Restart [DOKONČENO]

28.

Pohled Lucie
Vzbudila jsem se asi ve tři ráno. Nemohla jsem spát. Pořád se mi zdálo o Matyášovi. S ubrečenými oči jsem si vzala knížku a začala si číst. Po hodině mě to přestalo bavit, tak jsem v obýváku začala hrát závody aut PSku. Když vylezlo slunko, byla jsem na pátém místě v žebříčku. Udělala jsem volské oči a šla si uklidit do pokoje. Bylo devět a já se začínala nudit. Vzbudila jsem tátu a nasnídala se s ním.

Pak jsem se šla připravit do studia. Oblíkla jsem si růžový top a černé kraťasy. Z vlasů jsem si udělala drdol a lehce se namalovala. Na nohy jsem dala af1 a táta taky. Sedli jsme do auta a za chvíli vystupovali.

„Ty nám enom rosteš!" Vítal mě Astral. „Taky tě ráda vidím." Zasmála jsem se a to už se se mnou vítala i Mari. „Prečo neiste vo škole?" Divila se Mari, když jsme se s Kate domlouvaly, že půjdem do skate parku i s klukama. Bála jsem se, že by tam přišel i Maty. To mi ale Kate slíbila, že by mu rozbila hubu. „Ve škole jsou nějaké opravy, tak máme volno." Usmála se Kate na Mari.

Na oběd jsme všichni šli do Caffetterie, a my s Kate potom odešly dřív. Ozvali se nám kluci, že půjdou na skate. Stavily jsme se u Kate doma a každá jsme si vzaly skate. Lukáš, Martin a Jindra už na nás mávali z lavičky. Martin je z vedlejší třídy a Jindra o rok starší. Kluci byli v pohodě, vůbec nebyli namyšlení nebo si na nic nehráli.

„Kde máš Kate?" Ptal se Jindra. Rozhlédla jsem se a ona nikde. „Sakra." Povzdechla jsem si. „A vy jste si nevšimli, že s Lukášem před chvílí odešli?" Ozval se za námi Martin. „Kámo, jak to víš?" Divil se Jindra. „Viděl jsem je, jak si něco pošeptali a Kate se usmála. Rozeběhli se pryč. Asi šli šukat." Řekl nám své myšlenky. Jen jsem kývla hlavou na souhlas.

Bylo osm večer a já se už loučila s kluky. Kate šla s Lukášem domů, tak jsem tu zbyla jediná holka. „Kluci, už musím domů. Psal mi táta." Oznámila jsem a rozloučila se. „Už je pozdě, nechceš doprovodit?" Zeptal se Jindra. „A neotravuju tě?" „Kdybys mě otravovala, tak se neptám." Vzal mě kolem ramen.

„Luci, ty máš cukrovku?" Zeptal se, když mě hladil po paži. Musel to cítit. „Jo, ale neříkej o tom nikomu, prosím." „Mlčím jak hrob." Pousmál se a nastalo trapné ticho. „Mladší bráška má taky cukrovku. Chápu, že je to těžké. Hlavně na sebe dávej pozor." Jindra byl milý a slušný.

„Luci? Já jen...jsi Cittová. Tvůj táta je Nik Tendo, že?" Zeptal se. Jo, tohle se dalo čekat. „Jo, je slavný." Usmála jsem se. Nebyl to pravý úsměv. Věděla jsem, že se se mnou nechce bavit. Že chce jen fotku s tátou, volný koncert nebo podpis. „Je tvůj táta hodně přísný?" „Jen ve věcech s cukrovkou. Jinak ne." Zasmála jsem se. „Tak snad mu nebude vadit, když pozvu jeho dceru zítra večer ven." Stydlivě se na mě podíval. „Šla bych hned, ale musím se zeptat." Jen kývl na souhlas. Snad to táta dovolí.

„Moc děkuji za doprovození domů. Dobrou noc a až dojdeš domů, mi napiš. Prosím." Loučili jsme se u bytovky. „Dobrou noc princezno." Objal mě a dal pusu do vlasů.

„Tati, mohla bych zítra večer s kamarádem ven?" Zeptala jsem se u večeře. „S jakým? Kam půjdete? Jak dlouho tam budeš? A proč až večer?" Vyptával se. „S Jindrou ze třeťáku. Jak jsme dneska byly s Kate venku, tak ještě s dalšíma klukama jsme tam byli. Zatím nic nevím, asi se domluvíme ve škole nebo si napíšeme." Táta si povzdechl. „Už mu bylo osmnáct?" Jen jsem kývla na souhlas. „Ale neboj, on je hodný. Dokonce ví i o cukrovce. Říkal, že jeho bráška má taky cukrovku." „No co ti na to mám říct? Vyzvedne tě a do půlnoci budeš doma. Jinak už s ním ven nepůjdeš." Zapnul si televizi.