Alfa & omega Jolette Potterové (HPFF)

XVI.

Remus Lupin, sedmnáctiletý mladík, který vypadal trochu opotřebovaně, se na zápraží rodinného domu Potterových objevil v dopoledních hodinách den před odjezdem zpátky do školy. Byl vybavený obrovských lodním kufrem a batohem, který byl přecpaný učebnicemi.

„Opravdu vám moc děkuji, paní Potterová. Kdybych musel jet zítra z domu, musel bych vstávat kolem druhé ráno, abych to vůbec do Londýna stihnul," řekl, když mu paní Potterová otevřela dveře a pomohla s kufrem dovnitř.

„Trefíš nahoru sám?" zeptala se ho. „Bylo trochu složitější vás poskládat, protože do Jamieho pokoje se všichni tři nevejdete, takže jsme dali k Jo matraci pro Jamieho a ty se Siriusem budete u něj v ložnici. Vyhovuje?"

„Perfektní, víc bych si ani nemohl přát," usmál se na ni. Pak namířil hůlkou na zavazadlo a pronesl: „Locomotor kufr!" Zavazadlo se dalo do pohybu, jako kdyby bylo vyrobeno z myslícího hruškovníku, a samo se vydalo po schodech do nabízeného pokoje.

Tam už na něj čekala čtyřčlenná delegace. „Náměsíčníku!" vykřikli unisono James a Sirius a běželi mu pomoct s věcmi. „Jaká byla cesta?" pokračoval James.

„Dlouhá," odpověděl Remus.

Jo se posunula na posteli, kde seděla s Fee a poklepala vedle sebe. Remus se na nabízené místo usadil s velkým díky.

„Zrovna jsme řešili," uvedla ho do obrazu Jo, „jak to momentálně v kouzelnickém světě vypadá."

„Jak to myslíš?" zeptal se Remus.

„Náš táta už několik dní nebyl doma," řekl James. „Mamka říká, že je teď vytížený, protože se čím dál tím víc objevují zprávy o tom černokněžníkovi, který pro zábavu vyvražďuje mudly."

„To díky němu nemám tátu," řekla Fee. „Říká si Voldemort. Směšné jméno."

„I spousta kouzelníků přišla o život, hlavně bystrozorové a krvezrádci," řekla Fee. „Teta s tím má teď taky hromadu práce."

„Připomeň mi jenom prosím, kdo je tvoje teta?" zeptal se Sirius.

„Ministryně kouzel," řekla Fee nezáživně, jako kdyby byla její teta zmrzlinářkou.

V jednom pokoji si vydrželi povídat až do oběda. Paní Potterová všem vystrojila hostinu hodnou domácích skřítků. Pečené kuře s rýží, domácím broskvovým kompotem a bohatý čokoládový dort jako zákusek.

V půlce oběda někdo zavadil o její nohu. Nemusela ani dlouho přemýšlet a hned věděla, o koho se jedná. Sirius něco takového dělal čas od času, už od toho jejich polibku v bazéně. Jo však dělala, jako kdyby si ničeho nevšimla a jen si zkontrolovala, že Fee o ničem neví.

Věděla, že se její nejlepší kamarádce nebelvírský Black líbí. Fee jí to dokonce nedávno i přiznala, i když to bylo víc než očividné. Jo ale nemohla za to, že objektem zájmu se nestala Fee, ale ona.

Po obědě zůstala a pomohla umýt nádobí. Mezitím musela Fee domů dát jídlo své kočce a zabalit si. Všichni nechávali balení na poslední chvíli, chtěli si léto co nejvíce protáhnout.

Jo si musela zabalit ještě předtím, než k sobě nastěhovala Jamese, jelikož si byla jistá, že by pak už většinu oblečení nenašla, natož knih, pergamenů, brků a dalších pomůcek, které se za uplynulé léto stihly rozmístit po celém pokoji.

Večeře už tak proběhla bez Fairlie i pana Pottera, který se stále ještě nevrátil z práce.

„Nebojíš se o něj, mami?" zeptala se Jo, když usedala na místo svého otce.

„Pravidelně mi posílá sovy. Kdyby se něco stalo, určitě bych o tom věděla jako první," uklidnila dceru. „Myslím, že pouze přespává v kanceláři a nejvíc, co mu hrozí je, že ho zavalí hromada nevyřízených papírů. Budeš chtít brambory nebo těstoviny?"

Po večeři byla řada na Jamesovi, aby umyl nádobí. Remus se k němu připojil a zatímco uklízeli, vyklouzla Jo ven balkónovými dveřmi a usadila se na trávu zády k domu. Chtěla si v klidu srovnat myšlenky, protože věděla, že v následujících několika dnech na to nebude prostor. Nakonec se ukázalo, že ani teď, protože slyšela otevírající se dveře a kroky mířící k místu, kde seděla.

„Jdi v pohodě?" zeptal se hlas Siriuse Blacka.

„Jasně," odpověděla automaticky. „Potřebuješ něco?"

„Ono to asi není tolik o tom, co potřebuju..." Kleknul si za ni a jemně prsty pravé ruky přesunul pramen vlasů dozadu, takže odhalil její krk. Pak se k němu přiblížil – v ten moment už Jo nedýchala, měla zavřené oči a jen čekala, co přijde – a letmo jej políbil. „...ale co bych chtěl."

V tu chvíli stát, podlomila by se Jo kolena. Jestli něco Sirius Black opravdu uměl, tak to bylo zapůsobení.

Jo se k němu pomalu otočila a přiložila palec na jeho spodní ret. „A co bys chtěl?"

To se však už nedozvěděla, protože se zevnitř ozvalo volání jejich jmen.

Když si šla Jo lehnout, dlouho nemohla vůbec zamhouřit oči, zatímco její bratr už měl hlubokou půlnoc a oddával se pravidelnému oddechování. Vědět Fee, co se jí teď honí hlavou, už by s ní nikdy nepromluvila. Cítila se provinile, ale zároveň skvěle. Byla nabita energií a litovala toho, že prázdniny končí a znovu se vrací do světa, kde ona chodí do Zmijozelu, zatímco zbytek lidí, se kterými prožila nádherné prázdniny, chodí do Nebelvíru.

21. 3. 2022