Alfa & omega Jolette Potterové (HPFF)

XXIII.

Vánoční večírek profesora Křiklana bylo posledních pár dnů jediné téma, které bradavičtí studenti probírali. Ať už to byla otázka, jaký asi bude a kdo na něj přijde, nebo pak rozebírali, co se na něm stalo.

Pro Jo to ale byla noční můra.

Už jen ona, když přišla se Siriusem, způsobila pozdvižení, ale když pak přišel James s Melody, způsobili opravdu velký poprask.

Téměř nikdo si večírek pořádně neužil, snad kromě samotného Křiklana. Strhly se čtyři různé hádky, prolétlo tam pár omračovacích kleteb a ubohá stará bývalá redaktorka Denního věštce skončila na ošetřovně, kde jí pomáhali na vysoký tlak.

Jo byla mezi prvními, kdo odešel. Sirius se od ní musel vzdálit, když bránil Jamesovi Snapea zabít, nebo přinejmenším brutálně znemožnit a Jo šla konfrontovat Reguluse, který na ni přes místnost vrhal nenávistné pohledy. To byla druhá hádka, která se strhla.

Třetí byla mezi Lily a Severusem a čtvrtá mezi Lily a Jamesem, ale tu už Jo neslyšela, protože byla stále zabraná do své hádky, na cestě zpátky do společenské místnosti.

„Pořád nechápu, co máš za problém," vyštěkla na něj. „Vadí ti snad, že se celý den nemotám kolem tebe? Že mám vlastní kamarády?"

„Nejde o to, jestli máš jiné kamarády, jde mi o to, že jsi tam přišla s mým bratrem," odpověděl jí nahněvaně.

„Je to Jamieho nejlepší kamarád, strávili jsme spolu půlku léta," hájila se Jo. „Copak ho mám nesnášet jen proto, že je to tvůj sourozenec?"

„Je namyšlený, vždy musí být centrem pozornosti..."

„Teď jsi perfektně popsal sebe," vypíchla Jo. To Reguluse ale jenom namíchlo.

„Myslel jsem si o tobě víc a ne, že se budeš tahat zrovna s ním," poznamenal, už mnohem tišším hlasem.

„Pozval mě. Projevil o mě zájem, copak to nechápeš? Mám celou dobu našlapovat opatrně kolem tebe, když se na mě ani nepodíváš? Když ti to tolik vadí, mohl jsi mě pozvat sám a ne mi tady brečet, když si najdu jiný doprovod," odsekla. „Myslíš, že jsem si nevšimla tvých nesouhlasných pohledů? Tvého žárlení?"

„Já že žárlím?" ohradil se okamžitě. „A na koho, prosím tě? Že je můj bratr vyvrhel rodiny?"

„Ne, žárlíš na to, že má o mě zájem."

Regulus ztichnul. Bylo to poprvé od začátku jejich kamarádství, kdy se bavili o svých pocitech. Oba je chtěli vyjádřit, při tom ani jeden nevěděl jak.

Jo čekala. Výraz v Regulusově obličeji potemněl, když řekl: „Tak to si fandíš, já o tebe nikdy zájem neměl, jen jsem si o tobě myslel víc." S tím zanechal kamarádku bezradně stát uprostřed chodby a rozběhl se pryč. Jo se rozbrečela. Ne lítostí, ale vzteky.

Když konečně utichly všechny špitandy o tom, co se stalo, byly už téměř vánoční prázdniny. Regulus kolem ní chodil, ani o ni nezavadil pohledem, sedávala tak často při jídlech ve společnosti Bartyho, se kterým moc velká zábava nebyla. Melody se teď přilepila na Reguluse a všude chodili spolu. Jo se to protivilo, ale odmítala to komentovat.

Když měla nějakou volnou hodinu, kterou nemusela trávit učením, byla se Siriusem. Ať už se procházeli zasněženou krajinou nebo zalezli do opuštěné učebny, kde měli ve zvyku si povídat o plánech do budoucna, zatímco ji Sirius vískal ve vlasech, vždy si Jo dávala pozor, aby ji nenačapala Fee.