Restart [DOKONČENO]

13.

Vzbudila jsem se kolem půl desáté. Táta miluje, když mu udělám snídani. A toho jsem využila. Bohužel jsme neměli skoro nic na palačinky, a tak jsem udělala tousty se zeleninou. „Tati, nesu ti snídani." Vešla jsem do ložnice. „Jsi zlatá, víš to?" Usmál se a já si k němu sedla. „Jak se ti líbil koncert?" Začali jsme se bavit.

„Luci, někdo ti píše." Řekl táta, když mi po třetí přišla nějaká zpráva. „To je Adam. Spolužák." Oznámila jsem. Chtěla jsem to nechat být, ale táta byl zvědavý. „Co píše? Honem, přečti to." „Zve mě ven. Dneska v jednu. Je to jako rande?" Netušila jsem, co od něj čekat. Třeba je to nějaký vtip. „Určitě je to rande. Odepiš mu, ale musí tě vyzvednout. Ať vím, koho pak nahlásit fízlům." Zasmál se. Mně to ale přišlo jako blbý vtip. Jen jsem zavrátila oči a odepsala mu.

Čas tak letěl, že jsem se o půl jedné začala chystat. Po dlouhém rozhodování jsem nakonec vybrala šedé šaty přímo pod zadek. Malovala jsem, dodělávala si linky, když v tom za mnou přišel táta. „Je to dobrý?" Otočila jsem se na něj a pořád se na tebe dívala v zrcadle. „Ty vole...kurva moc ti to sluší." Vypadlo z táty. „Ale je to moc krátký. Nechci, aby tě hned na prvním rande oprcal. Dej si radši něco delšího. Třeba sukni." Oznámil jeho obavy. „A co k té sukni?! Nevím co na to." Byla jsem zoufalá. „To bílé Calvin Klein triko?" „To by šlo. A co vlasy? Vyčesat do culíku? Drdol? Zapletené? Nebo copánky?" Byla jsem ve stresu. „Rozpuštěné budou nejhezčí. Hlavně abys to stihla." Odešel z pokoje a já dala na jeho radu. Když jsem byla připravená, šla jsem se mu ukázat. „Krásná. A už běž, abys to stihla." Na nohy jsem dala af1 a šla.

Už z dálky jsem Adama viděla. „Ahoj." Usmála jsem se na něj, když mi šel naproti. „Čau. Moc ti to sluší." Sjel mě pohledem a následně mě objal. Jeho ruce byly na mých bocích a snažily se dostat ještě níž. To už jsem se od něj odtáhla. „Obědvala jsi?" Usmál se. „Ještě ne. Snídala jsem později." „Tím pádem tě zvu na oběd." Rozešli jsme se na Třídu Míru ke Caffetterii. „Lucka začala randit? Ví o tom táta?" Ozval se za mnou známý hlas. „Ahoj Šimone." Usmála jsem se na něj. „Táta o tom ví, neboj." Tušila jsem, že tu strejda Šimone bude. Zrovna nám nesl jídlo.

„Moc jsem si to s tebou užila. Díky." Objímala jsem Adama. „Taky jsem si to s tebou užil kočko." Políbil mě na krk. Byla to jen letmá pusa, ale mě to úplně zaskočilo. Zmizela jsem v paneláku a utíkala nahoru. „Co ta pusa na krk?! Nemysli si, já to viděl." Smál se táta, když se vracel z balkónu. „Já tušila," Zasmála jsem se. „Prý jste byli v Caffetterii. Vím všechno." Zasmál se a sedl si na gauč. „Zařídil jsi, aby tam byl Šimon?" Jen zakroutil hlavou na nesouhlas. „Půjdu do studia. Jdeš taky?" Nabídl a my šli.

„Čau Lucko. Tak prý jsi byla na prvním rande. To Kate byla už asi na pátém." Zasmál se strejda Jakub. Oni jsou větší drbny než holky. Pomyslela jsem si. „Jo. Musím to říct Kate. Ona ti to stejně řekne, neboj." Zasmála jsem se a sedla si vedle Kate na gauč. Hned jsem jí všechno řekla. „Tak to čekej další rande." Řekla povzbudivě.

O týden později
Zvonil mi budík. Zase pondělí. Vyhrabala jsem se z postele a šla do kuchyně. Tam na mě překvapivě čekala snídaně. Byly to vajíčka se slaninou. Jel jsem do studia. Stihni školu. Mám tě rád princezno❤️ Stálo na lístečku u snídaně.

Rychle jsem se teda vypravila. Ze skříně jsem vytáhla modré rifle s vysokým pasem a černé triko milion plus. Musím tátu podporovat. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a ještě jsem namalovala a šla za Kate.

