Alfa & omega Jolette Potterové (HPFF)

XXXVI.

Rita Holoubková byla ponížena tak jak nikdy v životě. Její tajemství bylo odhaleno malou hloupou holkou, která to nakonec využila k vydírání. Nesmí psát tak, jak by si ona představovala, přišlo jí to jako velké omezování svobod. Registrovat se ovšem nehodlala, přišla by o svou největší výhodu, a tak čekala na den, kdy Hermiona Grangerová zmizí ze scény a cestou sbírala informace vlevo vpravo.

Navíc si nechtěla nechat utéct skvělou příležitost napsání knihy příšernou nekompetencí léčitelů u sv. Munga. Zde na ni mladá mudlovská čarodějka nemohla, proto šmejdila jak jen se jí líbilo. Ve své broučí formě se vždy usadila na hábitu jednoho z léčitelů a čekala, až se přesune do místnosti, kde se vedly na pacienty složky se všemi detaily. Pak už jen stačilo si počkat, až všichni odejdou, vytáhnout si libovolnou složku a schovat ji tak, aby si ji pak mohla v klidu nerušeně přečíst.

Mezitím na Grimmauldově náměstí panovala dobrá nálada. Jolette se podařilo ujít několik kroků a z postele se přemístit k pracovnímu stolu. Doprovázel to Mollyin potlesk a Siriusovo radostné zavýsknutí.

„Co nevidět budeš zase fit," prohlásil s úsměvem od ucha k uchu. „Jako za starých dobrých časů."

Jo se opírala o stůl a snažila se chvíli vydržet a nabrat síly na cestu zpátky. Věděla ale, že bude potřebovat pomoc, té se jí dostalo hned v momentě, kdy na Siriuse pohlédla. Přiskočil k ní a podepřel ji. „Dneska už jsi toho zvládla hodně, nemusíš se přemáhat."

„Myslíš, že se mi to někdy všechno vrátí?" zeptala se udýchaně. „Všechny vzpomínky a všechna síla?"

„Nemůžu to říct úplně přesně, ale myslím, že se dáš do pořádku," řekl Sirius. Přikryl Jo peřinou a znovu se posadil na židli, na které vždy sedíval, když ji chodil navštěvovat.

„Molly, uvařila bys mi prosím čaj, jestli tě o to mohu poprosit?" obrátila se k čarodějce ve dveřích. Chtěla chvíli klidu se Siriusem o samotě.

„Ale jistě, drahoušku, heřmánkový?" Jo přikývla a Molly vycouvala z pokoje.

„Siriusi, čím víc si vzpomínám, tím víc si myslím, že byla od Remuse chyba, že mě sem vzal."

Ta slova mu smazala radostný úsměv, místo něj se zamračil. „Proč myslíš?"

Jo si dala s odpovědí na čas. Neřekla mu to tehdy a teď se k tomu jen těžko odhodlávala.

„Pamatuješ si na svatbu Jamese a Lily?" zeptala se a propalovala přitom očima své ruce. Věděla, že se bude červenat. Ačkoliv jí bylo už přes třicet, léta strávená v nemocnici, kde potlačovali vše, co je s vývojem společné jí do jisté míry ponechali duši sedmnáctileté dívky, která je až po uši zamilovaná do svého přítele.

„Pamatuju si, že jsme hodně pili," řekl Sirius.

„A pamatuješ si, jak jsi mě odvedl do lesa a tam... No, víš..." zakoktala se, ale Sirius jí odpověděl.

„Ano."

„Tak to pro mě nebylo pak lehký, protože jsem tě zase měsíce neviděla..."

Sirius ji nepřerušoval, nechával jí dost času na to, aby si utřídila myšlenky. Všiml si ale, že čím víc povídala, tím se jí obličej kroutil bolestí a v koutcích očí se jí začaly tvořit slzy.

„Ten den, kdy mě Malfoy mučil jsem přišla o víc, než jen o trochu krve," dokončila pak.

Sirius ani nedutal.

„Přišla jsem o miminko."

Jakmile ta slova vyslovila, už se neovládla a tvář jí zmáčely slzy. Pokusila se je schovat, ale Sirius jí to nedovolil. Aniž by cokoliv řekl, vklouzl za ní do postele a pořádně ji objal. Položil si její hlavu na svou hruď a hladil ji po vlasech, sám však nevěřícně koukal do zdi a snažil se to všechno vstřebat.

Ani neslyšel kroky Molly, která se právě vracela s čajem, když se postel začala neovladatelně třást. Cítil teplo, které vychází z ženy, kterou měl v náručí, místo toho, aby ji pustil, tak ji chytil ještě pevněji.

Molly vtrhla do pokoje a pohlédla na zmateného Siriuse. „Co se děje?" vykřikla.

Zvedl se vítr. Ačkoliv nebylo nikde otevřené okno a dveře byly znovu zavřené, uprostřed místnosti se vytvořilo malé tornádo a bralo s sebou všechny věci, které nebyly pevně přidělané k zemi.

„Nemám tušení!" zakřičel Sirius do hluku. Pak přesunul pohled na Jo. Už neplakala, oči měla protočené dozadu tak, že jí bylo vidět jenom bělmo.

Chytil ji za ramena a zatřásl s ní. „Jo, probuď se! Jo! Jolie!"

Když ani na oslovení nereagovala, rozhodl se zkusit něco, co doufal, že bude fungovat. Políbil ji na rty a málem se spálil, z Jo vyzařovalo stále větší a větší teplo. Přesto neucuknul a vydržel na místě a ze všech sil doufal, že to bude fungovat. Polibek z pravé lásky přece fungoval ve všech pohádkách.

Molly se snažila zklidnit poletující nábytek, aby nikomu neublížil, to už ale rozruch ustával. Oči Jolette se vrátily na správné místo, už nebyly tak děsivě protočené a Jo začala normálně dýchat.

„Spí?" zeptala se Molly, když si oddechla.

„Ne, omdlela," odpověděl Sirius. „Co myslíš, že to bylo?"

„Myslím, že to byl ten důvod, proč ji tak dlouho drželi u sv. Munga," prohlásila Molly.

25. 8. 2023