Restart [DOKONČENO]

3.

Už je první den školy. Prázdniny utekly rychle. Bylo 6:50 a já vstával. Nachystal jsem Lucince snídani s svačinu do školy. Vzbudil jsem ji a změřili jsme cukr. Sama si už píchla inzulín a šla snídat. Já se umyl a nachystal. Protože bylo ještě teplo, Lucinka si dala růžové šatičky. Taky jsem se oblíkl a mohli jsme vyjet. „Papa tati." Objala mě. „Ahoj, užij si to." Usmál jsem se na ni, ale ona jen zavrátila oči a povzdechla si. Jen jsem se zasmál.

Protože byla Lucka do dvanácti ve škole, jel jsem do studia. Před začátkem školního roku jsem vydal album Lunazar, které zbořilo svět. To ale fanoušci netuší, co jich ještě čeká. Teď jsem jel nahrávat feat na Kubovo nové album. Po nahrání jsem se s kluky zakecal tak dlouho, že už bylo za pět dvanáct. „Do prdele! Lucka! Musím jet." Křikl jsem a utíkal k autu.

Zastavil jsem před školou přesně minutu před dvanáctou. Ze školy postupně vycházely malé děti. Najednou se u mě objevila moje princezna. „Čau tati." Objala mě. „Tak co říkala paní učitelka?" Vzal jsem ji do náruče. „Máme ve třídě dva nové kluky. A taky nám dala seznam se sešity. Půjdeme je koupit?" Ukázala mi papír. „Jasně. Ale do dvou musíme být doma. Přijde nějaká paní ze sociálky, se podívat, jestli u mě můžeš zůstat." Včera večer mi volala nějaká kráva, která mi nepřeje dceru. „Jako že bych šla do děckého domova?" Zeptala se se strachem. I to mohlo hrozit. Ale to nedovolím. „Určitě ne. Byla by jsi u babičky....nebo tak. Ale nepřemýšlej nad tím." To už jsme dojeli k papírnictví.

Lucinka si vybrala sešity se zvířátky a šli jsme k pokladně. „Bude to přesně padesát korun." Usmála se prodavačka. Pořád si mě prohlížela. Když jsem jí předal peníze, vydalo z ní, že by chtěla fotku. Lucinka se na mě nechápavě zamračila. Vyfotil jsem se s prodavačkou a vyšli jsme ven. „Proč po tobě chtěla fotku?" „Protože asi poslouchá moji hudbu. Víš, jsem docela známý. Nejen v Pardubicích, ale i v Česku a na Slovensku." Posadil jsem ji do sedačky a sedl si na místo řidiče. „Pustíš mi tvoje písničky prosím?" Nevím, jestli to všechno pochopí. Text je sprostý a nechci, aby jako malá mluvila sprostě. „Jednu a jen kousek. Je o tvé mámě." Usmál jsem se a pustil Sedm.

„1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 číslo bytu, ve kterym jsem poznal tvoji dceru
V ruce mám láhev, když na tu dobu vzpomínám
V ruce mám láhev, když na tu dobu vzpomínám
Jsem ožralej a kus sebe utopil sem už ve sklenici, co cinká
Ve sklenici co cinká
Kouřím cígo za cígem, za sebou shows plnej víkend
Před sebou prázdnou postel mám
Já prázdnou postel mám..."

Stopl jsem to. Víc by asi nepochopila a nechtěl jsem ji tím zatěžovat hlavičku. „Tys měl mámu hodně rád, že jo?" Pochopila. „Co rád. Já ji miloval jako nikoho jiného." To už jsme vystupovali. Udělali jsme si oběd a pustili si pohádku. Bylo chvíli před druhou a já rychle uklidil. Bylo tu docela čisto, ale jí se to určitě nebude zdát.

Najednou se bytem rozezněl zvonek. „Prosím?" Promluvil jsem. „Dobrý den, jdu ze sociálních služeb na domluvenou schůzku." Ozval se nepříjemný uječený hlas. „Vyjeďte výtahem do posledního patra, už budu ve dveřích." Protočil jsem oči a otevřel jí. „Už je tady?" Zeptala se Lucinka. „Jede výtahem. Hlavně se ničeho neboj a řekni jí pravdu. Zvládneš to." Dal jsem jí pusu na čelo.

