Alfa & omega Jolette Potterové (HPFF)

XXXVIII.

Ministerstvo se neustále zabývá nedořešeným případem zmizení jedné pacientky (Denní věštec nemůže zveřejnit jméno pacientky, jelikož všechny zdravotní údaje pacientů jsou přísně tajné) z nemocnice U sv. Munga. Domnívá se ale, že přišli na novou stopu.

„Z výpovědi nejmenovaných svědků jsme zjistili, že se jedná o osobu, která se před pádem Vy-víte-koho často vyskytovala v přítomnosti stále hledaného Siriuse Blacka," komentuje pracovnice Ministerstva kouzel Romilda Smithová. Je tedy možné, že to celé je dílem vraha, který se neustále vyhýbá spravedlnosti a Ministerstvo u jeho dopadení stále tahá za kratší konec?

„Nesmysly," odfrknul si Sirius. „Kdyby tak věděli, že půlku věcí, co se jim nevyvede hází zbytečně na mě..."

„Potřebují mít na koho to hodit, nenech se tím vykolejit," uklidňoval jej Remus. „Byl jsi dnes za Jo?"

„Ještě ty do mě rýpej," opřel se do přítele.

„To mi stačí jako odpověď," poznamenal Remus. „Měl bys za ní zajít, nebyl jsi tam už měsíc a je po Vánocích, určitě by byla ráda, za trochu společnosti."

Všichni školou povinni se už do Bradavic vrátili a nechali tak hlavní štáb úplně vylidněný. Sirius navíc tušil, že kdyby se u Jo ukázal teď, vyvolalo by to jen další záchvat.

„Nemůžu tam jít, ne teď."

Remus místo otázky jenom zvedl obočí a čekal, jestli to přítel rozvede. Sirius chvíli přemýšlel, pak ale vyklopil vše, co se od Jo dozvěděl.

„Páni," vydechl Remus, když vše vyslechl. „Tak to se nedivím, že to s ní tak zamávalo."

„Věř mi, jsem poslední, koho by teď chtěla vidět."

Jo to ale zřejmě neměla stejně, jako on, jelikož se její hlava v ten moment objevila ve dveřích.

Postupně nabírala víc a víc síly, byla už teď schopna sejít i sama ze schodů, projevila dokonce i zájem čarovat, na rozkaz Brumbála si ale všichni střežili své hůlky tak, aby se k nim nemohla dostat. Nikdo nevěděl, co by se stalo.

I v tento moment si instinktivně oba čarodějové schovali hůlky do kapsy. Jo to počínání neuniklo, ale rozhodla se to nekomentovat.

„Bavili jste se o mě?"

„Vlastně ano," přiznal se Remus. Vrhl ještě varovný pohled na Siriuse. „Jak se cítíš?"

„Mohlo by to být lepší," přiznala, „ale i horší."

Sirius si pohrával s novinami položenými na stole. Nechtěl se na nově příchozí podívat, dalo mu to ale hodně zabrat.

„Chtěla bych se projít ven," řekla Jo a opřela se rukama o židli dostatečně daleko od Siriuse. „Na čerstvý vzduch."

„Jo..." vydechl Remus. „Víš, že nesmíš vycházet ven, mohl by tě někdo poznat."

„Sedmnáct let mě nikdo neviděl, jak by mě mohl někdo poznat?" opáčila. „Nevidím jediný důvod, proč tu musím být zavřená. Mám přece načerpat síly, ne?"

„Co když se ti ale něco přihodí?" zeptal se Remus.

„Co když dostaneš zase záchvat?" přidal se Sirius. Jo po něm střelila naštvaným pohledem, ten Siriusův se však stále upíral do novin.

„Sirius má pravdu, mohli by to vidět mudlové a to bys teprve měla na Ministerstvu problém."

„Tenhle dům je chráněn Fideliovým zaklínadlem, ne?" opáčila. „Můžou chodit klidně kolem oken a stejně mě nenajdou."