J: zavoláme jí spolu
T: Janku já tě nemůžu takhle otravovat
Odtáhla se ode mne a hned si všimla, jak mám ramenu mokré od jejích slz.
T: promiň, já se ti hrozně omluvám
Chytl jsem ji za ruku, teď mám příležitost jí dokázat, že jsem tu pro ni🤍.
J: neotravuješ mě, já tě miluju... a tohle je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. Káji číslo ještě mám, takže jí zavolám
Týna tývla na souhlas a já vytočil Káji číslo, nečekal jsem, že by to zvedla tak rychle, jak se stalo.
K: Janku?
J: Kájo ahoj..
K: proč mi voláš?
J: Volám ti kvůli Týně..
K: vy jste stále spolu?
J: ne nejsme.. ale
V tom mi do řeči skočila Týna
T: Kájo.. já vím, že mě neslyšíš ráda.. ale přišlo mi, že máma zemřela, co se stalo?
K: mozková mrtvice
T: a-aha
K: každopádně na dědictví nemáš sebemenší nárok, vydědila tě, a co se pohřbu týče.. nechtěla abys na něm někdy byla, prý bys jí díky tomu kazila život po smrti.
To bylo všechno, co Karolína řekla a zavěsila. Jakmile jsem se podíval na Týnu, viděl jsem ty vodopády slz, které jí tekly z očí.
J: určitě to tak tvoje máma nemyslela
T: myslela a má pravdu, všem ničím jen život
Týna vstala z lavičky a běžela pryč - asi do svého pokoje na statku.
Achjo, kdybych jen věděl.. jak jí můžu pomoct. Z mého překvapení, mě ale vyrušila Julie, která přivedla malou Julinku.
Ju: tatiiiii
Řekla malá a hned se mi nalepila na klín.
Julie: hele co jsi zas provedl Týně.. je celá ubrečená.. nezdá se ti, že jsi jí už ublížil dost
J: tentokrát mi křivdíš.. musím za ní.. počkej tu s Julinkou prosím.. ona ti to Týna určitě pak řekne, bude tě potřebovat
Nechal jsem je tam a šel za Týnou. Zaklepal jsem na dveře od jejího pokoje, a pak vstoupil. Byla tam, byla zalezlá v posteli, otočená zády ke mně.
Sedl jsem si na druhou postel vedle ní a ruku položil na její paži.
J: mám odjet? Nebudeš mě potřebovat?
T: proč bys neměl? Já to zvládnu sama
J: chtěl jsem ti říct, že kdybys chtěla, moc rád tu s tebou zůstanu.. rád ti budu na blízku.. nemela bys být teď sama
T: kdyby nebylo tebe, nikdy se to nemuselo stát, za všechno můžeš ty..
T: můj vztah s mámou šel do kopru jen díky tobě.. celý jsi to zkazil. Kdyby ses tenkrát u nás neukázal, mohla jsem si teď žít celá šťastná..
Mohla jsem mít normální vztah s mámou ale ty jsi mi všechno zničil..
Tyhle slova bolely.. sakra moc..
J: o mne si mluv jak chceš, klidně o mne vykládej, jaký tvoje životní zklamání jsi
T: to jseš.. já lituju toho, že jsem tě kdy poznala
J: to si klidně lituj... ale kdyby nebylo mne.. neměla bys Julinku
Vstal jsem... cítil jsem, jak se mi do očí ženou slzy..
T: nemyslela jsem to tak..
Řekla tichounce Týna, když jsem už bral za kliku, abych mohl odejít.
.
