Alfa & omega Jolette Potterové (HPFF)

XXXIX.

„Lumos!" zašeptala. Nic se nestalo

Zavřela oči a místnost potemněla. Nádech, výdech. „Lumos!" řekla zřetelnějším hlasem a Siriusova hůlka se v jejích rukách rozsvítila.

Povzbuzena úspěchem prvního jednoduchého kouzla se pustila do zkoušení dalších a dalších kouzel, která si vybavovala ze svých studií. Nesnažila se o nic velkého, patrony si nechávala až na odpoledne. Stačilo jí pro teď vědomí, že z ní kouzelná moc plně nevyprchala.

Mezitím seděl Sirius s mrtvou krysou v ruce u Klofana a pozoroval, jak si jeho společník ve vyhnanství pochutnává. Věděl, že nemá hůlku. Zjistil to téměř hned, ale byl zvědavý, co se bude dít.

Na jednu stranu měl o Jo strach, na druhou stranu moc dobře věděl, jaké to je nemoct dělat vůbec nic. On sice hůlku mít mohl, zato ho Brumbál hodně hlídal, aby nikam neutekl. Byl naštvaný na celý svět, na tu nespravedlnost, která mu zničila život.

Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby ho nikdy do Azkabanu nezavřeli. Kdyby Červíček nikdy nezradil a Voldemort nikdy nezabil Jamese a Lily. To se ale nikdy nikdo nedozví.

Z úvah ho vytrhla rána a zvuk praskajícího dřeva, vše vycházející z patra pod ním, kde věděl, že Jo právě zkouší kouzla.

Nechal vše ležet jak bylo a vystřelil, schody bral po třech a na chodbě se setkal s podobně vyděšeně vypadajícím Remusem.

„Co to bylo?" řekl udýchaně.

„Nevím," odpověděl. Aniž by klepal vtrhl do dveří a srdce mu poskočilo. Na zemi ležela Jo a na Jo ležela obrovská skříň, která se na ni převrhla.

Sirius si k ní okamžitě klekl a snažil se nahmatat tep. Nereagovala na doteky ani na oslovení, musela ztratit vědomí.

Remus kouzlem nadzvedl skříň a společným úsilím dostali Jo do bezpečí. V ruce stále třímala Siriusovu hůlku, Remusovi to neušlo. Momentálně ale byly důležitější věci, kterými se zaobírat.

„Rennervate," pronesl Sirius a namířil Jo na hruď svou hůlku.

„Co se stalo?" zašeptala, když se probrala. „Všechno mě bolí..."

„Ležela jsi na zemi, spadla na tebe skříň," vysvětlil Sirius. „Zvládneš se posadit?"

Jo přikývla a podepřela se na rukou. „Vůbec nevím, jak se to mohlo stát..."

„Hlavně, že jsi v pořádku, pěkně jsi nás vyděsila," oddechl si Sirius. „Nemáš žízeň? Dojdu ti pro vodu."

Pomohl Jo se opřít a vyrazil dolů. Na schodech ho ale zarazil Remus.

„Co tě to u Merlina napadlo?" vyjel na něj.

Sirius se zamračil. „Vůbec nevím, o čem to mluvíš."

„Nelži mi, prosím tě. Nemáš to zapotřebí," řekl Remus s nechutí. „Myslel jsem, že ti stojím za víc. Měla tvoji hůlku, Siriusi. Tvoji hůlku."

„Nevěděl jsem, že ji nemám."

„Už zase mi lžeš, neurážej mě tím. Já rozumím, jak se cítíš zavřený v tomhle domě, ale nesmíš svým chováním ohrožovat ostatní, jejichž život je křehký a visí na vlásku," pokračoval Remus. „Viděl jsi, co si způsobila teď, mohlo to být ale něco mnohem horšího. Mohla se zabít."

„Jako bych nevěděl, jaké je riziko-"

„Ne, ty nevíš, jaké je to riziko!" zařval Remus. Sirius ho nikdy neviděl v takové ráži, v jaké byl teď. „Nevíš, co s ní může udělat jednoduché kouzlo a místo toho, abys jí pomohl se uzdravit ji vystavuješ nebezpečí a dáváš jí do ruky tu jedinou zbraň, která může zmařit všechno, o co se už několik měsíců snažíme. Tvé jednání vůči Jo je lehkovážné, vždycky bylo, a tvá bezohlednost ji může stát život."

Sirius provrtával přítele naštvaným pohledem. Nesnášel jeho slova, ale musel uznat, že má pravdu. Ve věcech týkajících se Jo Potterové nikdy nejednal racionálně.

„Jdu pro vodu," prolomil ticho a odvrátil se od přítele zády.

Souhlasil s ním, ale zároveň i nesouhlasil. Jo se musí naučit znovu kouzlit, ale nesmí na to být sama.

„Impedimenta!" vykřikla Jo. Kletba zasáhla Siriuse do hrudi a na tváři se mu rozlil úsměv.

„Výborně, tentokrát se ti to podařilo perfektně," pochválil ji Sirius.

Cvičili už týden a výsledky se dostavovaly. Sice se Jo jednou nebo dvakrát dostavil záchvat, vždy se jej podařilo brzo zastavit a byl už mnohem slabší. Jo přišla s teorií, že se opravdu jedná o potlačované magické schopnosti, které se za všechny ty roky nastřádaly a teď si pomalu hledají cestu pryč.

Siriusovi trénování dodávala aspoň nějaký smysl jeho existence, a tak se do něj opřel jako nikdy do ničeho předtím. Dokonce přesvědčil Remuse, aby Jo vzal tajně do Příčné ulice a u Ollivandera jí koupil novou hůlku.

„Druhá válka je na spadnutí, viď?" zeptala se Jo a přistoupila k Siriusovi blíž. Objala ho kolem pasu a položila hlavu na jeho hruď. Sirius ji hladil po vlasech, poslouchala tlukot jeho srdce.

„Vypadá to tak," zašeptal.

„Až půjdeš bojovat, nenechávej mě tady."

Trochu se odtáhl a podíval se na ni. Hleděli si do očí až Sirius promluvil. „Tebe nikdy."

31. 8. 2023