T: nic.. opravdu, jen Julča má blbý řeči
J: to je mi líto.. to se srovná
T: jo to jo
J: dáme si víno? Dlouho jsme spolu neměli
T: jasně, ráda
J: tak já..
Janek chtěl ještě něco doříct, ale bohužel ho přerušil jeho zvonící telefon
J: promiň, to je klient, musím to vzít
T: jo, jasně
Chvíli spolu mluvili, Janek se při tom hovoru netvářil moc nadšeně.. tak doufám, že to nebude nic vážného. Když konečně dotelefonoval, podíval se na mne.
T: co se děje?
J: musím do práce
T: co proč?
J: klient nedostal na svůj účet dotace od evropské unie, musím se na to podívat a zjistit, co se děje
T: a.. a nepočká to do zítra, už je večer..
J: Týno doprdele tady jde o desítky milionů, nemůžu to nechat jen tak čekat
Už byl zase nepříjemný, jako ho teď poslední dobou znám.
T: jo.. jasně
Řekla jsem zklamaně
J: ne promiň, nechtěl jsem na tebe zas být hnusnej
T: běž radši, ať klient nečeká
J: fajn
Rukou mi ještě přejel po rameni, a pak se vydal do chodby, a už jsem jen za chvíli slyšela, jak zamyká dveře.
Já stále seděla u stolu v kuchyni.
Přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem udělala dobře.. jestli je správné s Jankem zůstat, když se ke mně pár hodin chová normálně, ale pak zas je protivný, nepříjemný jako tomu je v poslední době pořád.
Chvíli jsem si vážně myslela, že se to změní, ale ono nic.. Já jsem si Janka moc zidealizovala, lidé se mění.. všichni se měníme. Někdo k lepšímu a někdo k horšímu... Janek už zkrátka není ten, do kterého jsem se tehdy tak šíleně moc zamilovala, změnil se a já bych si to měla konečně uvědomit.
Rozhodla jsem se, že chvíli pustím myšlenky na Janka zase z hlavy a vydala se do pokojíčku naší dcery Julinky, protože jedině ona mi teď dokáže změnit náladu.
T: beruško, s čím pak si hraješ
Ju: mám tady jednu panenku a jejího kluka a mají spolu rodinu
Seděla na koberci, tak jsem si přisedla k ní.
Ju: chceš vědět jak se jmenují?
T: no samozřejmě
Ju: tohle je Týnka a víš proč?
T: nevím, ale ty mi to povíš viď
Ju: protože má stejný vlásky jako ty mami, a ještě k tomu se ten její kluk jmenuje Janek
Nad tím jsem se musela pousmát, Julinka je tak roztomilá.
Ju: a mají spolu dvě děti, chlapečka a holčičku
T: to je krásný
Ju: a mami, kdy už i já budu mít konečně sestřičku nebo bratříčka
T: Juli... to teďka v nejbližší době nepůjde víš
Ju: a proč?
T: však máme tebe
Ju: ale teta Julča má Vašíka a ten už taky má sestřičku Stelinku a Vašík je skoro stejně starý jako já
T: Julinko.. já bych ještě jedno miminko stejně tak krásný a hodný jako jsi ty chtěla
Ju: ale táta nechce?
Zeptala se mě Julinka smutně.. holka moje šikovná, jak bystrá na svůj věk je
T: zatím ne
Ju: achjo
Zesmutněla Julča a odložila svoje hračky stranou
Ju: já bych tak moc chtěla sourozence 🥺
Ty její smutný očička.. bolelo mě ji takhle vidět.. a přitom jsme na stejné lodi, já bych si také moc přála ještě jedno dítě.
.
