Celý den jsem z toho byla taková zničená. Když jsem odcházela z práce, stavila jsem se pro Julinku ve školce, po cestě domů se mě zeptala
Ju: proč pro mne nikdy do školky nepřijde babička?🥺 dneska pro Verunku přišla babička Míla a šly spolu na zmrzlinu
A téma babička... to tu dlouho nebylo...
T: Juli... babička bydlí daleko víš?
Julinka neví, jak to já se svojí mámou mám, neví, co mi řekla...
Moje matka ani o Julince neví takže. Co se týče táty, toho já neznám žejo, takže to jsme jí řekli, že děda umřel už dávno. Mamku od Janka taky nikdy neviděla a jeho tátu vidí jen o prázdninách, když na týden letíme za ním na jachtu. Moji mámu zná jen z fotek a říkáme jí, že prostě bydlí daleko.
Ju: tak ať někdy přijede už
T: domluvím to s ní ano?
Ju: ale nezapomeň
S Julinkou jsme pak došly domů. Šla jsem si s ní hrát do jejího pokojíčku.
Čas s ní utíká hrozně rychle a já si ani nevšimla, kolik už je hodin, dokud jsem neslyšela otevření dveří. Sakra.. Janek je tady. Chodí domu vždy v půl sedmé a je zvyklí, že je už hotová večeře... ajjj...
Julinka slyšela dveře taky hnedka se odtrhla od hraní s poníky a utíkala ke dveřím.
Ju: tátaaaaa!
Křičela celou cestu do chodby za Jankem. Šla jsem ho teda přivítat taky. Když jsem tam došla, Julinka mu vysela kolem krku a on ji držel v náručí.
T: ah...
Ani jsem ho nestihla pozdravit a přerušil mě.
J: co máme k večeři?
T: já jsem se zdržela při hraní s Julinkou.. zapomněla jsem se, ale už jdu na to
Janek protočil očima, přesně ten pohled moc dobře znám za poslední dobu.. hrozně mi tím naznačuje, jak k ničemu jsem.
J: tak si něco objednáme viď Juli
Ju: jooooo prosím... čínu tati, čínu prosím
J: tak já to jdu objednat
Dal Julinku dolů a odešel do ložnice, kde se zavřel. Já jsme se s Julčou vrátila do jejího pokojíčku a hrála jsem si s ní.
Ani ne za půl hodiny se domem rozezněl zvonek. Janek šel otevřít, a pak na zakřičel.
J: večeře je tady
Ju: jupí!!!!
Julinka vyběhla za ním do kuchyně. Achjo a ten nepořádek tu nechá. Vzala jsem poníky, naskládala je do krabice, tu pak uklidila pod postel a šla za nimi. Oba už seděli u stolu a ládovali se večeří. Nikde jsem ale neviděla svoji porci.
T: a kdepak mám já?
Zeptala jsem se a u toho se rozhlížela po kuchyni.
J: na tebe jsem úplně zapomněl promiň
Řekl Janek jakoby nic úplně bez citu.
T: aha😔
Řekla jsem úplně zlomeně a potlačovala v sobě slzy.
Ju: já se s tebou mamí rozdělím😍
T: to jsi hodná beruško, ale to není nutný, hezky papej s tatínkem ano?
Odešla jsem... šla jsem na balkon, kde jsem začala hrozně brečet. Ano... je to jen debilní jídlo, ale zapomněl na mne... a zapomněl omylem nebo už mě ve svým životě má plný zuby?🥺 proč to prostě nemůže být jako dřív... kam se poděla ta láska, co mezi námi byla?😔
.
