Ráno mě probudil zvuk budíku. Vypla jsem ho a vstala z postele. Janek ještě spal. Až udělám snídani, tak ho probudím. Dneska mám 25. narozeniny, je pátek takže o víkendu to s Julčou oslavím na statku.
Dnes do práce nejdu, zůstanu doma a budu uklízet. Šla jsem rovnou do kuchyně připravit snídani. Janek dřív nejvíc miloval palačinky, takže jsem se rozhodla pro ně, abych mu třeba aspoň trošičku udělala radost.
Když jsem je měla hotové šla jsem do ložnice, stále spal. Šla jsem k naší posteli a klekla si před něj a začala ho rukou hladit po tváři a šeptat.
T: Janku... Janku vstávej
Než se probudil musela jsme to říct asi desetkrát.
J: kolik je?
T: bude osm... v kuchyni máš už připravené tvoje nejoblíbenější palačinky
J: hm, stejně si koupím něco po cestě do práce
Tohle mě zase zamrzelo.
Julinka má palačinky taky hrozně ráda, ale udělala jsem je speciálně kvůli němu a on nic.. radši si koupí něco cestou..
Plná smutku, jak můj dnešní narozeninový den zase hrozně začíná, jsem šla probudit Julinku. Ta hnedka vstala, takže jsem jí pomohla se obléknout, a pak jsme se šly napapat. Janek už zmizel pryč. Super.. taky na nás mohl počkat😔. Julinku jsem dovedla do školky a vrátila se domů. Celé dopoledne až do čtyř jsem byla doma sama, věnovala jsem se tedy úklidu.
Ve čtyři přišel Janek s Julčou, protože v pátek ji vyzvedává on, jelikož v práci končí dřív, nebo spíš ho jeho asistentka žene domů, jinak by tam seděl bůh ví do kdy.
Ju: mamiiiiinkooooo
Přivítala mě Julča hnedka v chodbě, vzala jsem si jí do náruče.
Ju: tohle je pro tebe
Z kapsy u budničky mi podala jednu sedmikrásku
T: jé ty jsi moje zlatíčko viď
Ju: všechno nejlepší k narozeninám maminko
Dala mi pusinku na tvář a já se usmála, moji radost ale musel zkazit Janek.
J: ty máš dneska narozeniny jo? Jsem zapomněl sorry, nic pro tebe nemám
Tohle zabolelo. 😔
T: však mi nemusíš nic dávat, stejně nic nechci. Mám všechno, co potřebuji
Falešně jsem se na něj usmála.
J: to je dobře
Obešel nás a šel do obýváku, kde se hned zavřel.
Pustila jsem Julinku. V očích jsem měla slzy, a tak jsem si je otřela.
T: máš hlad?
Ju: jo
T: tak já ti něco dám pojď
Julinka mě následovala do kuchyně, kde jsem jí z ledničky podala jogurt, sama jsem se opřela o linku a dívala se z okna.
Cítila jsem, jak mi po tvářích občas steče nějaká slza.
Ju: proč pláčeš mami?
T: nepláču neboj
Zalhala jsem
Ju: tebe mrzí, že ti tatínek nedal žádný dárek?
T: ale vůbec ne, nic se neděje opravdu ano?
Ju: dobře no
Julinka si dojedla jogurt, a pak odešla do svého pokojíčku.
To, že Janek zapomněl na mé narozeniny mě hrozně zabolelo a zklamalo.😔
Je mi úplně jedno, že mi nic nedal, Janek mi toho dal už víc než dost, ukázal mi, že život se má žít, dal mi smysl života... já jsem mu za to vděčná, nepotřebuji od něj žádný dary, ale jedno malé.. malinkaté objetí...
jedno vlídné slovo... by mi udělalo daleko větší radost, než jakýkoliv dárek. Stačilo by říct jenom VŠECHNO NEJLEPŠÍ.... ale ono nic.🥺
.
