T: já nevím, co říct, děkuju.. děkuju moc
Julča: Janek se k tobě poslední dobou nechová hezky... tak když ho opustíš, uvědomí si, o co přišel
T: a nebo bude rád, že jsem konečně odešla. Je moc hodnej na to, aby se se mnou rozešel..
Julča: Týno neomlouvej ho.. a pojď se bavit
Chytla mě Julča za ruku a společně jsme se zvedly od stolu a šly vedle do hospody
...
Víkend na statku proběhl naprosto úžasně. Oslavila jsem tam svoje narozeniny a cítila jsem se tam tak šťastně, sama sebou, volná. Dnes je neděle odpoledne a já musím do Prahy zpátky... za Jankem.. nechci se k němu vrátit, ale jdu se s ním rozloučit, domluvit se, jak si budeme střídat Julinku. Na statku jsem si půjčila auto a společně s Julinkou se vydala k Jankovi domů.
T: princezno moje.. teďka nějakou dobu nebudeme s tatínkem bydlet spolu ano? Já budu u tety Julči na statku jí pomáhat jo?
Ju: a proč se nepřestěhujeme na statek i s tátou?
T: protože táta má práci v Praze a ty tam budeš chodit do školky, budeme si tě s tatínkem střídat ano? Pár dní budeš u táty a pár dní se mnou na statku ano?
Ju: tak jo no...
Julinka z toho byla taková smutná. Je mi ji líto, jako matka jsem selhala, neměla jsem tohle nikdy dopustit, že moje dítě bude žít v rozvrácené rodině.
Dojely jsme k Jankovi domů a šly do jeho bytu. Janek tu měl kabát, takže je doma, super.
T: Juli, běž si prosím do pokojíčku hrát, já si promluvím s tatínkem
Julinka si to odcupitala do svého pokoje a já zamířila do obýváku.
Dveře byly zavřené, takže jsem zaklepala a vstoupila.
T: ahoj
Řekla jsem a podívala se na Janka, který zrovna, ostatně jako vždy, seděl na gauči a na konferenčním stolku měl položený notebook a nespustil z něho oči.
J: už jste tady?
T: jo.. Janku já bych s tebou potřebovala mluvit.. je to důležitý.. hodně důležitý
J: nechceš mi říct, že jsi v tom, že ne
T: ne.. neboj
J: se mi ulevilo.. tak co chceš?
To už se na mne aspoň podíval, ale ten jeho výraz, že ho jako zdržuju a otravuju, mne už do očí hnal slzy.
T: můžu?
Ukázala jsem na sedačku, jestli se jako mohu posadit.
Kývl na souhlas, tak jsem se tedy posadila.
T: Janku... já jsem si všimla toho, že to poslední dobou mezi námi prostě není dobrý. To, co mezi námi bylo je pryč. Já ti to nemám za zlé, naprosto tě chápu.
T: Já nejsem přítelkyně, o kterou bys mohl stát. Mezi námi je diametrální rozdíl.. já jsem chudá holka, které jsi kdysi pomohl, nemám nic a žiju a vždycky jsem žila jen z toho, co jsi mi dal ty.
T: Za což ti děkuju, za všechny ty roky, kdy jsi mě dělal šťastnou, dělal pro mne první poslední, ale bude fér když půjdu pryč. Dal jsi mi toho víc než dost, vidím jak jsi smutný. Vidím, že se mnou nejsi šťastný a vím, že tě nedělám šťastným, jsem jen na obtíž, proto si myslím, že rozchod je pro tebe klíč ke štěstí...🥺
.