„Kate! Kateřino! Halo?!" Křičela jsem jí pod oknem. „Lucie ticho! Už jde." Objevil se v okně strejda Jakub. „Sorry!" Zavolala jsem. Kate tu byla do pěti minut. „Tvůj táta vypadal, že po mně něco hodí." Zasmála jsem se, když jsem si vzpomněla na jeho výraz. „Představ si, že mi zase psal Marek, jestli s ním půjdu ven." Oznámila a ukázala mi zprávu. „Jako rande? No ty se nezdáš." Zasmála jsem se.

Jen, co jsem si sedly do lavic, tak zvonilo. První byla biologie, moje smrt. Rozpoznáváme šutry. Tohle jde mimo mě a moje známky to dokazují. Vychází mi čtyřka. „Lucie Cittová, pojď k tabuli a ukáž jaké nerosty tu leží." Ozvala se učitelka. I Kate věděla, že bude následovat další pětka. Odmlouvat nemělo smysl, ona by to stejně donesla na naši lavici.

„Já nevím. Ale tento vypadá hezky. Krásný modrý." Zazubila jsem se na učitelku. „Žeby modřín?" Udělala jsem si srandu. Celá třída se zasmála, až na tu učitelku. „Azurit. Ty jsi nikdy neslyšela o azurovém moři?" Divila se. „Paní učitelko, máme v Česku moře? Nemáme. Viděla jsem někdy moře? Neviděla. Já radši projíždím Česko a Slovensko. To jsou teprve krásy světa. A ne nějaké šurty. I když jsou hezké, asi se v budoucnu nebudu platit po zemi a poznávat kameny." Založila jsem si ruce na prsou. „Poznámka a za pět! A teď sednout!" Rozkřikla se. Mně to ale přišlo vtipné, stejně Kate. „I slečna Vlčková chce poznámku?" Podívala se na Kate. „To je dobré. Zapište ji až příště." Smála se. Učitelka nás po zbytek hodiny vraždila pohledem. Stálo to za to.

„Lucie, ty jsi teda číslo." Smál se Lukáš. „Ale jak to mám vědět. Vždyť to je hrozný." Položila jsem hlavu na lavici. „Hele, vzal jsem bráchovi cigarety. Můžeme to po škole zkusit." Oznámil pro změnu Matyáš. „Určitě." Řekly jsem s Kate nadšeně.

I když to ve škole byla nuda, konečně byla poslední hodina. Sešli jsme se před školou a šli na staré opuštěné parkoviště. Zapalovače jsme měli všichni, teď každý dostal cigaretu. Kluci to samozřejmě uměli líp než já s Kate. Potáhla jsem si a začala se dusit. „Pomoct." Smála jsem se, ale stále nemohla popadnout nech.

„Volá mi táta." Řekla Kate se strachem. „Honem, zvedni to. Bude mu to divné." Pobízeli jsme ji. „Ano tati?" Zvedla to. „Vyřídím. Hned příjdem." Dívala se na mě. „Jasně, čau." Típla to. „Musíme jít do studia. Je to naléhavé." Oznámila. „To bude kvůli té biologii. Mějte se." Se všemi jsme se rozloučily.

„Co je tak neléhavého?" Posadila jsem se na gauč ve studiu. „Pojedeme na prodloužený víkend. Protože máte v pátek volno, ve čtvrtek po škole se vyjíždí a v neděli se vrací. Budeme se i koupat, tak nezapomeňte plavky." Oznámil Jakub.

„Luci, chci s tebou mluvit." Oznámil táta a táhl mě dál od ostatních. „Co ta biologie? Máš tam další pětku." Tušila jsem že to bude rozebírat. „Mně to nejde. Nevím jak se to naučit a ani nechci. Na nic mi poznávání kamenů nebude." Povzdechla jsem si. „Je to tak těžké jak říkáš? Můžeme se na to podívat spolu." „Riskuješ svůj život." Zasmála jsem se.

„Ne, tohle je apatit. Azurit je spíš do tyrkysova." Bylo deset večer a my se pořád učili. „Za mě je to stejné. To jsem asi barvoslepá." Smála jsem se. „Už je toho na tebe moc. Běž spát." „Mám tě ráda tati. Dobrou noc." Ještě jsem ho objala. Moc často jsme si to neříkali, ale i tak vím, že je to pravda. „Taky tě mám rád. Dobrou." Pohladil mě po vlasech.

Po týdnu tu máme novou kapitolu! Co na ni říkáte? Lucka je straší a všechno je jiné. I Dominikovi se změní život. Stane se na chatě něco vážného? Nebo potkal někoho nového a chceš ho představit klukům? Hm?? Co se asi stane....