Chvíli bylo ticho, hrobové ticho. Janek se na mne koukal s překvapením, ale pak svůj pohled nasměroval zpět k jeho notebooku. Nedokázala jsem teď vyčíst jakékoliv jeho pocity.
T: nic mi k tomu neřekneš?
J: už jsi se rozhodla ne? Nemám ti k tomu co říct
Odpověděl mi tak hnusně, jako kdybych mu ublížila nebo co.
T: já vím, jsem blbá promiň.. měli bychom si asi říct, jak to bude dál.. s Julinkou.. ostatní je tvoje takže není, co řešit
J: přeci neodejdeš jen tak.. bez ničeho
T: ale jo.. nebylo by to fér, všechno co jsi mi koupil, dal.. je tvoje..
Janek se zvedl z gauče a šel ke mně. Konečně jsem mu viděla do těch jeho očích. Tentokrát jsem v nich ale viděla bolest, přišel úplně ke mně a objal mě, pevně, silně... přesně tak, jak to dělal dřív, kdy při mne vždy stál, když jsme do sebe byli ještě tak moc zamilovaní.
T: c-co to děláš?
Zeptala jsem se ho, ale i přesto, jak moc zaražená jsem z toho byla, mu objetí opětovala.
J: promiň, prosím tě promiň
Opakoval a na jeho hlase byla znát lítost
T: nemusíš se omlouvat
J: neměl jsem tohle dopustit
Řekl a odtáhl se a zpátky si sedl na gauč.
J: neměl jsem na tebe být takový.. tohle si budu do smrti vyčítat
Hlavu si dal do dlaní. Posadila jsem se k němu a pohladila ho po zádech.
T: nic se neděje, prostě ti se mnou už docházely nervy, stejně jako došly časem všem, to není chyba v tobě, ale ve mně, já jsem ten problém, nedávej si to vůbec za vinu
Janek zvedl hlavu, podíval se na mne a tím, jak moc blízko jsme si byli, jak konečně jsme si takhle hleděli do očí, začali jsme se k sobě po milimetrech hlavami přibližovat, Janek mě v zápětí chytl na bocích a posadil si mě na sebe obkročmo.
Jeho ruce automaticky zaujaly pozice na mém zadku, které lehce stiskávaly a u toho si mě nenápadně posouval víc k sobě.
Oba jsme sledovali střídavě oči a rty toho druhého, až Janek udělal ten poslední krok. Po takové době cítit jeho rty na těch mých bylo tak kouzelný jako tenkrát poprvé. Jeden polibek a hned jsme se odtáhli. Zase si zahleděli do očí a opět to byl Janek, kdo opět spojil naše rty, tentokrát to už ale nebyl jeden jediný polibek. Vzniklo z toho krásné, vášnivé, dravé líbání, které nešlo stejné kouzlo jako tenkrát.
Jankovy ruce zajely pod mé tričko a hnedka mi rozeply podprsenku, která se velice rychle spolu s mým tričkem objevila na zemi.
Seděla jsem tam před Jankem nahá do půl těla po takové době, krví mi běžel adrenalin, můj pocit štěstí konečně zase vyšel na povrch. Užívala jsem si každičký jeho dotyk. Jeho ruce, které teď byly zaměstnané na mých stehnech a intenzivně je stiskávaly, spolu s Jankovými polibky na moji hruď a prsa, ve mně vyvolávaly takové blaho.
Zkrátka jsem nebyla schopná zadržet své vzdychy, a ač nerada, musela jsem jim dát volný průběh.
Pomalu jsem na Jankových riflích nahmatala pásek a začala ho rozepínat.
.