Z výtahu vystoupila obarvená blondýna s nalepovacíma řasama. Hnus. Měla rudé boty na podpatkách a stejně rudou rtěnku. Výstřih až nevím kam, ikdyž prsa skoro neměla. „Dobrý den." Rozešla se ke mně s nataženou rukou. „Dobrý den. Pojďte dál." Přijal jsem ji a snažil se chovat mile. „Máte to tu hezky zařízené." Kysele se usmála. „Děkuju." Procedil jsem mezi zuby. „Luci, nestyď se. Pozdrav paní." Popostrčil jsem Lucku. „Dobrý den." Řekla skoro neslyšně. „Ahoj," Sklonila se k ní. „Promluvím si s tvým tatínkem, a pak s tebou, jo?" Malá jen kývla na souhlas.

Paní chtěla vědět jestli beru a chlastám. Řekl jsem po pravdě, že se napiju jen příležitostně a drogy už ne. Hlavně ne v přítomnosti Lucky. „Takže máte s drogami nějakou zkušenost?" Nadzvedla obočí. „Ano. Jednu dobu jsem bral." Povzdechl jsem si. Jako u výslechu. „Promluvím si s vaší dcerou." Oznámila a vydala se za ní do pokojíčku. Slyšel jsem jak spolu mluvily, ale vůbec jsem jim nerozuměl. „S tátou je to super. Včera jsme i se strejdou Jakubem dokončili puzzle. A byli jsme i za babičkou, i ve studiu, kde dělá hudbu. Jeho písnička o tom, jak moc moji maminku miloval je hezká a hlavně pravdivá." Slyšel jsem. Spadl mi kámen ze srdce. Za chvíli vyšla z jejího pokoje. „Do týdne Vám přijde dopis." Oznámila kysele a odešla. (pozn. autorky nevím jak na to sociálce chodí a upřímně to ani nechci vědět😄takže se omlouvám, jestli jsou nějaké nesrovnalosti nebo chyby)

„Tati, můžu si dát čokoládu?" Objevila se u mě Lucka. „Jasně, skvěle jsi to zvládla." Stáhnul jsem ji do objetí.

„Co to bylo za krávu?" Ozval se z předsíně Jakub. Asi ji potkal. „Ze sociálky. Chtěla mi vzít Lucku." Povzdechl jsem si. „Co škola, prcku?" Zeptal se Kuba Lucky. „Máme ve třídě dva nové kluky." „A s kým sedíš? Doufám že nejsi u katedry." Řekl se smíchem. „Předposlední lavice u okna." Usmála se. „Nejlepší místo." Dodala a sedla si na gauč. Jen jsem kývnul. Taky jsem měl tohle místo rád. Ale poslední je nejlepší, o tom žádná. „Sedím s Niky, docela se bavíme." Usmála se a začala si kreslit. Povídala mi i o škole. Nachystali jsme spolu věci do školy a jeli do studia. Chtěla vidět kluky a oni ji.

„Ahoj princezno," pozdravil ji velký Jakub. „Ahoj." Rozešla se za ním, když si sundala botičky. „Jak bylo ve škole? Musíš mi všechno říct." Posadil si ji na klín. Já šel za Radkem. Po půl hodině jsem se za nimi vrátil. „Luci, půjdeme už?" Vypadala ospale. „Ještě ne. Musím strejdu porazit." Řekla nebojácně. Zrovna spolu hráli něco na PSku. Pozoroval jsem, jak jí to jde. JS ji nechával vyhrát, ale snažila se jak jen mohla. „Jo!" Křikla radostně, když vyhrála.

Doma jsme si udělali večeři a Lucka se šla umýt. Já mezitím psal další texty k hudbě. S alkoholem v krvi by to šlo líp, to už vím. Ale nebudu se tu opíjet. Trochu jsem toho napsal a pak si pustil tu nejlepší nostalgii. Rychle a zběsile. Lucka šla o půl deváté spát a já si sedl na gauč a hltal každé jejich slovo. „Pod touhle kapotou je 900 koní. Žihadlo. Víš, co za kolik udělá stovku?" „Ne, tak za kolik?" „Za tři a půl vteřiny. Má tak velkej točivej moment, že se kroutí i pod vodou." Zaznělo v televizi a já se zasmál. Tohle dal Jakub do jedné z našich písniček z alba KML. Zrovna tuhle jsem měl rád ze všech nejvíc. Po filmu jsem si šel zapálit a následně se umýt. Lehl jsem si do postele a v tu ránu jsem spal.