Z pohledu Týny
Skoro hned, jak Janek odešel, za mnou přišel doktor.
D: slečno Popelková.. je čas.. sanitáři vás převezou na sál
T: dopadne to dobře?
D: uděláme proto maximum, nemějte strach, musíte věřit. Nakonec bude dobře, protože vždycky nakonec bude dobře, a když nakonec není dobře, tak to ještě není konec
T: děkuju pane doktore
D: nemáte zač
Doktor odešel a mě převezli sanitáři na operační sál. Měla jsem strach, doktoři a sestry kolem mně v modrých pláštích, anesteziolog u mé hlavy, přítmí.. to všechno mě uvádělo do rozpaků.
D: slečno teď vás kolega uvede do celkové anestezie. My následně zavedeme optickou trubici neboli laparoskop do dutiny břišní v oblasti pupku, to už vy ale budete spát.. neucítíte nic, a až se probudíte bude po zákroku, vzbudíte se zase na oddělení JIPu.
Anesteziolog: vyhrbte se mi trochu prosím
Jak řekl, tak jsem učinila. Následně jsem ucítila takové píchnutí - jako kdyby vás bodla vosa a pomalu jsem zavírala oči.
Slyšela jsem kolem sebe zvuky, ale ještě jsem nemohla otevřít oči, nešlo to, až po chvíli, se mi podařilo je na vteřinku pootevřít. Viděla jsem matně jen obrysy postav, ale byly tak rozmazané, že jsem nepoznala, kdo to byl. Jen podle hlasu bych si myslela, že doktor. Netrvalo dlouho a mně se podařilo otevřít oči úplně, chvíli jsem se rozkoukávala.
D: tak jste se nám už probudila
Usmál se nade mnou doktor.
D: jak se cítíte?
T: je mi hrochu divně, tak jako slabo
D: to je po takovém zákroku normální, ale operace proběhla v pořádku, máte tady návštěvu, tak vám ji sem na chvilku pustím, ale jen na chvilku, musíte odpočívat.
Doktor odešel a do mého pokoje pustil Janka s Julinkou.
Takovou radost jsem měla, že jsou tady, necítila jsem se zrovna nejlépe, takže to, ze za mnou přišli, mě zahřálo u srdce a měla jsem v sobě skvělý pocit, že tu nejsem sama.
J: jsme rádi, že jsi v pořádku
Promluvil Janek, když se s Juli posadili na židle vedle postele.
T: já jsem tak ráda, že vás mám, že jste tu teď se mnou, promiňte mi prosím, jak jsem se chovala, já jsem měla hrozný strach, že to nezvládnu
Ju: my se na tebe mami nezlobíme
J: milujeme tě a vždycky budeme, protože my tři spolu všechno zvládneme.
T: a já vás
Věnovala jsem jim ten nejupřímnější úsměv, co jsem kdy v životě dokázala.
Ju: tati tak už konečně pojď na to..
T: na co má táta jít
Ju: táta se tě chce na něco zeptat
Podívala jsem se na Janka. Ten se usmál a chytl mě za jednu ruku.
J: za tu dobu, co jsi ode mne odešla, jsem si začal čím dál víc uvědomovat, co pro mne znamenáš, jak jsi pro mne důležitá, že bez tebe můj život nemá smysl, že tě miluju, nejvíc na světě..
J: chci s tebou Týnko strávit zbytek života, v dobrém i ve zlém, ve dne i v noci.. napořád být při tobě.. chci abychom my tři tvořili rodinku a proto je tě ptám..
Janek si najednou kleknul, vytáhl malou krabičku, kterou následně otevřel a na mne se usmál úplně nádherný zásnubní prstýnek
J: vezmeš si tě?🥺💘
Mne dojetím tekly už po tvářích slzy, jak strašně šťastná jsem byla.
T: jo, ano.. samozřejmě že si tě vezmu🥹
Janek mi nasadil prstýnek a políbil mě na hřbet ruky.
Ju: KONEČNĚ BUDEME RODINA😻🎊
Zajásala Julinka vesele a všichni se na sebe usmáli.
~~>>🌸KONEC🌸<<~~
