, kdy jsem tě viděl, mě k tobě něco táhlo. Byla jsi něčím jiná. Ale to bylo krásné." Nechtěl navázat oční kontakt. „Taky k tobě něco cítím. Já...asi tě taky miluju." Pípla jsem. Maty si mě přitáhl blíž k sobě a políbil mě. „Takže...chodila bys se mnou?" Díval se mi do očí. Zakývala jsem hlavou na souhlas. „Jo, budu s tebou chodit." Políbila jsem ho.

„Asi bychom to měli říct tátovi. Nebo se aspoň omluvit." Řekla jsem po chvíli. „Máš pravdu. Co když nebude chtít, abych s tebou chodil?" Nadzvedl jedno obočí. „To se nestane, věř mi." Hladila jsem ho po hrudi. Zvedli jsme se a ruku v ruce jsme vyšli z pokoje.

Táta s Emmou seděli na gauči a něco si šeptali. „Tati...." Chtěla jsem mluvit. „Ne, Luci. Já začnu." Skočil mi do řeči. „Za první se chcem omluvit, že jsme vám vlezli do pokoje. A za druhé, doufám, že jste použili kondom." Probodl Matyho pohledem. „Použili." Díval se mu do očí. „Hlavně jsme vám chtěli říct, že spolu chodíme." Přerušila jsem jejich očí kontakt. Teď pro změnu vraždil táta pohledem mě. „Matyáši, my dva si musíme promluvit." Zvedne se z gauče a já Matyho ruku pustím. Odchází spolu do ložnice.

„Já to posrala." Povzdechla jsem si a sedla na gauč. „Dobre to dopadne." Uklidňuje mě Emm. Byli v ložnici dobrých dvacet minut. V hlavě se mi přehrávaly všechny scénáře, co se tam mohlo dít.

Maty s tátou vyjdou a já se bojím ještě víc. „Co...co se stalo? Všechno dobrý?" Dívala jsem se jak na Matyho, tak na tátu. Oba měli vážný obličej. Podívali se na sebe navzájem. „Někdy si ho budu muset víc proklepnout. Ale v pohodě." Usmál se. Jen jsem radostí vypískla s zmáčkla tátu v objetí. Matymu jsem dala pusu na tvář.

Maty musel po chvíli domů, tak jsem ho šla vyprovodil. Když jsem se vrátila, přišel do pokoje za mnou táta. „Vypadá, že je hodný. Ale kdyby se na tebe jenom naštval nebo tě podvedl, píchal s jinou nebo se jenom líbal s jinou, hned mi to řekneš. Rozbiju mi hubu, že ho doma nepoznají." „To by neudělal." Věřila jsem mu.

„Hele, ani jsem ti neřekl, že jdeme zítra k doktorce. Něco ohledně tvé cukrovky. Omluvím tě ve škole." Řekl z ničeho nic. „Cože?!" Vykulila jsem oči. „Chceš to říct znovu?" Zasmál se. Jen jsem zakroutila hlavou. Všechno jsem slyšela, jen jsem se musela ujistit, že je to pravda. Nerada mluvím o cukrovce, a proto to o mně dost lidí, ani blízkých, neví. Nechci rozebírat svůj zdravotní stav a věci, jak bych na sebe měla být opatrnější.

„Na třetí a čtvrtou hodinu jsi omluvená. Nemáš ráda biologii, že? Protože na tu by ses mohla vrátit. To ti ale neudělám." Usmál se na mě. „Děkuji." Zasmála jsem se a objala ho.

„Emm za hodinu odjíždí, jdu ji hodit na nádraží." Oznámí mi táta, když dělám úkoly do školy. Jen kývnu na souhlas. Během půl hodiny se oba chystají k odchodu. „Papá Luci. Určiťa se ještě niekedy uvidíme." Mačká mě v objetí Emm. „V to doufám. Tátovi se líbíš, jde to poznat." Šeptala jsem ji do ucha. Jenom na mě mrkla a s tátou odešli.

Tak co? Čekali jste že tam bude Dominik? Nebo snad někdo jiný? Jsme v půlce příběhu, už se nám to bude pomalu krátit.
Teri